Hořký měsíc

Dalsi perfektni drama od Polanskiho. Ze zacatku me to sice kdovijak nezaujalo, ale kdyz nekdy po 20 minutach zacne mrzak vypravet svuj pribeh, tak uz to je jina kava. Coyote je neskutecne prasak, kterej vypravi o svym vztahu s tanecnici vse, od chvile kdy se potkali, az do soucasnosti a vyziva se hlavne v popisovani jejich sexualnich zazitku a pozdej v ponizovani, ale film je navic misty i docela vtipnej, kdyz si treba hrajou na prase a dominu a podobny uchylarny. A tenhle pribeh sledujeme vetsinu casu, coz je jedine dobre, protoze jinak se odehrava pribeh Hugha Granta, kterej ma zajem o mrzakovo manzelku a proto tenhle pribeh posloucha a do toho mu kdovijak nefunguje manzelstvi s osklivou Kristin Scott Thomas, vedle ktery je Seigner fakt super kocka. Nicmene musim pochvalit Granta, kterej hraje sice takovou vicemene svoji klasickou postavu, ale prislo mi, ze misty hraje uplne jinak a hodne dobre. Pak si taky pochvalu zaslouzi perfektni Coyote, kterej celej film tahne. Celkove hodne silny a misty hodne eroticky drama, navic mistrne zrezirovany, ale zaverecna pointa je trochu slabsi, i kdyz docela drsna a celkove mi to na 5* neprislo. (18.09.2008)

Francie bez absinthu už nikdy nebude to co byla. Co k tomuhle filmu napsat… Jedná se v podstatě o velmi otevřenou intimní a pro hodně lidí asi šokující zpověď jednoho páru při setkání s jiným párem na lodi, směřující do daleké Indie. Z toho by se postavil i knězovi. Schválně jestli chodili ke zpovědi do kostela… To ale odbíhám od tématu. Ve filmu se střídají dlouhé retrospektivní pasáže, odehrávající se v Paříži, s děním na lodi a druhý pár se díky vlivu Mimi a Oscara začíná měnit a probouzet se ze stereotypu všedních dnů. Opravdu všechno plyne k nevyhnutelnému konci? V každém z nás je něco sadomasochistického a nejlíp se to pozná, když je nám někdo vydán na milost a nemilost. (17.06.2008)

„Bohyně nadržená, tancem krev rozproudí, nyní jen kripla žena, chtíč mu škleb vyloudí.“ Polańského 50 odstínů hořkosti aneb když lásce dojde kredit. V oceánu života se osudově lámou hřbety vln vášně a na odvrácené straně romantického Měsíce čeká moře hořkosti a nenávisti. Bezvýchodnost vztahu, založeného pouze na tělesnosti a zoufale komplexním zkoumání sexuality, coby chrastítka k zaplašení nudy (močení na obličej fakt není „druhý křest“, jen nesmyslná čuňárna), je ovšem vykreslena až básnicky květnatě. Viz POETICKÉ OKÉNKO: [][] „Byl jsem jako Adam s chutí čerstvého jablka v puse.“ (Ꞷ) „Její poštěváček byl jako kachnička, cachtající se v rybníčku růžového masa.“ (Ꞷ) „Drtil jsem její rty svými, jako když se típe vajgl v popelníku.“ [][] Poselství filmu? Partnera pro život vybírejte před svatbou, ne až po ní. Nejezděte do Kitzbühelu, ani lyžovat, ani chcát v hotelu na televizor. Nepřipíjejte si na autobus [sic!], např. linku 96 k Centre de Danse du Marais. A při 7 letém výročí nejezděte do Bombaje. Oskar: „Aby tak staří manželé byli pořád spolu, to není zdravé.“ Pesimista... (24.02.2024)

Film, který už nikdy nechci znovu vidět. Psychicky dost náročné a pocitově nepříjemné 2,5 hodiny, které vás donutí přehodnotit, jestli onen kouzelný pocit zamilovanosti, stejně jako vzrušení z něčeho nového, vůbec stojí za to povětšinou nevyhnutelné omrzení a následnou nenávist mezi dvěma lidmi v milostném vztahu (i když zde je vše dohnáno do extrému). (03.03.2013)

Dokázat pojmenovat čeho jsem byl svědkem v tomto filmu je tak trošku nadlidský výkon a to i přesto, že mám scénu po scéně uloženou hluboko v sobě. Porce intenzity lásky mezi Mimi a Oscarem je tak velká, že by se po zhmotnění nevešla na tuto planetu. Proto jsem příběh o lásce, která začne požírat sebe sama poslouchal stejně dychtivě jako vyprahlý nomád hltá kapky vody na Sahaře. Zatímco Nigel si snaží nalhávat, že ho příběh plný vášně a erotiky nezajímá a přitom by chtěl, aby každý slovo z úst Oscara šlo rychleji než bijí vlny moře o trup zaoceánského luxusního parníku na kterém onen příběh poslouchá.Tak já naprosto fascinován vyprávěním přestal vnímat reálný prostor i čas. Jak ostře kontrastovala intenzivní láska Mimi a Oscara s chladným vztahem Fiony a Nigela, tak krásně ladila smyslnost, vyzývavost a půvab Mimi a Paříže. Při pohledu na Mimi nezbývalo než si pokaždé přehrávat v hlavě Oskarovu větu "Sledoval jsem veškerou krásu světa ztělesněnou v jediném ženském tvaru." Film, který sice skončí, ale ještě dlouho a dlouho pokračuje ve vašem nitru . Tuto filmovou dokonalost bohužel nedokážu lépe popsat. Stejně tak jako žádný hudební skladatel by nedokázal složit lepší hudbu než Vangelis k tomuto příběhu, který je dokonalý jako švýcarský hodinky. (20.04.2007)