Stůj při mně

Byl bych to byl býval viděl ve věku hlavních hrdinů, tak by to bylo bývalo bylo téměř jistě za plný počet. Klukovské dobrodružství jak se sluší a patří. Hned několik velmi silných okamžiků, nicméně s koncem jsem čekal něco víc. Jak říkám, kdybych to viděl tak před deseti lety, ten film by se stal pravděpodobně mým dětským kultem, škoda... Když na to člověk kouká po dvacítce, tak se mu to taky líbí, ale není to prostě ono. 80% (05.02.2013)

Poprvé jsem STŮJ PŘI MĚ viděl hodně dávno, ještě před tím než jsem četl původní Kingovu povídku (to že děj znám jsem si všiml až když se mi začali vybavovat jednotlivé scény filmu) a hodně se mi to líbilo. Teď o kdoví kolik let později se na tom nezměnilo téměř nic. Snad jsem si to možná víc vychutnal a užíval si mladého Kiefera "Jack Bauera" Sutherlanda v roli Esa. Mladí herci taky předváděli úžasné výkony a nejvíce pak River Phoenix, který už mezi námi není. Opravdu jde o jednu z nejlepších adaptací Kingovy knížky. (05.04.2008)

Ospalé městečko v Oregonu nabízí příběh čtyř dospívajících kamarádů, kteří se konečně dočkají toho pravého dobrodružství. Při hledání mrtvého chlapce se naplno ukážou jejich rozdílné charaktery. Skvělá hudba, jemný humor, nadprůměrné herecké výkony, výborné dialogy a taková milá atmosféra klukovského dobrodružství dělá z Reinerova filmu plnohodnotnou podívanou, která neurazí ani po víc než pětadvaceti letech od premiéry. Víc ale čekat nelze.. (22.05.2012)

Rob Reiner ve své nejlepší formě. Rok předtím, než natočil Princeznu nevěstu, brilantně vystihl atmosféru, kterou King dává všem svým dětským dobrodružstvím. Zpočátku jsem si myslela, že tenhle film vznikl až někdy po přelomu tisíciletí, protože je natočený velmi moderně, otevřeně a svižně. Pak se objevil Kiefer Sutherland coby teenager a mě spadla čelist, když jsem zjistila, že tohle dílko vzniklo v roce 1986. Ve filmu se vlastně nestane nic dechberoucího nebo převratného, boduje právě tím, jak přesně dokáže vystihnout tu tísnivou, ale zároveň kouzelnou atmoféru, s jakou King vzpomíná na své dětství v padesátých letech, kdy se do kina chodilo za pár centů a kdy kluci mohli zažít takovéhle malé velké dobrodružství. Pokud se vám ta atmosféra líbila, přečtěte si třeba To nebo Kingovy (skoro)memoáry O psaní. (26.02.2009)

Nevím jak vy, ale já jsem mrtvoly v mládí nevyhledával a i když to chápu jako záminku dobrodružné cesty, kde se kluci lépe poznají, určitě si dovedu představit závižnější příběh, než cesta po kolejích s jednou trochu dramatičtější scénou s vlakem na mostě. Neustálé mávání bouchačkou, kterou v dětských rukách vidím opravdu nerad, mi také nepřišlo zrovna rozumné. (22.11.2008)