Jana Eyreová

Nejlépe zpracovaný děj ze všech Jane Eyre, které jsem zatím viděl. Abych byl konkrétní, kulisy jsou pro mne úplně uvěřitelné, zřejmě byly velice pečlivě vybrané. Situace nejsou zoufale melodramaticky vyhrocené, ale přirozené -- třeba škola v Lowood není líčena jako Mengeleho koncentrák, ale jako striktní, náročná škola. Poměry mezi lidmi, setkání s Riversovými... velmi přirozené. Ani zápletka s Jamajkou mi nepřipadala v tomto pojetí mimózní. Co se týče herců: Uznávám, že Zelah Clarke sedne do role skoro vším, jen tedy ne věkem, potřebovala by být o nějakých 12 let mladší... a to je fakt hodně. Je skutečně dobrá, ale tohle jsem bohužel neskousl. Timothy Dalton je sice shakespearovský machr, jenže zde jsem se nekoukal na Rochestera, ale na Daltona hrajícího Rochestera. Což mi vadilo více než věk Jane Eyrové. Jsem na vážkách, co si vlastně myslet o celku, zatím u mě asi vede verze z roku 2006. (28.08.2012)

Těm nejlepším adaptacím literárních skvostů televize a její možnosti sluší a dává jim náležitý a důležitý prostor. Tato adaptace je naprosto zaslouženě legendární. Daltonovo pojetí je strhující a alespoň dle mého se tak trochu stává díky jemu hlavní postavou tohoto zfilmování právě Rochester. To co Dalton propůjčil Rochesterovi už nikdy podle mého nezopakoval v jiné roli. Není to fyzická krása, protože dle mého to byl spíše handicap, který musel překonat než hlavní klad. Timothy Dalton dal Rochesterovi to pravé Brontëovské temné tajemství a neproniknutelnost, které Charlotte zpočátku dává svým hrdinům, dal mu i autorkou žádanou energii, zuřivost, běsnění i pláč a to tak, že to nikdy nepůsobilo přehnaně, působilo a působí to autenticky a sugestivně. Na druhé straně je síla této adaptace, která tkví v nezapomenutelném hlavním hrdinovi, trochu i slabinou, protože strhává pozornost od Jany a ač ta je obsazena dobře a mile, někdy prostě jen čekám, kdy bude Rochester znovu na scéně a někdy je to až nekonečné čekání...:-))). Pomalý tok příběhu by potřeboval více živoucích postav podobných té Rochesterově. Pozdější adaptace ukázaly, že je to možné. Prostě tuto adaptaci miluji a nevzdám se jí kvůli žádné novější, ale novější miluju velmi podobně, ale...stále čekám na zjevení té ultimativní podoby příběhu. (21.10.2007)

Na tenhle film vzpomínám s nostalgií. Jana Eyrová je přesně ta nehezká Jana Eyrová, popsána v knize. Dokonale ukrytá pod šedými šaty vychovatelky. Rochestra Daltona jsem milovala. Vzhledem divoký a ošlehaný větrem ho překonal jen William Hurt. Ale Britové se snažili. Adaptace je opravdu chytlavá, tajemná, strohá jako Thornfield a přesto Vás upoutá zvláštním teplem, které vyzařuje z rodící se náklonnosti obou hlavních hrdinů. Výkřik Rochestera do noci...Jano, Jano....Vám bude ještě dlouho znít do uších:-)) (01.04.2010)

I když mám na paměti dobu vzniku, pořád vidím jenom úzkoprsou divadelní inscenaci, televizní křečovitost a studiové emoce. Timothy Dalton hraje příšerně (jako všude jinde - nejraději ho mám v Hot Fuzz s probodnutou čelistí), Rochesterovy záchvaty zoufalství a vzteku vyznívají jako recitace na základní škole a Zelah Clarke sice vypadá, jak by Jana Eyrová vypadat mohla, ale postrádá mimické svaly. Zpracovala politická klika BBC, která se snaží zachovat a šířit britské kulturní dědictví za každou cenu, na balení nesejde. Pokud se chcete vyhnout povinné četbě, klidně se na tohle koukněte, je to Jana Eyrová přesně podle původního receptu. Ale veškeré kouzlo je pryč. Velká škoda. Druhý pokus z produkce BBC o Jane Eyre z roku 2006 se mnohem méně drží předlohy a lze mu taky cokoliv vyčíst, ale pokud máte na výběr, upřednostněte ho (Toby Stephens strčí do kapsy deset Daltonů a Ruth Wilson je dokonalá, jo a taky je to o dost kratší :o)). (29.03.2008)

Chápu sice, že se tahle adaptace líbí těm, kteří nekriticky milují předlohu, protože z ní není vynecháno VŮBEC NIC (sami posuďte, jestli je to spíš klad nebo zápor). Co ale nechápu vůbec, jsou ty nadšené ohlasy na Timothyho Daltona. Coby Rochester totiž tak ukrutně přehrává, že by se měl pro příště řídit Cimrmanovým hereckým desaterem (bod č. 3: Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.). Vím, že i takové desítky let staré televizní inscenace slavných románů mohou mít své kouzlo, ale tahle mě zrovna dvakrát neoslovila. Nemůžu se ubránit srovnání s BBC verzí z roku 1973, která je sice úplně stejně papundeklová a taky tak otrocky věrná, ale díky skvělým představitelům Jany a Rochestera nabízí úplně jiný zážitek. (24.10.2011)