Tancuj Matyldo

Film byl natočen díky osobním zkušenostem tvůrců, které byly bohužel velmi negativní, ať už se jedná o zážitek se sociální pracovnicí, nebo péče o matku v ústavu (už jen to, že ji přijali okamžitě a díky nějakému vlivu, nebo úplatku, svědčilo o tom, že tam nefungovalo vše tak, jak mělo). A to se odráží i v pojetí tohoto filmu, který působí velmi depresívně, aniž bych snižovala hrůznost nemoci jménem Alzheimerova choroba. Věřila bych i tomu, že rozklíženou rodinu tohle může paradoxně sblížit, ale spíš bude pravda to, že fungující rodinu to zdevastuje. Přidám osobní zážitek - když jsem byla s maminkou na kontrole u psychiatra, ptala jsem se ho, jak zvládat její občasné záchvaty vzteku, sebelítosti, plačtivosti a podobně - odpověděl, že jí prostě mám dát diazepam, že ji to uklidní. Pak se podíval na mě, na mé roztřesené ruce a kruhy pod očima z nevyspání a dodal: A vy si ho občas vemte taky. Souhlasný komentář: Tinush, kinderman, Miki68 (29.02.2024)

Na dosavadního dokumentaristu a televizáka nadmíru povedený celovečerák. Rázlová v pohodě, Roden po delší době ve výborné civilní roli, fajn dialogy a i tím humorem se naštěstí šetřilo. Občas to šlo trochu zkratkou, ten přechod v uvědomění si hodnot by zasloužil krapet vypilovat, ale jinak nemám výhrad. V krátkém sledu po Úsvitu další tuzemská událost, co mě přesvědčuje o tom, že nad českým filmem netřeba lámat hůl. [kino LUNA, s rodiči] (30.11.2023)

"Mám na krku dementní matku a syn je lempl." Předvídatelnému příběhu o polidštění neempatického exekutora, žijícího podle řádu a pravidel, skrze Alzheimera jeho matky přidáme hvězdičku my všichni, kteří jsme se dobrovolně rozhodli starat se o někoho blízkého v terminálním stadiu (jakékoli) nemoci. Waitsovo Tom Traubert's Blues z elpíčka Small Change (1976) v závěrečných titulcích potěšilo. (22.01.2024)

Špindl, Špindl 2, Špindl 3 (zaplať pánbůh ještě ne), Muzzikanti, Jak přežít svého muže, Casting na lásku, Cirkus Maximum, Jak se moří revizoři, Decibely lásky, Muzikál aneb Cesty ke štěstí, LOVEní, Chlap na střídačku, Tři tygři ve filmu, Celebrity s.r.o., Ženská na vrcholu, Andílek na nervy, Šťastný nový rok, Ženská pomsta, dvojka „Dědictví, Román pro pokročilé, Věčně tvá nevěrná, pokračování Babovřesk, Cool Girl!, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci…..mám pokračovat?  Tyhle „skvosty“ a spousta dalších byly  natočeny v naší republice za posledních dejme tomu deset let. V tomhle kontextu je nové komediální drama scénáristy a režiséra Petra Slavíka něčím, jako po osmi rozvodech narazit na ženu, s kterou strávíte zbytek života. Netančící Matylda vás ve světě, kde nikdo není jenom černý nebo bílý, chytne za srdce, položí vám otázky, donutí vás zamyslet se i přijmout nepříjemné pravdy. Navíc Roden s Rázlovou (i Šoposki nezklamal)  hrají první housle a na to, že jde o celovečerní režisérský debut, tak ani Slavík nezůstal zavřený v kleci. Možná by někdo mohl namítnout, že se v pointě jednalo o prvoplánové citové vydírání, ale znova zopakuji: „Špindl, Špindl 2…………… (04.04.2024)

Po nedávném Spolu další český zářez na poli filmů o těžce zdravotně postižených - Roden s Rázlovou mají ovšem to štěstí, že na rozdíl od Kozuba a Žilkové nemusí napínat herecké schopnosti v podbízivé hovadině. Tancuj Matyldo má sílu právě díky tomu, že místo melodramatických zkratek a sentimentální hysterie sází na civilně, nepateticky napsané dialogy, aniž by se snažil protlačovat jen ta "morálně korektní" rozhodnutí. Na dilematu a vnitřním konfliktu je celý příběh postaven a přestože je občas zbytečně doslovný (předpisy prosazující revizor naráží na předpisy prosazující sociální pracovníky) a neobjevný, zůstává od začátku až do konce kompaktní a přesvědčivý. Efektivitu ve svém sdělení mu pak umožnují nevyzpytatelné výstupy Alzheimerem potrefené Matyldy, které navíc udržují diváka i postavy filmu ve střehu. Když k tomu přičtu kvalitní herecké výkony, vychází mi jeden z nejlepších českých mainstreamů za poslední léta. (31.03.2024)