Smultronstället
Lesné jahody
Wild Strawberries
Wild Strawberries
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Victor Sjöström, Bibi Andersson, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Per Sjöstrand, Gunnel Lindblom, Maud Hansson, Åke Fridell, Gertrud Fridh (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence. Lesní jahody jsou velmi osobním autorským dílem, které muselo vzniknout, aby tvůrce - stejně jako Borg v usmířeném finále filmu - dosáhl psychické úlevy. Bolestný předsmrtný zápas prožíval v roli profesora i jeho představitel - Victor Sjöström. Tento významný švédský režisér a herec, který přijal Bergmanem nabídnutou roli, v ní dožíval i svůj vlastní život. Nepochybně díky osobnímu Sjöströmovu nasazení dostal jeho Borg nezapomenutelný punc ryzí opravdovosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (169)
Bezesporu,jeden z vrcholů Bergmanovy kariéry. A v hl.roli další švédská ikona, slavný to režisér němých filmů, Victor Sjostrom, jemuž tu bolest a únavu ve tváři snadno věříte, když víte, že to byla jeho poslední práce před kamerou. Což ovšem nikterak nesnižuje jeho výkon!. Pane Bergmane, tu díru po vás již nikdy a nikdo nezaplní. Takový velikán se rodí jednou za 100 let a to nikterak nepřeháním. Už si ani nedokáži představiti můj filmový labužnický život, bez vašich klenotů/filmů. ()
Bergman tentokrát trochu slevil a místo hardcore psychologického vztahového porna pozval diváky na sentimentální roadmovie o cestě, během které si jeden starý mrzout probere několik věcí o sobě i o svých blízkých. I když mám raději tu ostřejší Bergmanovu polohu, nakonec jsem pokorně složil zbraně - jsem nadšen a okouzlen. Precizní scénář dává bohatý prostor všem hercům (nemyslím tím jen tradičně uhrančivou Ingrid Thulinovou, sám Sjöström předvádí vynikající, přesvědčivý výkon), za vrchol snímku ale považuju snové sekvence (muž bez tváře a rakev) a profesorovy průhledy do dětství. Krásně smutný film. ()
Film o jednom starém pánovi, který si jede pro uznání za svou práci? Vlastně road movie z roku 1957? V režii Ingmara Bergmana? S jeho surrealistickými obrazy, kterých není moc, ale stejně vás dostanou? Třeba hned na začátku? A že je to dobré? No, posuďte sami, protože ono to opravdu dobré je, až to člověka překvapí, jak moc dobré. ()
Bergmanova road movie o citové vyprahlosti. Stárnoucí profesor si během jednoho dne uvědomuje, že i přes všechno co dokázal, byl jeho život vyprázdněný a plný osamění. Realita a sny, profesorova rodina a náhodní přihlížející, tohle všechno se filmem prolíná a zajímavě kombinuje. Lesní jahody jsou vrstevnatým filmem, kterému na zajímavosti přidávají i typicky nejednoznačné Bergmanovy dialogy. 9/10 ()
Podívala jsem se na další Bergmanovu klasiku, doposud jsem od něj viděla tuším tři filmy. V podstatě mě zaujaly všechny, a to včetně Lesních jahod. Ovšem jen jeden z nich mě dokázal uhranout, protože jsem se zrovna nacházela ve specifickém duševním rozpoložení. Na Bergmana se člověk asi nemůže dívat jen tak, ale musí na něj mít chuť. Netrvdila bych, že dnes jsem tu chuť neměla, ovšem na druhou stranu musím říct, že po zhlédnutí Lesních jahod nadšená nejsem. Líbil se mi Sjöström se vším všudy. Dokonale vystihl podstatu své postavy. Uznávám ho jako skvělého režiséra i herce. Bergman natočil film, který do jeho filmografie zapadne velice lehce. Dobře vylíčil pocity postavy, která tuší neodvratně se blížící smrt, tady nemám co vytknout. Je tu myšlenka a poselství, ale snímek jako takový kolem mě jen tak proplul. ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty' ◘◘◘◘ MFF Mar del Plata 1959 - 1. cena Najlepší film, Najlepší herec (Victor Sjöström), Cena film.kritikov pre najlepšiu herečku (Ingrid Thulin), Cena film.kritikov pre najlepšieho herca (Victor Sjöström), Cena filmových kritikov za najlepšiu kameru (Gunnar Fischer) ()
Velice smutný příběh o člověku, který zahořkl a smiřuje se se svými životními chybami...Hlavně sen zpracoval Bergman přímo geniálně. Na 5 hvězd to ale přeci jen není... ()
Pro mě ( zatím ) zcela jistě nejpřínosnější setkání s IB. Nejspíš proto, že je to film k divákovi docela přívětivý, na rozdíl od jiných. Herecky vytříbené, obsahem sdělné a pojetím podnětné. Za vše zmíním přezkušovací univerzitní scénu, která notně přiživila mé již delší dobu zasuté noční můry tohoto druhu :-D. Film, který opravdu stojí za to vidět... ()
Reziser Yngmar Bergman sa tymto filmom definitivne zaradil medzi filmovych velikanov a medzi legendy svetovej kinematografie. Natocil neskutocne uchvatny, nadherny, ba dokonca genialny film. Film, v ktorom sen isteho profesora funguje ako spustaci signal na zahajenie cesty do seba sameho, do povedomia a do podvedomia. Zalezi potom uz na kazdom cloveku, co konkretne tam objavi. Za seba vsak mozem povedat, ze ked som pristupil na Bergmanovu cestu a hru, ponachadzal som veci, o ktorych som nemal ani tusenia ze jestvuju. Film je genialny nielen po scenaristickej stranke, kde sen funguje ako akysi spustaci mechanizmus na odcinenie skutkov minulych, ale genialny je aj po reziserskej stranke. Bergman jednoznacne potvrdil svoj rezisersky megatalent, kazda scena je prepracovana, herecke vykony maximalne uchvatne a tematika nadcasova. Platila roku 1957, plati roku 2007 a bude aj roku 2117. Nadhera . 100 % ()
Tak já teda nevím, buď je Bergman skutečně dobrý režisér nebo mám jenom hodně velké štěstí na výběr jeho filmů. Teda, Lesní jahody jsou pro mě zatím jeho nejslabším dílem, ale i přes to si ode mně odnáší slabé 4*. Už hned ze začátku na mě zapůsobil sen (fakt, tohle vytvoří jedině schopný filmař) a poté z toho vzniklo zajímavé road-movie plné vzpomínání a příběhu o stáří (jestli jsem to dobře pochopil). Skvělé herecké výkony, kamera a opět to ani moc nenudí, když nepočítám asi takových 20 minut někde uprostřed filmu. A konec je taky povedený. Do toho spousty zajímavých scén a myšlenek. i když je to zatím nejslabší kousek od Bergmana, co jsem viděl, dávám silné 4*. Pořád je to dobrý film. ()
Stejně jako je Sedmá pečeť úvahou o Bohu a smyslu bytí, je tohle nádhernou studií člověčenství a života jako celku. Moc moc moc příjemný film a vůbec ne těžkopádný, jak by se mohlo zdát. A začínám mít podezření že jeden z hlavních přínosů Bergmana pro lidstvo je export švédské ženskosti do světa. Má mimořádný cit pro nasnímání ženské krásy a výběr charismatických hereček. Ingrid Thulin toho budiž důkazem. 9/10 ()
Nuda k posrání #105. Viz Osvícení. 25% ()
Bergmanova famozna "road movie" po svedomi odchadzajuceho profesora... ()
17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Švédsko ()
Mistrovské dílo dvou Mistrů. Dokonale natočené, dokonale zahrané. Mohu jen vstát a zatleskat. Jaké asi bylo žít v době kdy člověk každý rok očekával film Ingmara Bergmana? ()
Naprosto skvělý film, který nepůsobí nijak okázale, ale přesto je nádherně kouzelný. I když se v něm prolíná několik rovin, působí naprosto uceleně a nemá jediné hluché místo... A Ingrid Thulin je prostě báječná. ()
Snový a melancholický snímek plný nostalgie po dětství a mládí, do kterého se již nelze vrátit. ()
Trochu ukecaný film na Bergmana. Radšej mám jeho ťaživejšie a "tichšie" filmy. Ale samotná rola zádumčivého a milého profesora v road-movie nádychu, ktorý hĺba nad svojim (chladným) životom je rozhodne zaujímavá. Snové výjavy už pútajú menej, aj keď samozrejme ohraničujú rámec Bergmanových myšlienkových pochodov a jeho rozprávačstva. Nemôžem si pomôcť, ale najlepšia scéna je hneď na začiatku, keď sa profesor ocitá vo svojom sne zoči-voči sám sebe. Ďalej sa už silnejšieho nekoná a dej iba postupne plynie. ()
Tento Bergmanův snímek mě zaujmul zejména díky lidskému a velice citlivému pohledu na stáří, se kterým se hlavní hrdina tak nějak nemůže vyrovnat. Díky symbolům vyjádřeným ve snech hlavního hrdiny má divák možnost vydat se na jakousi výpravu do nitra lidské duše, kde může nalézt obavy, nesplněná přání a v neposlední řadě se zde odkrývá i hrdinův opravdový charakter. Překvapilo mě, že film je doprovázen příjemným humorem a sympatickým hereckým obsazením, dále bych zmínil závěr filmu, který mě lehce dojal a zároveň ve mně rozprostřel klid a pohodu. Prostě a jednoduše - krásný a nezapomenutelný zážitek. ()
Související novinky
SCANDI – Severská filmová lekce
Česká a slovenská premiéra aktuálního vítěze festivalu v Benátkách, výtečného filmu Roye Anderssona Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě, zahájí historicky první ročník festivalu severských… (více)
Přehlídka švédských filmů
Nejen milovníci Ingmara Bergmana si přijdou na své v pražském kině Aero. Ve dnech od 2. až 5.listopadu zde proběhne přehlídka švédských filmů a během pěti večerů jich bude možné zhlédnout celých 12!… (více)
Přepsáno v lednu 2019. Lesní jahody jsou z pohledu filmové estetiky intenzivně poetickým dílem Bergmana. Skutečnost se prolíná s vyšším stavem smyslového vnímání v jasně rozlišeném rozhraní expozice. Symbolika potvrzuje přemýšlivost ducha a s obřadní důstojností předkládá své umělecké mistrovství v bohaté vizuální výpovědi pečlivě sestrojených obrazů. Spolupráce existencialismu s psychoanalýzou naráží v koloběhu života na dobu smiřování se s hegemonií Thanata. Bůh je Matkou Přírodou a životem mezi pudy sexu a smrti a nejděsivější lidskou bolestí i trestem je osamělost a strach z prázdnoty. Nedostatečná citlivost lidského srdce je ochranou zdí, která po smutné zkušenosti brání zbytek lidské nitra před další ranou ideálům nevinnosti, a v nedostatku citů dále okorává v přepjaté přísnosti ustanoveného řádu způsobu vlastního života. Smrt je jedinou jistotou a smíření se smrtí vede přes smíření se s životem, vlastními skutky a jejich následky. Hlavní postavou nalezení vnitřní rovnováhy a přijmutí neměnného osudu člověka je Dr. Eberhard Isak Borg (velmi dobrý Victor Sjöström), uznávaný a úspěšný lékař na sklonku života. Slavnostní ceremonie prokázání úcty společnosti příkladnému člověku se v transcendentálním prozření stává nejvýznamnějším očistným procesem vlastní lidské duše a přijímá se podstata i podíl viny v bolestech nepochopení mezilidských vztahů. Přijmutí zodpovědnosti z osobních nedostatků přináší harmonii a éterický vnitřní mír. Hlavní ženskou postavou je Marianne Borg (důstojně odměřená Ingrid Thulin), doktorova snacha při hledání vlastního životního cíle a cesty. Přesah transcendentálního prozření umožňuje překonávání vzájemných hradeb mlčení strachu a přináší první záblesky naděje a víry v lidskou ušlechtilost. A nalezení vnitřní rovnováhy je nakažlivé. Symbolickou postavou je Sara (zajímavá Bibi Andersson) ve dvojroli nejčistší lásky doktorova života a připomínky krásy otevřené dychtivosti a očekávání mládí. Minulost připomíná ideál, velikost opravdového života i počátek strachu. Přítomnost rozkvétá na slunci a bezstarostně tančí bez předsudků. Výraznou postavou je Dr. Evald Borg (dobrý Gunnar Björnstrand), doktorův jediný syn v pochmurnosti nihilistické bezvýznamnosti života. Strach je největší překážkou naplněného života, zkušenost se nezapomíná lehce. Důležitou postavou je Karin Borg (pozoruhodná Gertrud Fridh), doktorova manželka v transcendentální ozvěně minulosti. Ušlechtilost tolerance je zbabělost nepřístupného lidského nitra. City potřebují fyzické povzbuzení, povýšenost si zaslouží trest i za cenu vlastního utrpení. Psychoanalytické vyústění se nevtíravě ujímá hlavního slova, staví nezapomenutelné obrazy i psychologický prožitek. K výraznějším postavám patří také Agda (velmi zajímavá Jullan Kindahl), doktorova svědomitá hospodyně a vhodně jízlivý doplněk života doktorovy domácnosti. Z dalších rolí: Sářina mužská společnost nedočkavého mládí Anders (Folke Sundquist) a Viktor (Björn Bjelfvenstam), doktorova pragmatická a osamělá matka (zajímavá Naima Wifstrand), cynický inženýr Sten Alman (Gunnar Sjöberg) v zatrpklé hádce s vlastní manželkou Berit Alman (Gunnel Broström), stále vděčný provozovatel čerpací stanice Henrik Åkerman (Max von Sydow), starostlivě rázná doktorova teta Olga (zajímavá Sif Ruud), nahluchlý strýc Aron (Yngve Nordwall), doktorův mladší bratr a rival z mládí Sigfrid Borg (zajímavý Per Sjöstrand), Karinin milenec (Åke Fridell), či poťouchle škodolibá dvojčata Kristina (Lena Bergman) a Birgitta (Monica Ehrling). Lesní jahody zkoumají nitro člověka, existenciální jedinou jistotu konfrontují se svědomím a hledají vyrovnanost spásy i pochopení pomíjivosti a krásy života. Život k prožitku a uspokojení naplněnosti vlastních ideálů. () (méně) (více)