Lesní jahody

Mám rád umělecké filmy, ale tento je pro mě jen průměrný, většinou s nudou. Myšlenka dobrá, Sjöström v hlavní roli taky, ale nic navíc. 2,5/5 (10.07.2014)

Tak jednoduché a lidské jak to jen de. Po skončení sem si říkal, pěkné, roztomilé ale to je všechno? A potom sem měl Lesní Jahody půl roku v hlavě a ani nevěděl proč. Zářná ukázka toho, že film nepotřebuje akci ani extrémy aby vytvořil něco dokonalého. (13.03.2009)

Tenhle komorní, prchavě rozjímavý filmeček u mě s druhým zhlédnutím hodně vyrostl. Kde je Sedmá pečeť zachmuřená, hořce sarkastická a velkoryse rozkročená do věčnosti na mořských pobřežích a ve středověkých katedrálách, tam Lesní jahody nabízejí lehký úsměv, smířlivou ironii a úzce osobní pohroužení do duše a vzpomínek jediného člověka v útulných kulisách bytu, starého auta nebo přívětivého lesíku – tak různé variace na totéž téma, a přitom obě pocházejí od téhož tvůrce a vznikly bezprostředně po sobě. Zatím je mi, pokud jde o poslední věci člověka, ještě pořád bližší mysteriózně zatěžkaný pohled rytíře Blocka a pyšná navztekanost jeho panoše Jönse (když už jsme u toho, Gunnar Björnstrand se ponenáhlu stává mým hodně oblíbeným hercem), ale kdo ví, třeba se za nějakou dobu začnu ztotožňovat víc s obyčejně lidským odcházením profesora Borga. (21.09.2014)

Z hlubokých hvozdů. Pro vyzrálé sběrače, plody šťavnaté. Co se mi to honí hlavou, co se mi to zdá? Co odnesl, co přinese čas. Jsem tvář v zrcadle. Dívám se, idylickým okem, na sebe, na tebe, do oken na druhé. Na dny dávno minulé, blízce budoucí rezident klidného nebe. Cestou čelím letní vzpomínce iluze. Cesta snem zavírá brány, zastaví pramen bytí. Obraz jasný jako slunce ale pomíjí, rozpíjí ho mrak potemnělý. Citový mramor rodiny. Přesto, pln /p/ohledů a vědomí, uléhám. Usínám. Niterně smířený. (13.06.2018)

Podle kritiky nejlepší Bergmanův film. (16.11.2005)

Skvostný Bergman s Bibi, Ingrid a malou chvíli i s Maxem. V takové společnosti je člověku dobře, však nikdy nečekejte jednoduchou přímočarou historku na stříbrném svitku. O čem to je, popsali jiní. Já bych vypíchl úvodní sen, kdy profesor míjí kočár, kočár se zasekává o lampu a rakev se otevírá. Vypíchl bych i povahu a podobnost syna otci, prostě bylo toho tam mnoho. Celý film mi připadl jako Bergmanovo toulání se oborem filosofie, kladení otázek. Některé jsou bez odpovědi. (24.07.2013)

Trpké zhodnotenie úspešného života ožíva vďaka Bergmanovej symbolickej reči a hereckému umeniu Victora Sjostroma. (17.12.2006)

E: Je absurdní přivést další nešťastníky na tento svět a myslet si, že se budou mít lépe než my. M: Jsi zbabělec! E: Přesně tak. A je mi na blití z tohohle života. Nevezmu na sebe žádnou odpovědnost, která by mě nutila žít jen o jediný den déle, než musím. A ty víš, co tím chci říct. M: Vím, že to není správné. E: Tady neexistuje "správné" a "špatné". Jednáme prostě podle svých potřeb. M: A to jsou jaké? E: Ty máš příšernou potřebu být na živu, žít, existovat a přinášet život. M: A ty? E: Já mám potřebu být mrtvý, naprosto nehybně mrtvý. (24.02.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů od Ingmara Bergmana. Bilancující pohled stárnoucího muže, který se ohlíží za svým prožitým životem. Množství vzpomínek i myšlenek, konfrontace s ženami, mladou generací, svéráznou hospodyní, nespočet symbolických obrazů, výstižná hudba a nespočet podnětů k zamyšlení i přemýšlení. A ten dojem z filmu po letech od prvního shlédnutí před skoro 60 lety vůbec nezeslábl, ba právě naopak, díky vlastním životním zkušenostem si teď tento Bergmanův "majstrštyk" mohu vychutnat i pochopit ještě daleko lépe. Ale samozřejmě mi do toho nesmí kecat ten "němec od A." :-) Vynikající výkon Victora Sjostroma (bohužel to byla jeho role závěrečná, ale stála za to) i výkony hlavních ženských představitelek (Ingrid Thulin, Bibi Andersson, Gunnel Lindblom), které jsme mohli obdivovat i v mnoha dalších režisérových filmech. (22.06.2018)

Pro mne nejlepší Bergmanův film. (13.06.2007)

Zachránila to jedna "akční" scéna a pár dobrých vtipů. Jinak téhle analýze starého pana profesora moc nehovím. (26.07.2007)

V staršom veku si človek asi rád pospomína na mladosť, zbilancuje a môže to mať aj formu road-movie. Bergman zviditeľnil svoje sny a obavy z bilancovania v starobe, má to dej a myšlienku, takže pre mňa najlepší jeho film. Netvrdím, že som všetko pochopil, ale aspoň mám motiváciu na ďalší, keďže iné mi pripadali veľmi vzdialené. (12.06.2018)

V deseti mě ani nenapadlo, že budu někdy koukat na černobílé filmy z 50.let. Ve dvaceti jsem vskutku neměl v plánu koukat na švédské filmy z filmového klubu. Je mi třicet a slzím tu při pohledu na osmdesátiletého Victora Sjostroma, zahleděného skrze šedesát let starou vzpomínku na rodinný dům kdesi v dalekém švédském venkově plný všech těch sestřenic, bratranců....a jejich švitoření ........a já jsem vděčný. Bergman vytvořil tu nejněžnější nostalgii, jejíž něhu násobí dávnost doby, ze které se nám připomíná. Málokterý něžný úsměv na tváři vytvořen vzpomínkou ale přitom tak moc zabolí uvnitř. A zůstane věta: "Už nebude nic z toho...už nikdy nebude nic z toho všeho, co právě zjihlo tvou tvář profesore Borgu. I ten polibek na dobrou noc od tvé nádherné snachy byl veden soucitem jejím pramenícím z uvědomění té pravdy...Už nic z toho nebude." Nostalgie je neskutečně silný pocit, neskutečně lidský pocit, ovšem hodnotit ho jako čistě pozitivní prožitek by bylo naprosto od věci. 100% (31.12.2010)

Opět velmi zajímavý film od skvělého režiséra celý film si tak pohodlně plyne, ač se zde řeší mnoho zásadních otázek a problémů... Poklid vždy dokáže narušit noční můra se vztahem na událost co se při cestě přihodila a to zase ,,vyváží,, vzpomínky na dětství.. Prostě zajímavý film od začátku do konce. 4z5 (10.07.2011)

6/10 (05.11.2007)

Vcelku optimistický, ale přitom příjemně lehce absurdní snímek, pri jehož sledování jsem se rozhodně nenudil (ale tento problém u Bergmana nemívám). Scenaristicky naprosto dokonalé dílo, které kombinuje dramatické existenciální dialogy s citlivým humorem, jenž se mi u pána režiséra zamlouvá čím dál více. Herci už tradičně byli vybráni tak, jak měli být a hrají další ze svých životních rolí. Krásné herečky jsou pak takovým příjemným bonusem, zvláště pak má oblíbená Bibi Andersson. Toto je zkrátka perfektní film, ale stejně mám Sedmou pečeť ještě radši... (09.06.2010)

O čom bol tento film? Nuž, ťažko povedať. Pán Bergman sa v tejto kuriozite pohral s rôznymi dadaisticko-grotesknými výjavmi, divákovi priniesol silný atmosférický zážitok z pohľadu do zrkadla duše hlavného protagonistu a popracoval aj s veľmi vkusným využitím klasického starosvetského kinematografického klišé. Lesné Jahody sú jedna z mála autenticky realistických podivností, ktoré by mal každý fanúšik artových filmov vidieť. A obzvlášť by som chcel vyzdvihnúť veľmi sofistikované dialógy, alebo skôr monológy - hneď úvodná scéna na mňa extrémne zapôsobila. (21.07.2020)

Hluboký rozkryt nejzasutějších citů, boření statusu quo, opravdová opravdovost smíření s životem.......... povinnost pro lidi, kteří se svým žitím ztrácejí kontakt. (02.03.2007)

Takto ryzí, freudovský i jungiánský, psychologický film by nikdo jiný než Bergman nenatočil. (11.05.2007)

Pohled do života starého profesora, který si najednou uvědomuje, že ho téměř nikdo nemá rád, že prožil celý život chladně a místo srdce používal vždy pouze pragmatický suchý rozum. Isak se vrací ve vzpomínkách do dětství, tam kde rostou lesní jahody a odkrývá bolestivé stránky svého mládí. Konec je sice možná na Bergmana optimistický, přesto je smutně pravdivý. Pozdě býka honiti, Isaku. (09.10.2009)