Devs

// Svobodná vůle neexistuje a vše je predeterminované. Tím pádem asi nemám jinou možnost než vyjádřit své zklamání, protože děj a postavy popírající samy sebe v kombinaci se lhaním divákovi (nebo minimálně taháním diváka do slepých uliček) je tady běžná praktika, a přestože může existovat svět, ve kterém mě něco takového baví, v tomhle našem tomu tak prostě není. A to jsem pořád ještě u hlavní myšlenky seriálu, jakmile se přesunu ke zpracování jednotlivých epizod, k té několikahodinové výplni, která se ukázala být naprosto bezúčelná, nebo k samotnému závěru, kde logika umřela a nepodařilo se ji vzkřísit ani jako počítačovou simulaci, jsem ještě zklamanější. Jasně, furt to není takový pseudoartový peklo jako Anihilace, ale k lehkosti a promyšlenosti Ex Machiny to má bohužel taky daleko. Alex Garland tak ode mě dostane ještě jednu poslední šanci, a chtělo by to, aby se vykašlal na nějaké pochybné auterství, a prostě se vrátil k pokorným začátkům. (19.04.2020)

Filosofický paskvil nevěrohodný psychologicky, nevyvážený dramaturgicky si hraje na něco, na co nemá. V dalších dílech je to stále horší a horší. 1) 50letý scénárista a režisér Alex Garland své zmatené myšlení povýšil na normu. Předvádí hrátky z kvantové fyziky, kterým nejenže nerozumím já, ale mám pocit, že jim příliš nerozumí ani on sám. Své zmatení pak předkládá bezradným divákům, čímž je zblbne ještě více._____ 2) Celý "tvůrčí" proces úhledně balí do pseudointelektuálního hávu za doprovodu přemýšlivých songů a poklidné kontemplativní kamery._____ 3) Chvílemi se, pravda, zapomene a příběh začne připomínat běžnou scifi, thriller, drama či co. Ale brzy zasáhne dramaturg, akční hrdiny pošle na trestnou lavičku a opět zavede předchozí snový stav umírajícího intelektuála._____ 4) Autor místo toho, aby si dal práci a našel způsoby a kličky, které přimějí protagonisty jednat podle předurčeného vzorce navzdory tomu, že ho znají, nahradil tento logický postup mělkými úvahami o smyslu a povaze predestinace a svobodné vůle._____ 5) Svým způsobem končí seriál smysluplně, i když dost poťapaně. Druhá pointa však všechno opět popřela. Jako námět zní zajímavě, ale zpracování je otřesné._____Třetí pointa je pak zcela mimo mísu. Svým způsobem, připouštím, odpovídá povaze díla. Kde nejsou pravidla, není ani odpovědnost._____ 6) Výstižný koment: verbal*, Lamprea**. (07.10.2020)

Slabulinké oprdené tri hviezdy. Garlandovi jeho ego evidentne stúplo do hlavy až príliš, pretože v prípade DEVS forma neprebila ale rovno zabila obsah. Pseudobláboly, pseudoscifi, pseudotriler, pseudovšetko. Tony vaty, kecov o ničom, prerušované podmanivými kamerovými nájazdmi podporenými podmanivým ozvučením... a potom zasa tony vaty. O čom to bolo, resp. malo byť, to asi nevie ani sám Garland, pretože postavy napriek tomu, že mali vyzerať chytro, tak robili určité veci ako tupé opice a ich správanie sa odporovalo logike, na ktorú sa tu strašne chcelo hrať. Na osudovosť, či prepletenosť a slobodnú vôľu to tiež neuhral, pretože seriál operoval s absolútne vyhroteným determinizmom, ktorý takéto niečo nepripúšťa. V jednej chvíli sa postavy trmácajú nudnou vylajnovanou cestou, všetko je vopred jasné, nič sa nedá robiť ani zmeniť a zrazu v zlomku sekundy k tomu dôjde. A dôvod? Strata viery? Spájať vieru s týmto typom sci-fi je celkom odvážne a u mňa to vlastne snímku po obsahovej stránke dokonale zlomilo väzy. Dve hviezdy sú za spracovanie a tá tretia otrhaná až k jadru za celkom slušný začiatok. Inak seriál neodporúčam nikomu okrem filozofov filozofujúcich o hodnote hovna v alobale. (05.06.2022)

Devs je náročné popsat. Na jednu stranu to vypadá na deep thinking věc, na stranu druhou je to naprostá blbost, která se drobí víc a víc, jak se to blíží ke konci. Ani Ron Swanson to nezachrání. U poslední episody mi chybělo youtubovské 1.25x ovládání rychlosti přehrávání. **Lehký spoiler** Myšlenka na konci byl (předpokládaný) rozpor k tomu, co se posledních 7,5 dílů dělo a vyústilo to ještě hůř, než jsem tušil. Fousáč naťukal kód do terminálu a já jen koukal s velkým otazníkem "proč???". A ten konec, "potřebuji vaši pomoc, aby simulace běžela". Něco tak neuspokojivého na konci jsem už dlouho neviděl...**Spoiler end**. Není to o tom, že bych nechápal, co nám autoři chtějí říct. Je to o tom, že je to bull**it, který moc nezvládli s hromadou hluchých a nelogických scén. Přitom beginning was fun 45 % (16.04.2020)

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)