Lesní jahody

"Jaká je ženská nectnost?" "Plakat, rodit děti a pomlouvat bližní."                                                                                     Opět sonda do lidských vztahů. Stařičký ovdovělý profesor žije se svou starou hospodyní. Během let mezi nimi vzniklo pouto púodobné tomu manželskému. On si bez její pmoci nedokáže svůj život představit, ale vždycky si postaví hlavu a udělá věci po svém. Ona sice na oko brblá, ale vždycky ví,co on potřebuje a poskytuje mu bezchybný servis. Je zásadový, snaží se oprpstit od vnějších problémů, ale tím přidělává probémysvým nejbližším. Cesta se snachou na promoci odhaluje jeho nitro, vrací se ve vzpomínkách do minulosti. (06.09.2014)

Zmeska všetkých štýlov. Road movie, vianočná rozprávka, psychologický film, filozofické pojednanie o živote. Starí ľudia to majú za pár a vedia, čo všetko majú v živote na rováši. Preto utekajú každú nedeľu do kostola prosiť o odpustenie. Tento starý pán si ide do katedrály v Lunde (úžasná stavba, mimochodom!) nie po rozhrešenie, lež po čestný doktorát. On rozhrešenie nehľadá, z jeho pohľadu je všetko asi tak, ako má byť. Aby človek nikomu v živote zámerne či nevedome neublížil, to by musel žiť v jaskyni na pustom ostrove. Bez akejkoľvek interakcie s inými. Vyvstáva už len otázka, či viac ublížil Isak svojou odmeranosťou a chladom, alebo naopak niekto iný svojou hyperaktivitou, záletníctvom a horúcou hlavou. Niekto to už určite poráta. (16.07.2017)

Zajímavá road-movie mistra Bergmanna. Cesta šestasedmdesátiletého profesora Borga přináší spoustu otázek i (často zdrcujících) odpovědí. Bát se smrti nebo spíš prožitého života? Lesní jahody jsou poutavým pohledem do psychiky a minulosti člověka (nelehké ale provoněné jahůdkami a jinými sladkými vzpomínkami). Působí na diváka nejen sílou a nadčasovostí námětu, ale také skvělými hereckými výkony. Vyniká především Victor Sjöström v roli Borga. Mimochodem to byla jeho role poslední. (01.11.2005)

Krásne natočené ale nevtiahlo ma to tak silno ako iné bergmanovky 8/10 (06.09.2015)

Těžko se mi hodnotí takový film... zdánlivě bez děje, zároveň ale plný (spíše smutných) pocitů člověka, rekapitulujícího svůj život. Dobře byla zvolená forma jakés takés roadmovie, jelikož profesor Borg musí cestovat, avšak spíše po duševní dálnici a opačným směrem... skutečná cesta dává svými zastávkami i nahodilými setkáními s několika vedlejšími postavami průchod jeho vzpomínkám a my sledujeme, co se za tím štítem sobectví pana profesora vlastně skrývá... Ve snech je odkrývána Borgova narůstající zášť, aby v autě s pestrou posádkou mohla být objevována... lítost? Smíření? Pocit viny? Všechno má svůj čas, ale není už pozdě? Smutek a samota. Závěr je hodně silný; celkový dojem přesto neměl takový dopad, jak bych očekával, ač pocitů bylo opravdu spoustu. Proto "jen" 8/10. (08.01.2008)

Mistr Bergman se vydal dvakrát na surrealistické moře v roce 1957 a dvakrát objevil Ameriku! Nikdy o tomhle filmu neřeknu, že je dobrý nebo špatný, protože není ani jedno. Je to zrcadlo, které má obrovskou hloubku a tu si musí každý najít sám! Vynikající Ingrid Thulin, opravdu charismatická ženská. (06.11.2008)

Formálně další bezchybný Bergman - vnitřní boj stárnoucího člověka, který se pod nečekaným nátlakem nových známých zpětně ohlíží za svým životem, je svým artovým zpracováním (impresionisticky pojaté vzpomínky a sny) filmařsky zajímavý a inspirativní i dnes. Ale obsahově se dnes jedná o téma již natolik ohrané a stále se opakující, že můj požitek z "Jahod" při vší úctě k režisérovi a jeho citu pro krásné herečky nelze ohodnotit čtyřhvězdičkově. Tím ovšem nijak nevyvracím, že pevné místo ve filmových encyklopediích si tohle dílo zřejmě zaslouží. 70% (24.02.2014)

Sny se zdají každému...ale existuje jen pár "andělů", kteří s nimi dokáží jít na veřejnost zcela uměleckým a přece nezaměnitelně osobitým způsobem! Bergman vychází ze své varovné snové představy, v níž spatřuje sám sebe (slavného muže) v zajetí egoismu. Slunce pronikavě zářilo, vytvářelo ostré tmavé stíny, avšak nehřálo. (23.06.2005)

Smultronstället - film lyricky ladený, nálady meniaci, postavený na jednoduchej symbolike a životnom rozprávaní; tiež však poznačený odstupom, neaktuálnym programovým zameraním a uviaznutý v časopriestore, ktorý dávno zanikol. Taktiež ale postavený na osobných témach, vychádzajúcich z reálnej skúsenosti režiséra a hlavného herca, čo mu dodáva na skutočnosti. 75% (03.02.2015)

Krásně pomalý, citlivě odvyprávěný příběh, sledující starého muže již před prahem smrti. opět klasický Bergman, který nabízí mnoho otázek, nezapomenutelné obrazy a snad tu nejlepší Bergmanovu sondu do lidského myšlení. Vřele doporučuji a prosím o trpělivost, protože tempo je pomalé a mnohý divák zvyklý na moderní svižné tempo může být vykolejen... Stačí otevřenost....a ono to přijde... (07.09.2006)

Veľmi osobné, veľmi intímne vzdanie holdu Bergmanovmu tútorovi Victorovi Sjöströmovi, no zároveň sa dá povedať, že ide vlastne aj o jednu z prvých road movie. Narozdiel od iných jeho filmov tu Bergman hlavne filozofuje a to v kontexte etických problémov a otázok morálky. Staručký profesor Borg tu prostredníctvom fantázií a snových sekvencií sumarizuje svoj život, prehodnocuje svoju morálku, zmieruje sa so svojimi chybami, rieši problém viny a odpustenia. Pričom všetkého má dostatok, až na ten čas, toho má krátko pred smrťou naozaj len veľmi málo... Po formálnej stránke ide o jeden z ľahších a divácky prístupnejších Bergmanových snímkov s veľmi príjemne smutno-nostalgickou atmosférou a humorným odľahčením. Inak profesorovi Borgovi vo filme i jeho reálnemu predstaviteľovi v tom čase bolo narovnako 78 rokov. Zatiaľ môj najlepší Bergman. (14.12.2015)

Z reality do sna...tam a zase zpět aneb Profesorova životní cesta. Ze spořádaného, pedantsky upraveného pokoje, do poblázněného, neuspořádaného světa, kde se každý může svěřit s čímkoli, jede pan Borg pro své ocenění, pracovní i lidské. Skutečně bych si přál, aby lidé v mém okolí se mnou mluvili jako v Bergmanových filmech. To je ale jen malý sen, nic neznamená. Nebo ano? Klasicky precizní, nicméně v mých očích má tento severský filmový psycholog a filozof ve sbírce silnější kousky. (06.07.2018)

Třicátnická dravost a síla, která už se pomalu přehupuje do čtyřicátnického pochopení, se setkaly s ohromným tvůrčím potenciálem a dokázaly načrtnout poslední soud bilancujícího starce jako by jím samy byly. Film se propadá do stále větší deprese, až se v poslední třetině profesor dostane před soud. Již úvodní scéna s mikroskopem dává tušit, že tohle pro něj nebude procházka růžovým sadem. Pokud je divák ochoten dočkat se poslední třetiny, bude odměněn, ostatní zřejmě odejdou od filmu znechuceni a znuděni. (05.05.2014)

Asi najpochopitelnejší Bergmanov film, s jasne definovateľným námetom a posolstvom, ktoré prináša. Navonok veselý, príjemný film, v ktorom je ale množstvo pochmúrnych akcentov, ktoré vyznievajú o to temnejšie. Osamelosť, nefungujúce manželstvá, spomienky na dávno stratenú mladosť. A tentokrát to pekne odsýpa, takže pokial je to Váš prvý Bergmanov film a chcete vidieť ďalšie, pripravte sa na šok . Všimli ste si Sydowa? (bol na benzínke). (09.08.2009)

Tak v tomto případě jsme se s Bergmanem neplavili na stejných vlnách. Nedokážu říct, zda na tom měla svůj podíl sedmička Neuburgu, která se mi proháněla krví, nebo můj nízký (takřka až chlapecký věk). Čekal jsem záplavu životních pravd a mouder, jak to bývá u Bergmana zvykem, ale dostal jsem pouze rekapitulujícího staříčka, který měl divný sen a na své cestě potkával divné lidi. Nemám pocit, že bych se za celou stopáž dozvěděl něco objevného. Kromě toho forma filmu byla těžce uspávající. Dnes si tedy nebude skládat hold, nýbrž se holt poplave proti proudu. Jeden kus! (26.08.2018)

Jeden z mála filmov, ktoré nesklamú, aj keď ich vidím po pol storočí od doby, keď som bol nimi prvý krát očarený. Ingmar Bergman je úžasný režisér aj keď mi nie je duchovne blízky. Nerozumiem jeho religiozite, jeho démonom a možno práve preto som relatívne dobre porozumel Lesným jahodám, v ktorých je prítomná človečina. Dnes viac ako pred 50 rokmi. Dnes je mi oveľa bližšie putovanie vlastným životom v spomienkach a snoch, bilancovanie prežitého a konečné zmierenie. Nedá sa nezmieniť o Victorovi Sj­öströmovi, ktorý so svojou úlohou splynul dokonalo a bezo zvyšku. (28.11.2014)

Pocitově pestrobarevná pouť starého profesora – lékaře v doprovodu nádherné černobílé kamery mě dokonale uhranula. Legendární Victor Sjöström bilancuje ve své herecké labutí písni bilancuje excelentním způsobem. Klasickým Bergmanovým tématům smrti, víry, života a mezilidských vztahů se dostalo v Lesních jahodách skutečně neobyčejnému provedení, které mi svým surrealistickým vyprávěním připomínalo spíše pozdního Buñuela. Ačkoliv Bergman bývá často brán jako režisér hodně depresivních filmů, zde se mu povedlo nejeden obraz z onoho putování krajinou i životním příběhem hlavní postavy a jeho příbuzných pojmou naopak i s poetickým či mírně humorným vyzněním, stejně tak přímo magickým způsobem převést na plátno temné sny. V každé jedné scéně naplněný film s hlubokým prožitkem a silně lidským odkazem... touto filmovou poutí se chci časem rozhodně svést i podruhé. [90%] (29.06.2021)

Další nudný film od Bergmana, ale oproti jiným jeho kouskům jsou Lesní jahody aspoň trošku snesitelné a to hlavně díky dobrým hereckým výkonům a překrásné kameře. (07.10.2011)

„INKE TAN MAGROV STAK FARSIN LOS KRET FAJNE KASERTE MJOTRON PRESETE.” • Mimoriadne významný, švédsky, zvukový režisér, sa vskutku za pomoci významného švédskeho nemého režiséra; teda spoločným úsilím sa pokúsili vytvoriť nielen akýsi spoločenský Road movie, ale zároveň ho taktiež aj čímsi špecifickým obohatiť, t.j. začať spätne hodnotiť protagonistov život, plný najrôznejších emócií... • 78-ročná, hlavná postava pedantského, emeritného profesora: Eberharda Isaka Borga, jednoznačne čoskoro vyrážajúceho z hlavného mesta Švédska, Štokholmu, aby sa teda zúčastnila v lundskej katedrále zlatej, profesorskej promócie, čo vôbec predstavovali úvodné zábery, plné najrozmanitejších dekorácií a naratívnej štruktúry, nakoľko sme sa vzápätí nachádzali v protagonistovom »ústrednom útočisku«, pretože sa [dobrovoľne] vzdal všetkých spoločenských situácií, čiže inými slovami by sa mohlo práve teraz prehlásiť, že momentálne žil iba v akomsi ústraní, a to konkrétne v spoločnosti svojej gazdinky, ktorá predsa bude asi i o niečo málo viac spoločenskejšou, ako povedzme zrovna jej PÁN? • Trajektória: Štokholm - Lund, predstavuje vzdialenosť okolo 600 km, čo síce ani nie je príliš veľa, keďže cesta AUTOM by sa [v súčasnosti] dala zvládnuť za nejakých zhruba 7 hodín, pričom ak sa dajme tomu ešte i vrátim o niekoľko pár desiatok rokov naspäť do minulosti [do roku 1957], aby som sa skrátka dokázal o trochu lepšie vcítiť do kože našich postáv [presne tak, počítajte s tým, že okrem kľúčovej postavy, postupne pribudnú i ďalšie, najmä jeho nevesta Marianna, ktorá s ním zaraz nastúpi do tohto dopravného prostriedku], a to z takého úplne prostého hľadiska, že zo začiatku šoféruje iba tento starnúci pán, ktorého ani netreba obzvlášť považovať za dnešného, «cestného piráta», a preto mu kľudne rád doprajem i zopár hodín extra naviac, aby si jednoducho zachoval akúsi, časovú rezervu s tým, že sa bude miestami striedať i so svojou krásnou, blonďavou nevestou Mariannou... • To bola v podstate i základná línia začínajúcich udalostí, ktoré rozhodne ďalej naberú na obrátkach, a to najmä vtedy, keď protagonista začína pomaly bilancovať svoj predchádzajúci život buď vo svojich nočných morách, alebo aj v ranných spomienkach, kedy som mal občas takého zdania, ako by sa titul odohrával v akýchsi dvoch, časových rovinách... • Čím viacej postáv postretali, tým to bolo asi viackrát zamotanejšie, napríklad predstaviteľka Sáry, Bibi Anderssonová, mi mimochodom aspoň minimálne v jednej časovej rovine, prišla ako celkom nežiadúca, lebo sa snažila vyzerať ako 15-ročné decko, čo bolo podľa mňa strašne trápne, vrátane i tých dvoch kamarátov, ktorí vyzerali hádam ešte trápnejšie! • Nie, ani toto nepovažujem za Bergmanovo suverénne najlepšie kinematografické dielo, ktoré dokonca možno obsahovalo i viacero »hluchších miest«, oproti svojmu slávnejšiemu predchodcovi?! (12.12.2023)

3,5*/5...Fenomenálny surrealizmus v úvodnom sne, geniálny výkon hlavného "hrdinu", pekné spracovanie ťažkej existenciálnej témy... Dobre sa na to pozerá, len emočne som ostal chladný...Btw teraz som sa dozvedel, že Maestro Bergman dnes zomrel, nech mu je zem ľahká, zanechal po sebe kusisko poctivej filmárčiny. R.I.P. (30.07.2007)