Změna stavu

První hodina filmu naplňuje klasická žánrová schemata - vědec posedlý svou prací, pokusy na vlastním těle, přítekyně/manželka odsunutá na druhou kolej - a funguje to výtečně díky dráždivě tajemnému a poměrně originálnímu nápadu ( kdo by nechtěl pocítit na vlastní kůži svojí evoluční historii ), slušné atmosféře a přesvědčivému výkonu Williama Hurta. Po hodině všechno padá, protože nám Ken Russell všechno odhalí jako ve výkladní skříni a příběh se začíná stáčet spíše k psychologickému dramatu, o závěru ve stylu "láska nad vším zvítězí" radši nemluvě...fuj. Masky jsou na rok 1980 povedené a kdo má rád psychedelické montážní sekvence a la 2001, tak taky nepřijde zkrátka... (15.02.2006)

Klasický príklad excentrickej osobnosti, ktorá stavia nad všetko ostatné vlastnú vášeň. V tomto prípade vášeň pre vedu a svoj aktuálny výskum. Triky sú podľa mňa jediné, čo na filme pôsobí staro. Možno preto, že cynické dialógy nejavia známky naivity. Sú skôr typicky intelektuálne egocentrické. Sekvencie zobrazujúce psychedelické stavy nápadité. Ale ak to nie je prvýkrát, kedy niečo podobné vo filme vidíte, uchvátení ako hlavný hrdina z nich asi nebudete. Záverečné vyznanie opätovania lásky môže byť vnímané ako klišé, ktoré by dnes už neprešlo. No ja som ho skôr bral ako náhly strach zo samoty, prichádzajúci po získaní určitého dôkazu, že okrem života nič nemáme, tak by bolo fajn ho s niekým vyhovujúcim zdieľať. Čo je vypočítavé a sebecké, nie romantické. Inak film trochu neuroticky ukecaný. Hlavne endokrinológ s hlasom ako po nadýchaní sa hélia, ktorého pičovanie, že má všetkého po krk, znelo preto komicky. (11.09.2017)

No místy je to dost psycho, hlavně u těch halucinogenních scén, ale ani už se tomu tolik nedivím, když jsem si teď zjistil, že to natočil stejný režisér, který má na svědomí Gothic. Každopádně právě tohle dodává Změně stavu dost zvláštní podmanivou atmosféru, která to celé hodně zachraňuje. Takhle jsem tomu schopný do jisté míry odpustit slabší a krapet roztříštěné vedení děje (které ale i tak je dostatečně zajímavé, ačkoli se ze začátku snaží až moc tvářit chytřeji než je), rozvleklejší místa a i ten poněkud naivní závěr. I přes to totiž má Změna stavu dost co do sebe a nejen ty psychedelické snové scény, ale i některé jiné, třeba tu v ZOO (abych nespoileroval). Slabé 4* (29.07.2021)

Zejména v 1.půli, kdy tvůrci brnkají na temnou strunu, je to jako lepší Cronenberg, s halucinogenními scénami, kde za některé z nich by se nemusel stydět ani Hieronymus Bosch (osmiokého kozla z hlavy dlouho nedostanu). Ty drobné triky s tělěsnou metamorfózou jsou fajn, funguje to i v osobní rovině, kde to neskutečně táhne William Hurt, který byl v 80.letech v obrovské herecké fazóně. Bez čeho bych se ale obešel, je opice, která jakoby přišla z nějakého béčkového slapsticku. A škoda, že Ken Russell neměl koule to zakončit, jako to udělal Kubrick ve své Vesmírné odyssee. Ten doslovný závěr prostě zamrzel. (16.08.2020)

Chvíľu som si myslel, že snaha Kena Russella ukázať brundleovskú premenu ambiciózneho vedca psychicky, nie fyzicky, je zaujímavejšia a ambicióznejšia ako to, čo stvoril Cronenberg v Muche, ale nakoniec som pochopil, že Ken sa v chaotickej spleti myšlienok, filozofie a (pseudo?)intelektuálskych rečí utopil. Napriek tomu Zmene stavu nemožno uprieť atmosféru, silný výkon Williama Hurta a Blair Brownovú. (02.06.2007)