Špión, který přišel z chladu

Film dělá čest svému názvu - jedná se o přesně odměřené a typicky britsky chladné špionážní drama stavící především na osobnosti a hereckých schopnostech Richarda Burtona, inteligentním scénáři a speciálně zde i na náladotvorné černobílé kameře. Problém bych neviděl ani tak v tempu - mám rád, když si tvůrci dávají načas a nijak s vyprávěním nespěchají - mírné zklamání jsem zažil spíš v závěrečných minutách, kdy se vše obrátí naruby, a to pro jistotu dvakrát, takže na konci hlavní postavy kráčí vstříc očekávané pointě. Hodnotím lepšími 3* a vlastenecky pochválím i Jiřího Voskovce v roli sebejistého obhájce. (22.10.2011)

Špionážna dráma z prostredia britskej a východonemeckej rozviedky ponúka chladný a zamotaný príbeh, v ktorom musia ísť emócie jasne nabok. Z toho pohľadu a z pohľadu načrtnutej špinavej hry, ktorá je vykreslená ako bežná prax práce takýchto agentov, nehľadiac na čej strane stoja dobro a zlo, je to pozoruhodný snímok. Absolútny záver to aj podčiarkol. Bohužiaľ, spracovanie je rozťahané, miestami nudné a skladajúce sa iba z dialógov, ktoré v prvom momente nepovedia divákovi skoro nič. Postapom času sa odkrýva až príliš prekombinovaná zápletka, ale to nestačí. Chýba akcia, akákoľvek. Navyše, v roli, ktorú ztvárnil obstarožný Burton, by som si vedel predstaviť lepší výber. (14.02.2016)

Pozapomenutelný skvost světové kinematografie, přičemž jsem nesmírně rád, že jsem ho (pro sebe) objevil. Tady je přesně tolik ingrediencí, kolik má být. Ani o "kostku" více, ani o "kostku" méně. Neboť když kávu, tak jedině s dvěma cukry a samozřejmě bez mléka. Až uvidíte, pochopíte.The Spy Who Came In from the Cold je lahůdkový špionážní příběh natočen na motivy literární předlohy nesoucí stejné jméno od autora Johna Le Carrého, následně přetaven ve velmi kvalitní scénář dvojicí Paul Dehn - Guy Trosper. Tvůrcům se podařila vystavět a následně pomalounku vygradovat vskutku působivá atmosféra a to především díky brilantní černobílé kameře Oswalda Morrise a hereckých výkonů všech představitelů, jímž ale vévodí (jako maják uprostřed moře) ve vrcholné formě hrající Richard Burton. Zde se stírají rozdíly mezi herectvím a realitou. Ten chlap hraje pouze výrazem, žádná rozmáchlá gesta. Stačí jeden detailní pohled kamery do jeho tváře a člověk "to tam vše vidí a věří ". Není moc herců, kteří by se tímto mohli pyšnit. Myslím, že by bohatě postačily prsty na jedné ruce. Napadá mě Jean Gabin, Anthony Quinn. Klidně mi napište další tipy. Již tak kvalitní zážitek navíc umocňuje citlivý hudební doprovod Sola Kaplana, to vše umně kočírující citlivá a volně plynoucí (tak jak to mám rád) režie Martina Ritta. To vše mi nedává jinou možnost než - 100%. Teď mě prosím omluvte, neboť se jdu zabořit do knižní předlohy...... (28.12.2010)

Ako keby tvorcovia chceli naznačiť slovom cold v názve aj predpokladaný účinok filmu na diváka. Dosahujú ho hneď čiernobielou kamerou, potom pragmatickými vzťahmi agentov a zvoleným prostredím. Film sa rozbieha pomalšie a pôsobí spočiatku mätúco, čo sa našťastie zmení v záverečnej pasáži, počnúc zatknutím, až do silného a logického finále. Vyššie hodnotenie dávam kvôli heroickému výkonu Richarda Burtona, ktorý je ešte z generácie hercov, ktorí svojou prítomnosťou dokázali ovládnuť celé plátno. No a nesmiem opomenúť západný princíp točenia filmov, kde mohli tvorcovia slobodne vyjadriť svoj kritický názor na prehnité politické intrigy a nekalé praktiky rôznych špionážnych štruktúr. U nás a vo východnom bloku sme sa pozerali iba na ich glorifikáciu, resp. tvrdú kritiku tých západných. Dnes sú podobné trilery charakterizované akciou a rozmanitým prostredím. Jediným podobným filmom z posledných dlhých rokov bol Tinker, tailor, soldier, spy. (12.12.2012)

Další filmová adaptace románu Johna le Carrého, který má nezaměnitelný rukopis: tempo vyprávění více než pomalé, někdo by řekl, že se tam ale vůbec nic neděje... a pak to v závěru přijde a chudáky neznalé málem zabije hutná atmosféra, emoce a všechno to kolem a okolo. Po snímku (a knize) Tinker, Tailor, Soldier, Spy už jsem si na to dávala bacha a stejně jsem zůstala nevěřícně koukat jak motýl znehybněný špendlíkem (jiné přirovnání mě opravdu nenapadá). Knihu jsem zatím nečetla, ale i tak chválím scénáristy, že opět vystihli ducha příběhu a černobílá kamera to už jen podtrhla. (26.06.2018)