Nájemník

Osobně mi Roman Polanski v hlavní roli přišel skvělý a vůbec bych vůči němu neměl výtky. Koho bych si na jeho místě uměl představit? Možná Dustina Hoffmana. Ale zpět k Nájemníkovi. Po většinu času jde o vskutku parádní podívanou, která má atmosféru a drží diváka v očekávání. S blížícím se závěrem a psychickým rozkladem hlavní postavy, se film posunuje hodně ad absurdum, avšak jako celek tento počin i nadále funguje. (14.05.2018)

Zbožňujem všemožné hry s divákovými nervami, a tak som si Polanskiho temnú, náramne paranoidnú postavu Tellkovského značne vychutnávala. Polanski opäť pracuje s prvkami, charakteristickými pre Rosemary a aj tu má divák, ktorý sa ľahko nechá nachytať psychologickými manévrami, občas problém rozlíšiť medzi tým, čo sa deje v skutočnosti alebo len v znepokojivej mysli hlavného hrdinu. Príjemne absurdný, osobitý, myšlienkovo univerzálny, formálne syrový thriler, ktorý ma ani minútu nenudil. (27.08.2012)

Schizofrenie je pěkně otravná panovačná čubka, obzvlášť, když se nastěhujete do stísněného kutlochu, který předchozí nájemnice použila jako odrazový můstek pro placáka do asfaltu, a vaši sousedé jsou cháska nerudných, vyšinutých důchodců. Roman Polanski je dokonalá děvka pro všechno. Jako režisér zdatně nacucává každou cihlu a vrzavá dvířka znepokojivou atmosférou, po nocích kolegům na psacím stroji krátkozrace ťuká dialogy a nakonec sám rozhazuje před kamerou jeden nesmělý ksicht za druhým. Ale buďme upřímní, jeho herecký projev by potřeboval trochu osolit. A opepřit. A možná trochu pálivé papričky, tymiánu a náprstek whisky. Jakmile však v půli přepne na své transsexuální alter-ego Romanu, tak jde všechno ureptané hnidopišství stranou a divákovi nezbývá než seškrabávat spodní čelist z koberce, jelikož taková kreace si zasluhuje vlastní síň slávy na předměstí Bangkoku. (26.05.2013)

Bývam v paneláku. Nad hlavou mi celé dni vyje pes, poobede, keď si chcem dať raz za čas šlofíka, počujem nahlas slovenský hip hop a po večeroch väčšinou niekto žúruje (teraz tiež). Moji susedia ma chcú dohnať k sebevražde, to je jasné. Ale ja sa len tak nedám! Horory máme väčšinou zafixované ako žáner, ktorý nás popri temnej atmosfére straší explicitnými scénami násilia plného krvi, alebo nečakanými ľakačkami, pri ktorých nás čaká pohľad na niečo strašidelné. Polanski si v tomto filme vystačil iba s tou atmosférou a bál som sa pri ňom viac, ako pri ľubovolnej hororovej klasike, plnej spomenutých ingrediencií. Scenáristická slučka, ktorá nemá uspokojujúce riešenie, ponúka množstvo podnetov na zamyslenie, ako je u majstra Polanskeho štandartom. To, že nie je s Telkovskym niečo v poriadku, je jasné od chvíle, keď je schopný pred sexom zaspať v posteli Isabelle Adjani. (31.12.2012)

Snímek tématicky navazující na Polanského předchozí díla. Stejně jako v "Hnusu" se jedná o studii jedince zvolna podléhajícího duševní chorobě, stejně jako v "Rosemary" je hlavní postava nucena čelit podivnému a strach nahánějícímu chování nejbližšího okolí, s tím rozdílem, že tentokrát se nejedná o rejdy satanistů, ale bludy vlastní paranoiou rozežírané mysly. Film vzbuzující větší znepokojení, než lecjaký čistokrevný horor. (19.09.2008)