Lesní jahody

Bezesporu,jeden z vrcholů Bergmanovy kariéry. A v hl.roli další švédská ikona, slavný to režisér němých filmů, Victor Sjostrom, jemuž tu bolest a únavu ve tváři snadno věříte, když víte, že to byla jeho poslední práce před kamerou. Což ovšem nikterak nesnižuje jeho výkon!. Pane Bergmane, tu díru po vás již nikdy a nikdo nezaplní. Takový velikán se rodí jednou za 100 let a to nikterak nepřeháním. Už si ani nedokáži představiti můj filmový labužnický život, bez vašich klenotů/filmů. (12.04.2019)

„INKE TAN MAGROV STAK FARSIN LOS KRET FAJNE KASERTE MJOTRON PRESETE.” • Mimoriadne významný, švédsky, zvukový režisér, sa vskutku za pomoci významného švédskeho nemého režiséra; teda spoločným úsilím sa pokúsili vytvoriť nielen akýsi spoločenský Road movie, ale zároveň ho taktiež aj čímsi špecifickým obohatiť, t.j. začať spätne hodnotiť protagonistov život, plný najrôznejších emócií... • 78-ročná, hlavná postava pedantského, emeritného profesora: Eberharda Isaka Borga, jednoznačne čoskoro vyrážajúceho z hlavného mesta Švédska, Štokholmu, aby sa teda zúčastnila v lundskej katedrále zlatej, profesorskej promócie, čo vôbec predstavovali úvodné zábery, plné najrozmanitejších dekorácií a naratívnej štruktúry, nakoľko sme sa vzápätí nachádzali v protagonistovom »ústrednom útočisku«, pretože sa [dobrovoľne] vzdal všetkých spoločenských situácií, čiže inými slovami by sa mohlo práve teraz prehlásiť, že momentálne žil iba v akomsi ústraní, a to konkrétne v spoločnosti svojej gazdinky, ktorá predsa bude asi i o niečo málo viac spoločenskejšou, ako povedzme zrovna jej PÁN? • Trajektória: Štokholm - Lund, predstavuje vzdialenosť okolo 600 km, čo síce ani nie je príliš veľa, keďže cesta AUTOM by sa [v súčasnosti] dala zvládnuť za nejakých zhruba 7 hodín, pričom ak sa dajme tomu ešte i vrátim o niekoľko pár desiatok rokov naspäť do minulosti [do roku 1957], aby som sa skrátka dokázal o trochu lepšie vcítiť do kože našich postáv [presne tak, počítajte s tým, že okrem kľúčovej postavy, postupne pribudnú i ďalšie, najmä jeho nevesta Marianna, ktorá s ním zaraz nastúpi do tohto dopravného prostriedku], a to z takého úplne prostého hľadiska, že zo začiatku šoféruje iba tento starnúci pán, ktorého ani netreba obzvlášť považovať za dnešného, «cestného piráta», a preto mu kľudne rád doprajem i zopár hodín extra naviac, aby si jednoducho zachoval akúsi, časovú rezervu s tým, že sa bude miestami striedať i so svojou krásnou, blonďavou nevestou Mariannou... • To bola v podstate i základná línia začínajúcich udalostí, ktoré rozhodne ďalej naberú na obrátkach, a to najmä vtedy, keď protagonista začína pomaly bilancovať svoj predchádzajúci život buď vo svojich nočných morách, alebo aj v ranných spomienkach, kedy som mal občas takého zdania, ako by sa titul odohrával v akýchsi dvoch, časových rovinách... • Čím viacej postáv postretali, tým to bolo asi viackrát zamotanejšie, napríklad predstaviteľka Sáry, Bibi Anderssonová, mi mimochodom aspoň minimálne v jednej časovej rovine, prišla ako celkom nežiadúca, lebo sa snažila vyzerať ako 15-ročné decko, čo bolo podľa mňa strašne trápne, vrátane i tých dvoch kamarátov, ktorí vyzerali hádam ešte trápnejšie! • Nie, ani toto nepovažujem za Bergmanovo suverénne najlepšie kinematografické dielo, ktoré dokonca možno obsahovalo i viacero »hluchších miest«, oproti svojmu slávnejšiemu predchodcovi?! (12.12.2023)

Mistr Bergman se vydal dvakrát na surrealistické moře v roce 1957 a dvakrát objevil Ameriku! Nikdy o tomhle filmu neřeknu, že je dobrý nebo špatný, protože není ani jedno. Je to zrcadlo, které má obrovskou hloubku a tu si musí každý najít sám! Vynikající Ingrid Thulin, opravdu charismatická ženská. (06.11.2008)

Ingmar Bergman v příjemné a podle mě docela čitelném rozpoložením, které by nemuselo být těžké a složité pro většinu diváků jako některé jeho ostatní filmy. Tajemství uvědomění si vlastní smrtelnost, snahy objevit a uvědomit si svou minulost a přijmout ji stejně jako všechny svoje špatné stránky a zkusit něco změnit než odejdete do jiného světa. Beergman je režisérsky mistr, který se špatně komentuje, protože nedělá chyby. Občas mě zamrzela nějaká ta drobnost například jak může hlavní postava vzpomínat na děj, kterého nebyla svědkem. Na takováhle ulehčení při vyprávění jsem však zvyklí, takže to není žádný velký mínus. Ve srovnání s mou milovanou Sedmou pečetí však nedochází k žádnému silnějšímu závěru ani mé pocity a emoce nejsou natolik použité, jak bych očekával. Shlédnout tuto cestu muže po jeho životě, k jeho diplomu a k jeho změně je povinnost, která bude pro většinu diváků velmi příjemná. (29.07.2007)

Dvě poznámky: 1, Zatímco v Sedmé pečeti se pochyby vyhrotily až k nevíře v Boha, který neodpovídá na volání, Lesní jahody tuto nevíru dále přesouvají k nevíře v sama sebe, a i když je evidentní snaha o přehodnocování, zdá se, jako by cesta sama jen oddalovala konečnou smrt. Oba filmy tvoří společný diptychon, oba jsou z roku 1957 a oba přecházejí do metajazyka tím, jak se vysmívají samotné otázce „existence Boha“, aniž by se namáhaly na ni vůbec odpovídat. 2, Některý dialogy pocházejí z reality, jiné jsou zbavené pokrytectví a svou otevřeností mají blíže k přání (snacha a profesor v autě)... a stejně tak otevřeně se mluví o Izákovi bez Izáka v jeho vzpomínkách, kterými je přítomen. Film zkrátka bilancuje nad tím, zda si ve stáří člověk už zaslouží slyšet pravdu, nebo je lepší dožít v sebeklamu. Až neúměrně krásné herečky a vůbec celý ansámbl přizvukuje spíše druhému. (17.08.2008)