Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů

Ty příšerky na ostrově mi lezly na nervy, stejně jako samotný profesor, ale celkově tomu nechybí fantazie, docela to šlape a na občasné odreagování to není vůbec zlé. Dokonce i některé vtípky fungují. ----- Bývaly doby, kdy Robert Rodriguez točil chytré akční filmy, například El Mariachi, Desperado a nebo „studentský horor“, jenž je spíš parodií na tento typ filmů, s názvem Fakulta. Dnes Rodriguez točí báchorky pro děti – po loňské vyprávěnce Spy Kids se rozhodl využít chvilkového úspěchu a natočit rychle druhý díl. A nejen ona ukvapenost je na výsledku znát. Zatímco v prvním dílu děti tajných agentů nejprve objevily své schopnosti i pravou totožnost rodičů a pomohly je vysvobodit ze zajetí zloducha, ve druhém se celá rodina Cortezů – a to včetně dědečka a babičky, taktéž špionů – postaví na tajemném ostrově ďábelskému vědci Romerovi (Steve Buscemi), aby opět zachránili svět. Tentokrát si dětí užijeme dvojnásob, protože se k týmu přidruží i dětští agenti Gary a Gerti Gigglesovi, kteří v rámci dětské rivality soupeří s mladými Cortézovými o to, kdo je nejlepší. (Pokud vám představitelka Gerti, Emily Osmentová, někoho připomíná, ano, je to Haleyho sestra). Gigglesovi kdysi předběhli Cortezovy při záchraně dcery amerického prezidenta z parku v divočině, jak se dozvíme hned ve vstupní sekvenci. Nyní je jejich otec Donnagon Giggles (herec Mike Judge je mj. tvůrcem populárního animovaného seriálu Beavis a Butthead) vysílá na blíže nespecifikovanou misi. Teprve časem zjistíme, že jde o nový vynález, transmooger, který dokáže vyřadit z činnosti všechna elektronická zařízení a jenž nyní vlastní výše zmíněný šílený vědec, který na svém ostrově – asi inspirován ostrovem dr. Moreau – provádí i genetické testy. Cortezovi, ve snaze napravit svou pošramocenou reputaci, vyrážejí na ostrov také. Ne že by filmu chyběly některé vtipné a s nadsázkou viděné momenty svého předchůdce, i když je jich tentokrát znatelně méně. Problém je spíše v neuspořádanosti celého filmu, kdy jsme zahrnováni akcí většinou bez nějakého logického sledu, různými počítačovými efekty, barvami, efekty, ponorkami, přístroji... a nějaký pocit z filmu, napětí z děje nebo i jen jakýsi požitek ze sledování spektáklu odplouvají do daleka, asi na jiný ostrov ztracených snů. Navíc představitelé špiónské dcerky a synka Cortezových, v podání Daryl Sabary and Alexe Vegy, poněkud zestárli a čekali bychom je spíše ve snímku pro -náctileté ze střední školy, než v dětském nebo spíše rodinném filmu. Dokonce ani charisma Antonio Banderase tentokrát nefunguje jako jindy. A to ponechme stranou logické nesmysly (chvíli je ostrov zelený a plný života, a hned zase pustý jako poušť) nebo závěrečný koncert a lá Britney Spears, jehož jediným smyslem je, že koproducent – Disney – může klip uvést ve svém televizním vysílání. Doufejme, že svým novým snímkem Once Upon a Time in Mexico se Robert Rodriguez znovu nalezne a předvede nám sice neuvěřitelnou akční podívanou, ale zato podanou s nadhledem a oka mrknutím na diváky i na hnidopichy, kteří by snad chtěli v jeho díle hledat Umění. Historky pro děti mu však evidentně tak dobře nejdou, a veškerá jejich zábavnost začíná a končí možností nákladů produkčního studia na trikové efekty. (27.07.2013) (méně) (více)