Koně se také střílejí

Hospodářská krize donutila chudé lidi, aby se zůčastnili tanečního maratonu, který je stál všechny síly a důstojnost. Vidina pravidelného jídla a slibovaná částka za vítězství byly velice lákavé. Amerika umí být opravdu hodně krutá. No, hlavně, že jsou Američani na sebe tolik hrdí. To se mají opravdu čím chlubit. Neuvěřitelný film a neuvěřitelný Sidney Pollack. Já jsem věděla, že Jane Fondová je skvělá herečka, ale že umí být až takhle exceletní, to jsem netušila. (09.06.2010)

Pollackův film hezky bez pozlátka a nehezky naturalisticky o životě. Divák přikován do sedadla, sleduje proměnu ,,obyčejných" lidí na ploužící se trosky na pokraji zhroucení (až smrti). O to je horší, že to podstupují dobrovolně, jen pro vidinu velké peněžité výhry...Jak příběh pomalu směřuje k strhujícímu tragickému závěru, uvědomuji si, že sleduji jeden z přelomových amerických snímků (kritika společnosti je tu všudypřítomná). A Jane Fonda zde září, tak jako později už málokdy. (10.06.2010)

Veľká hospodárska kríza, 1932. Jedni pred ňou utekali na niekoľko týždňov na tanečný parket s vidinou výhry 1.500 doláčov, iní zasa utekali na tribúny tohto „predstavenia“. Celý čas sa nepozrieme mimo zábavný pavilón, ale existenciálnu ťažobu krízy vidieť na protagonistoch a ich fyzickej a psychickej vyčerpanosti a celkovo zúfalstve, niečo také neľudské podstúpiť. Termín reality show je v tomto prípade doslovný. Zaujímavosťou je, že snímka si vyslúžila až 9 nominácií na Oscara, no nie tú za Najlepší film! (08.05.2022)

Absurdnímu sujetu, podle něhož se v odlidštěném amfiteátru odehrává hon na lidskost, by spíše než naturalistické snímání, nadto směšně distancující historickou stylizací do konkrétní epochy (jako by nebylo možné, že by se něco podobného dnes a denně odehrávalo a my v tom falešném tanci hýbali svými vysílenými těly), odpovídala bezčasá, divadelní – mezi skutečnost a sen rozprostřená – scéna, která by svým chladem méně dojímala, a více pohlcovala – vše, co se nám zdá tak hmotné a neodmyslitelné – zvláště nás, kteří také tančíme. (02.11.2019)

Taneční maraton jakožto alegorie existenčního boje v době Deprese? Kvílící siréna, očíslovaní lidé a sprchy jako narážka na koncentrační tábory, které koneckonců byly jedním z nepřímých důsledků Velké hospodářské krize? Nebo snad pokračování Romerovy Noci oživlých mrtvol z 68'? Či tréninková skupina Jožo Pribilince v akci? Přiznávám se, že vyšší smysl Pollackova filmu mě jaksi minul. Soutěž byla na rozdíl od života o svobodné volbě, takže o nějakých bezvýchodiskových pocitech nemůže být řeč a film na mě tím pádem působil spíše odtažitě a nezúčastněně. No jo, Sydney, šířit depresi je snadné, radost jde ztěžka.. Všech 1500 dolarů pro toho černého uklízeče, který se snažil místo nesmyslných týdnů "proploužených" na parketě alespoň nějak čestně živit. (11.06.2010)