Ripley

na Zaillianovu vizi dnes již skoro klasického příběhu sem se hodně těšil a i když mě zkraje lehce překvapilo mnohem pomalejší tempo než sem čekal, tak nebyl vůbec žádný problém se prakticky okamžitě zamilovat do fantastických obrazů malovaných kamerou Roberta Elswitta a propadat jim opakovaně v rámci jednotlivých epizod. Osobně mám rád černobíle filmy, ale Ripleymu ta absence barev sluší jako už dlouho ničemu a nechává krásně vynikat nejen herectví Andrewa Scotta, ale i celý Ripleyho příběh. Škoda že z pohledu Netflixu bude tahle série spíš propadák, protože za mě je to jedna z nejlepších věcí co tenhle streamovací gigant stvořil za posledních pár let....90% (15.04.2024)

Mistrovské dílo režiséra, kameramana i producenta. Filmová orgie, která s každým opakovaným shlédnutím bude způsobovat erekci. Každý frame si klidně můžete pověsit na zeď. To že je to herecky dokonalé je jedna věc, ale ono to herectví je absolutní špička snad i v té nejmenší roli, od pošty, recepčních v hotelech, banky, policistů i doktorů. Pro mě dokonalý zážitek, jaký už tu dlouho nebyl. (22.04.2024)

V prvé řadě bych rád vyzvedl kameru, myslím že slovo noblesní přesně vystihuje to co se předemnou odehrávalo, od filmu Roma mě nic takto obrazově neuchvátilo. Černobílé podání umocnilo zážitek výborného i když opravdu jako led studeného příběhu, což mu neubírá nic na výjimečnosti i přes to že příběh byl již natočen dříve. (09.05.2024)

Vedle Jednoho dne nejlepší věc, kterou jsem na Netflixu za poslední dobu viděla. Skvělé, pomalu plynoucí, sugestivní zpracování, natolik odlišné od prosluněné Minghellovy verze, v níž jsem nesnášela frackovitého Juda Lawa jako Dickieho. Moc se mi to líbilo dokonalou kamerou, mnohem jiným pojetím všech tří aktérů, hudbou, lokacemi, propojením s milovaným Carravagiem, vším. Andrew Scott dokazuje, že umí mnohem víc než být "jen" Moriartym a sexy knězem. (22.04.2024)

Ne vždycky přímo strhující, ale celou dobu nesmírně poutavé, jednak díky lahodnému, vtahujícímu vizuálnímu provedení, jednak kvůli fantastickému Andrew Scottovi, který fakt dokáže s málem udělat hodně, a na roli Ripleyho sedí perfektně, i když je mu asi o dvacet let víc, než by mělo. Film už jsem viděl před delší dobou a všechno si z něj nepamatuji, ale ten kontrast mezi těmito dvěmi verzemi téhož příběhu je nepřehlédnutelný. Narozdíl od poměrně sympatického, charismatického Damona tady Scottův Tom působí jako absolutní sociopat bez kousku lidského citu v těle, a jeho nečitelnost jen přispívá k jeho znepokojivosti, ale i zvrácenému půvabu. Itálie je tady v černobílém podání kameramana Roberta Elswita sice nádherná a svůdná, ale taky chladná a nehostinná. Všechno působí promyšleně do nejmenších detailů, metodicky, každý záběr má svůj význam, a díky tomu je velice snadné nechat se Ripleyho sítí lží polapit. Jo a Dakota Fanning je tady taky fantastická, nevím, kdy jsem naposledy někoho viděl ztvárnit pasivní agresivitu takhle přesvědčivě. Do posledního dílu jsem uvažoval spíš o osmi, ale závěr mě přesvědčil, že si to zaslouží 9/10 (22.05.2024)