Requiem pro panenku

Hledám správná slova... Jsem nezatížena skutečnými událostmi a ani na film nehodlám pohlížet jako na ovlivněný reálným předobrazem. Líbil se mi podobným způsobem jako třeba Orwellův román 1984 nebo film Dogville - lidi jsou svině. Z dnešního pohledu (2008) mi film už přijde jako "klasický", asi že už jsem viděla hodně podobných snímků, které třeba vznikly až poté, ale dostaly se ke mně dřív. Proto mě nepřekvapily ani herecké výkony zejména "fašistických soudružek", neboť dneska je jasné, že jsou to skvělé herečky. Renč se možná trochu přecenil (v herecké poloze), ale když mlčel a jenom koukal, byl krásně démonický (ale ne tak jako v Nesmrtelné tetě). Pro vyvažující efekt mi chyběla nějaká výrazně kladná postava - protože hlavní hrdinka to rozhodně nebyla (ač donucena, byla to vlastně vražedkyně, a nemocná nebyla, čili plně odpovědná za své činy). (14.05.2008)

Filip Renč je ten typ režiséra, který když natočí deset filmů, tak osm z nich bude balancovat na hranici průměrnosti až podprůměrnosti a ty zbylé dva budou špičkové. "Requiem pro panenku" do těch dvou bezesporu patří a já se ho nebojím nazvat jedním z nejsugestivnějších snímků, které byly v ČR natočeny po roce 1990. (18.10.2009)

V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] (27.08.2023)

Konečně jsem tenhle kousek viděl komplet celej. Vždycky mě u něho něco vyrušilo a já ho tak sice celej viděl, ale rozkouskovaně. Teď jsem to zfoukl naráz. Výsledek ? Jeden z těch lepších českých ( československých ) psychologických filmů. Ikdyž nejde o bůh ví jakou filmařinu. Popravdě Renče ani Geislerovou moc nemusím, ale tady udeřil Renč hřebíček na hlavičku. A tah zfilmovat film na takovýhle citlivý téma mu vyšel. Film hodně povyšuje fakt, že je natočen podle skutečných událostí. Ikdyž si to Renč hodně přibarvil k obrazu svému. Dobře u srdce vám po tomhle filmu určitě nebude. (22.08.2016)

Renč je zřejmě exhibicionista, kterej chtěl, aby jeho pinďoura vidělo hodně lidí, tak jako reklamní trik použil "natočeno podle skutečné události". Než jsem se na Requiem pro panenku podíval, trochu jsem zagooglil a vyhledal jsem si nějaký informace o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Tenhle film je možná inspirován skutečnou událostí, ale to je dost velkej rozdíl. Když už chtěl Renč timhle na někoho udělat dojem, tak si moh třeba aspoň odpustit záběr, ve kterym se vyskytuje IFA L60, protože ta se v roce 1984 nevyráběla. Taky třeba scéna z motorestu mi nějak nepasovala do roku 1984. Takovýhle výherní automaty tu tenkrát určitě nebyly. A možná i některý oblečení a účesy poněkud předběhly dobu. Prostě našlo by se toho dost... A když to budu brát jako vymyšlenej příběh, tak tomu dám maximálně 2 hvězdy. Prostě to neni nic extra, takže moc nechápu, kde to nabralo takový vysoký hodnocení. Jestli tady něco zaslouží pochvalu, tak snad akorát výkon Eduarda Cupáka, kterej ovšem nedostal moc prostoru. Radši se podívejte na Requiem za sen :-) (18.11.2010)