Mirka a Kuba (E01)

Příliš mnoho nezodpovězených otázek, příliš mnoho pouhého naznačovaní reality. V této podobě nemáme dost informací na to, abychom mohli hodnotit. Zpráva o manželství jde jen po povrchu a to si myslím, že je největší škoda. Mladá rodina přichází z města na vesnici, nikde žádné jistoty, brzy mají dvě děti, ale prostě musí mít velký dům před rekonstrukcí, obrovskou zahradu, zvířat nepočítaně... A na konci jen hořce konstatují, že to nevyšlo. Nejvíc mne mrzela Mirčina prohlášení o konzervatismu, že je proti střídavé péči a proti dvěma tatínkům... Očividně jen lidé jako ona mají právo selhat. (05.04.2019)

Vypadá to, že největším problémem dnešních vztahů je netrpělivost (namísto společného hledání řešení útěk), infantilita mužů (hrajících počítačové hry a prchajících ze vztahu, když je na ně naložena větší zodpovědnost) a nejisté finanční zázemí. Jakub se obtížně vypořádává s tlakem na to, že by měl živit rodinu, což se mu nedaří. Také Mirka má obavy, že by se vztah mohl rozpadnout kvůli finančním problémům. Zprvu šťastný pár kvůli potížím se splácením hypotéky propadá depresím. Aby uživil rodinu, přivydělává si Jakub v dělnických profesích, pohrdavě se označuje za sociálně slabého „pankáče na podpoře“ a ztrácí veškerou sebeúctu, ambice i chuť do života (od aktivity přechází k totální pasivitě). Jakub oproti Mirce na jednu stranu více prosazuje vlastní osobnost a partnerku zjevně vnímá jako toho, kdo by se měl přizpůsobit muži, ale současně se chová méně zodpovědně a působí méně dospěle. Ani dvě děti jej výrazněji nezměnily. Zdrojem konfliktů je tak rovněž skutečnost, že žena se od doby prvního seznámení posunula, zatímco muž se stále chová jako čerstvý dvacátník - hraje si s kamarády na vojáky a občas se hrozně ztříská na něčí svatbě. Později je okolnostmi pouze donucen vyměnit jízdu ve skutečném obrněném transportéru za řízení tanku na počítači. ___ Třeštíková dynamizuje vyprávění uplatňováním týchž vyprávěcích vzorců (paralelní stříhání mezi oběma manželi na různých místech, při odlišných činnostech) a udržuje naši pozornost zaměřením na několik navracejících se motivů (peníze, hledání kompromisu, výchova). Oproti své matce se do filmu nesnaží vpašovat velké dějiny. Vysvětlením může být nezájem Mirky a Jakuba o politiku a společenské dění, jejich přílišné zaujetí soukromými dramaty, stejně jako fakt, že žijeme v postideologické době bez velkých příběhů. Přesto nabízí dost výmluvný fragment životního příběhu, který je v lecčem příznačný pro dnešní společnost zadlužených mileniálů na antidepresivech, pro něž je příliš velké množství možností spíše paralyzující než osvobozující. Už po jejím prvním filmu není pochyb, že má srovnatelný pozorovací talent a schopnost vystihnout určující motivy něčího života jako její matka. Z Nové generace si tak můžeme odnést poučení, že budoucnost českého časosběrného dokumentu je mnohem nadějnější než budoucnost moderních vztahů. 75% (14.03.2019)

Lehce nadprůměrná televizní epizoda Etud, u které bych opravdu uvítal vývoj metody nad rámec "jsem trpělivá a pravidelně se ptám, jak se daří". V téhle podobě lze totiž lehce namítnout, že Hana Třeštíková opakuje jen povrchní pozorování těch průměrnějších epizod své matky. Naštěstí protagonisté jsou dobře vybraní, jejich problémy jsou velmi aktuální (opravdu by je ale nestálo za to přinejmenším uvedením roku jasněji kontextualizovat?) a hlavně dokumentují hlavní sílu časosběrné metody - zachycení psychických proměn a dynamiky vztahu. V tomhle ohledu generační proměna před i za kamerou dopadla dobře. (24.03.2019)

Fakt špičkový vhled do mužského a ženského světa, až z toho mrazí. Že jsme kluci doživotně hraví, to je fakt, ergo kladívko, musí se s tím počítat. Zároveň máme v genech postarat se o rodinu. Jen nesnášíme tlak a stačí málo – třeba jen bezpodmínečné vytržení z činnosti, byť by to bylo čištění senkruvny... To nám dělá stres a ten máme zakódováno řešit kyjem anebo útěkem. Ač drsňáci, v tomto rozpoložení nás zaručeně přemůže jakákoli křehotinka, která pohladí a tvrdí, že chápe... ---- Klučina se mi moc líbil i přes jeho podivnou původní profesi. Víme jak děsivá je u nás rozvodovost. Buď jsme zde v Čechách, v rámci lidstva, specifická odnož, která není monogamní, anebo nám krutě schází oběživo - náš hrdina do společenství vrazil dědictví a bylo to málo (i u partnerky) a barák byl vymazlený, jaký vídáme třeba u umělců... Že by oni, vzhledem k nákladům na život v CZ, byli ohodnocení přiměřeně? ---- Včera politikové o5 zvedli minimální mzdu, co také pohnout se mzdami? Já např. jsem desátým rokem nastejno. A to někteří volají po Euru... To by se už raději nikdo ani neženil. ---- Vidět to znovu asi nee – jest to horor. (28.11.2019)

Standardně se na tenhle typ filmů nedívám, nejsem tudíž cílovka. Ale i přes donucení jsem si tuhle etudu užil. A ačkoliv jsem trochu váhal nad hodnocením a pořád si říkal, že mi tam něco chybí, musím uznat, že mi eskapády téhle dvojice rezonují v hlavě a musím nad jejich společným životem přemýšlet. A nacházet se v něm a konfrontovat. A tak, i díky hlavním etudářům, kdy hlavní Mirka je inteligentní a dokáže smysluplně mluvit o svých problémech a snažit se je pojmenovat a hlavní Kuba je snad dokonalej prototyp chlapa (se všemi pády, plusy i mínusy, že by to takhle snad ani scénář nenapsal), si může člověk popřemýšlet nad sebou a svým vztahem. A tak, i když mám nějaké výhrady a štve mě, že na závěr "sběru" jim Kuba trochu utekl (což se mu nedivím), musím uznat, že dobrý a že to není vůbec špatná terapie. (28.11.2019)