Magická hlubina

Příběh ambiciozního hlubinného potapěče Enza a jeho až příliš pohodového kamaráda Jacquea, který má rád hlubiny, trochu i krásnou Američanku a především delfíny. Besson v lehce mimoňském Jacquesovi našel typ podivína vynikajícího v určitém oboru, podobnou postavu později mistrovsky rozvinul ve svém Leonovi. Téma přátelství potapěčů, kouzelných hlubin a ztráty nevinnosti mladšího z nich bylo zajímavé. Magická hlubina však - a v předlouhém režisérském střihu především - má nevládnuté tempo a místy nudí, což je podstatná vada na kráse. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=NAZaRub0P_U (12.01.2013)

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)

Jsou lidé, kteří poznali NĚCO tak, že touží stát se součástí TOHO NĚČEHO, co tak nezměrně milují. ... Jakoby se narodili jinde než by si přáli. A láska k moři k takovým láskám patří. Rádi se vracíme tam, kam nás srdce táhne a kde se cítíme dobře. Vychutnáváme si krásy mořských hlubin a stále poznáváme nové a nové zážitky pod hladinou moře, toho – nám tak MAGICKÉHO jiného světa. Pohybujeme se v podmořském světě plném barev a chtěli by jsme jakoby "utéct" z toho našeho. A pak? ... v těch nejkrajnějších případech obětováváme svůj život tomu, čemu jsme se zaslíbili . Je lepší shořet, než vyhasnout. /Kurt Cobain/ ... ... ... ... ... /MOŘE JE DRUHÝ ŽIVOT NA ZEMI. Važme si ho a chovejme se k němu slušně. Vrátí nám to v míře nadměrné./ ... ... ... ... (26.12.2008)

Příběh o nespoutanosti jedné z největších přírodních krás, o lidských duších sahajících na dno svých sil a hlavně o touze zvítězit. Tahle filmařina má zcela bezpochyby určitou magii, s níž ponoří diváka do lagunově modrého ráje, ze kterého se těžko odchází. Romantika zaujímá cca 5% filmu, což může být pro některé romantiky na škodu, ale pro mě nikoliv. Já to zaznamenal spíše jen jako vedlejší doplněk s účelem zpestřit děj, což se povedlo. Hudební duo Conti-Serra obohatilo hlubinu tak fenomenální hudbou, že by si jí vychutnal i hluchý. A to je teprve první aspekt z mnoha činící tento film kouzelnou podívanou. Dalším akcentovaným pozitivem je vizuální stránka, která to celé povyšuje do nadprůměru. Pár nepříliš záživných pasáží tu je, díky kterým, jsem měl chvílemi dojem, že pointou filmu je uvědomit si, že voda je mokrá, nebo co, ale netrvalo to dlouho a zjistil jsem, že se šeredně mýlím. Magická hlubina je skutečně procítěný film s hlubokou myšlenkou, nekonvenční pointou a v neposlední řadě se schopností dostat se divákovi do srdce. Hudba je jako moře. Stojíme na jednom břehu a vidíme daleko, ale druhý břeh spatřit nemůžeme. (06.08.2011)

Vášnivý potapěč a amatérský oceánolog udělal radost sobě i mně. Jeho film hýří sluncem, rozličnými odstíny modře, člověk má úplnou chuť navléct se do plavek a skočit do moře. A ačkoliv samotný děj příliš optimistické vyznění nemá, dýchá z něho na mně pohoda a Bessonova láska k moři. A Eric Serra - ten se tu našel. Uplatnil tu svoji zálibu v syntetických zvucích, které přeměnil v ambientní plochy, které se krásně poslouchají. Vlastním soundtrack, je to velice relaxační album, úplně něco jiného než Serrova zvuková kakofonie v 5.elementu (24.08.2003)