Lesní jahody

Bergmana nesmírně obdivuji za jeho tvorbu, a nemohu si pomoci ale Lesní jahody mi přišli asi nejlepší z toho co jsem od něho zatím viděl. Vyprávěcí techniky srze sny hlavního hrdiny a dialogy jsou zkrátka brilantní a není co více dodat, pusťte si to sami. 95% (03.03.2018)

S filmy Ingmara Bermana to vidím podobně jako s filmy jiného klasika - Alfreda Hitchcocka - podle mého názoru rychle stárnou. Mým nejoblíbenějším režisérem je Woody Allen, který k Bergmanovi vzhlíží jako k modle, ale já viděl Bergmanovy filmy 20 - 40 let po jejich vzniku a bohužel musím říct - nic zvláštního, místy celkem nuda, což platí i pro Lesní jahody. (16.12.2005)

Vynikajici Bergmannuv snimek, ktery me na letosni LFS prijemne prekvapil.... (29.07.2007)

Vcelku příjemné rozjímání v kulisách Götalandu a zašlých časů, kterému velmi pomáhá vypravěčský hlas Victora Sjöströma (což je jinak podle mého prostředek v zásadě problematický). (24.10.2008)

Po shlédnutí tohoto filmu se neuvěřitelně těším na sedmou pečeť. Líbí se mi filozofující pojetí... rekapitulace života starého profesora. Jeho cesta i mladí lidé okolo něj. Za pět! (15.06.2009)

Najlepšia scéna je úvodný sen. Odtiaľ to už ide z kopca. Dá sa na to pozerať, ale len vďaka Bergmanovi a Sjöströmovi. (25.08.2015)

Upřímně doufám, že sledování Bergmanových filmů pro mne není jen kinematografické snobství, ale především pěstování kulturní vášně a rozmaru, vzletně a stupidně řečeno. I snímek s romantickým názvem Smultronstället byl po jiných jeho dílech působivý zážitek, závan staré filmové pásky, ale hlavně cesta i na dnešní dobu originální filmařinou - přeci jen, zkuste si v současné době napsat roadtrip vzdělaného ale citově chladného starce, cestu k životnímu vyznamenání, která má v rámci mezilidských vztahů jen pramalou hodnotu. Fikce je plná příběhů mládí a proto si cením, když se tvůrce podívá na druhou stranu barikády, pak si rád vážím stáří, jakkoliv se může jeho ztvárnění realitě podobat nebo vzdalovat. I proto byl pro mě film neskutečný zážitek, který, jak prostě toužím podotknout, sdílím dle zajímavostí zde nejen s Janem Pavlem II. ale i s největším pijanem od Kremlu až po Aš. Ne že by na tom záleželo, ale nezmínit to by byl hřích. (22.03.2022)

Úvodní sen není jenom úzkostným ohlášením blízkosti fyzické smrti, ale i burcujícím poselstvím zvěstujícím téměř dokonanou smrt duševní: mrtvolný chlad, strnulost, naprostou osamělost, prázdnotu, atrofii, v níž už není ani čas, protože veškerá osobní historie zamrzla. Hodiny bez ciferníku se freudiánsky zjevují v grandiózní scéně s Borgovou matkou a dávají pocítit mrazení z osudových rodových linií. Standardně psychologicky brilantní, přitom jemný a chvílemi hřejivý Bergman. Křehká metamorfóza starce a překvapivě milosrdná road movie ve vlastním nitru. Krásný film. (02.04.2012)

Krásnej film. Připadalo mi to trochu jako Vánoční Koleda v letní verzi... Ne, to je trošku vtip. Hrozně se mi to líbilo, krásně to ubíhalo a bylo to o něčem!!! Je to takovej ten trošku jednodušší Bergman, ale v dobrém slova smyslu. Schválně nechává u profesora, aby byl člověku sice hodně nesympatický, ale viděl i jeho dobré stránky. Má to úžasnou atmosféru, vzpomínky jsou strašně vkusně a originálně udělané. Bibi Andersson je krásná a skvělá herečka, a o profesorovi v podání Sjöströma není potřeba ani zmiňovat chválu. Opravdu moc příjemné, chytré, smutné i veselé. Hodně mi to připadalo blízké všemi těmi "lidskými" vlastnostmi a tématy. Mladí co se perou kvůli tomu kdo věří a kdo ne, manželé co se nenávidí, otec a syn co si připadají jako živé mrtvoly... Nedostatek lásky, nedostatek peněz. A v žádném případě nesahá k sentimentu. Prostě krásný film. (30.01.2014)

Tak tento film mě velmi překvapil - takové tempo bych nečekal - já se nenudil ani na vteřinu (21.10.2004)

Pokračuji v budování špatné reputace :) Tenhle film mi neřekl vůbec nic, ničím nezaujal a když to vezmu do důsledku, tak jsem se stašně, ale neskutečně nudil... Starý pán jde, starý pán jede, starý pán čeká v autě atp.... ale nic zajímavého se nestane a nikdo nic zajímavého neřekne.... je to zábavné asi jako koukat do zdi a občas se otočit k oknu (14.01.2006)

Můj první Bergman a hned trefa do černého. Existenciální road movie? Proč ne :) 91. ze 1001 (18.11.2010)

Filosofická ''road movie" na téma člověk a jeho štěstí tam, kde je ho potřeba nejvíce - v duši. Hlavním hrdinou je starý muž uvědomující si své fundamentální problémy díky snům, vzpomínkám a lidem provázejících ho na jeho cestě. Za jeden jediný den dokáže starý doktor vstřebat tolik moudrosti, kterou nedokázal nabýt za celý život. V jednom jediném dni si uvědomuje vše, co stálo v cestě jeho duševnímu klidu, vyrovnanosti, dokáže přicházet na to, co bylo špatně, co je potřeba na svá stará unavená kolena vytvářet, jak se chovat, co komu činit a jakou cestou dojít k pravému smyslu svého života. Bergman prostě umí psát, vyprávět, točit. Je to filosof filmu. Pro milovníky surrealismu je zde připraveno hned pár úvodních minut starcova snu... 100% (01.02.2012)

Iracionální snové pasáže jsou naprosto dokonalé... Hodiny bez ručiček, dětská postýlka v lese... + potenciální cestování časem ("Ukažte mi svůj index."). Vynikající! Prochází zde navíc jakási atmosféra "tajemství" a "nevyřčených myšlenek", které jakoby zpomalovaly realitu přítomného okamžiku. V určitých případech se mohou určité scény zdát děsivé a to je možná i to, co hodnotím velice pozitivně - mezi nádechem jemného humoru, ironie, se objevují strašidelné výjevy, které mnohdy nepředčí ani nejmodernější hororové příšery (co třeba muž "bez očí" (?) v úvodním snu hlavního hrdiny?), plus zobrazení krásné idylické minulosti postavy. Victor Sjöström, jakožto představitel zasloužilého vědce, tady ani nepůsobí tak, jak je líčen svou snachou - jako jakýsi starý protivný nezmar, kterému se nic nelíbí a hrabe si pouze "na vlastním písečku", ale jakožto uvědomělý starý pán, který došel do určitého věku, kdy je třeba "rekapitulovat" a naopak se snaží být co nejvíce vlídný ke svému okolí, dokonce i ke své hospodyni (u které můžeme snad ještě lépe sledovat odraz povahy dr. Borga, jak ho líčí jeho snacha, než u něj samotného). Atmosféra jako vždy u Bergmanna jedinečná. (13.05.2012)

O tomto filmu se dá napsat mnoho stránek textu, já to vezmu zkrátka - úžasná kamera, krásné záběry, skvělí herci. Lehkost, s jakou se zde Ingmar Bergman pohybuje mezi sny, vzpomínkami a skutečností, je obdivuhodná. Skvost. Vřele doporučuji rozbor Jesse Kalina v jeho knize o filmech Ingmara Bergmana, určitě si díky němu všimnete spousty detailů, která vám unikly. Z Bergmanových vzpomínek : "Musel jsem Victorovi slíbit, že každý den bude úderem půl páté doma u své whisky se sodou (...) O přestávkách jsme se shlukovali kolem Victora. Jako zvědavé děti jsme se dožadovali, aby vyprávěl o starých časech, o své práci, o ostatních režisérech, o hercích. Vyprávěl ochotně a zábavně." (09.07.2019)

Moje první setkání s Bergmanem bylo poněkud rozpačité. Film je to bezesporu zajímavý, scéna profesorova úvodního snu opravdu velmi hutná, značněi úsporné použití filmové hudby mírně frustrující, ale celkově je to takové nějaké neslané nemastné. Prostřední část filmu si příliš nepamatuji, protože jsem bojoval se spánkem, až konec mě trochu probral. Ale kdyby se mě někdo zeptal, jaké poselství tento film nese, asi bych nevěděl, jak odpovědět. Možná jen to, že jste-li režisér a považujete-li své sny zajímavé, udělejte z nich artový film. Možná se stane nesmrtelným. (27.02.2006)

Prisel cas na bilanci sveho zivota. K tomu ma dopomoci cesta za vlastnim poznanim. Hlavni role na pohled sympaticky stary doktor. Snove sekcence, vzpominky na detsvi, otazky existence, predani oceneni. Pripoutejte se vyrazime... (23.10.2010)

v nekterych castech se film trochu tahne,jinak je to ale mistrovske dilo,natocene geniem. /ponrepo 3.10/ (04.10.2014)

Victor Sjöström jako profesor Borg dožívá alegoricky dožívá život během své poslední velké cesty. Za celoživotním oceněním, během které bilancuje některá životní rozhodnutí a období z mládí a během toho potkává zvláštní postavičky, které jakoby mu vypadly ze vzpomínek na vlastní život. Celý film se nese v melancholické náladě proměny hlavního představitele, který se z sobeckého a panovačného dědka mění v soucitného, apatického a se sebou smířeného muže, jehož jen dohání smrt ve všech ohledech. Victor vynikající. Bibi Andersson, ostatně jako vždy, také. (11.06.2016)

Lesne jahody symbolizuju ideu života Bergman prostrednistvom emocii a vizualnej stranky dal divakovy pocitit priecestia očarujucej obrazovej sonaty spomienok a myšlienok svojho hrdinu priamo k jeho najosobnelšiemu vnutru.Lesne jahody su podmanivym filmom plne humanizmu . (29.07.2017)