Naše XI.

Sport pěstuji výhradně jen pro své zdraví, a ne pro peníze:-) Takto stručně by se dal charakterizovat tento film, tedy film o bohatých sportovních mecenáších dnes bossech a neúplatných fotbalových hvězdách dnes úplatních:-) Fotbalové termíny jako lanaření aj. v tu dobu ještě ještě nikdo neznal. Sám o sobě je film spíš podprůměr (lidovou veselohru v něm sotva vidím) a nebýt tam těch autentických fotbalových zápasů, byl by takřka o ničem tedy jen o nějakých těch vdavkách jedné bohaté dcerušky továrníka. Z hereckých výkonů mi byl nejsympatičtější právě ten Zemanův (Antonín Novotný) a pak v menších rolích bych vyzdvihl výkony komiků Dvorského (účetní Dlouhý) a Futuristy (kancelářský sluha Krátký) ti byli fajn. (12.05.2006)

Film musí existovat ve více verzích, jak vidím z komentářů ostatních kolegů, protože v té mé hrála malá Helenka naprosto příšerně. Ok ok, ve škole měla určitě díky svému šprtounství a vzornosti samé jedničky, ale do filmu se tyhle vlastnosti dvakrát nehodí. Celou dobu jsem ji pozorně pozoroval, hledal podobnosti s B. Veverkou, protože přeci není možné, aby v malém českém rybníčku vyskytly dvě rybičky, které by hrály až takhle špatně. Takže ona musela být jeho nemanželské dítě nebo tak něco. No, zuby měla normální a oříšky jí nikdo nenabídl, tak nevím. Z ostatních účastníků mě zaujal František Kreuzman svým vytříbeným slovním projevem, to jsem nevěděl, že maj na plzeňsku takový nářečí, že protahujou hlásky na konci vět. No a s Antonínem Novotným máme hodně společného, ale o tom jindy, já už teď musím letět.. (19.09.2015)

Filmy třicátých let vykrádaly náměty z mnoha oblíbených prostředí (nejčastěji tramping a fotbal). Tyto příběhy sice sloužily jako pozadí k rozehrání milostné zápletky, ale přesto je zobrazeno něco málo z atmosféry fotbalových fanoušků, vidíme originál zápasu a zazní zde nejznámější fotbalová prvorepubliková píseň. Jinak velice naivní a v mnoha místech přehnané (týká se zvláště postav Ladislava Peška a Anny Steimarové, něco takového bych opravdu potkat nechtěl). Automobilová havárie Antonína Novotného kombinuje, jak bylo tehdy v módě, melodrama s veselohrou. Výsledná kombinace je příšerná. Dobré epizody Ference Futuristy, Aloise Dvorského a malé Helenky. Nataša Gollová v titulcích poprvé na prvním místě. To je ovšem vše, co pro její kariéru tento opus znamenal. (27.12.2003)

Neutuchající zájem o filmy ze sportovního, neřkuli fotbalového prostředí dosáhl svého vrcholu zejména po nečekaně příznivém ohlasu Poláčkových Mužů v offsidu. Osobnost H. G. Rubella alias Jana Jaroslava Lehovce (1893 – 1966), jak znělo jeho občanské jméno, se ovšem s poláčkovskou genialitou vysloveně míjela, částečně také proto, že Rubell-Lehovec se jakožto ředitel dívčí školy v pražských Vršovicích mohl jen obtížně soustředit na svou literární činnost, a přestože je autorem více jak desítky nejrůznějších děl, román Ta naše jedenáctka, vycházející tehdy na pokračování v populárním Pražském ilustrovaném zpravodaji, byl vybrán spíše pro svůj nepopiratelný komerční potenciál. Binovcův film potom do svého středu přivádí také čtyřiadvacetiletou Natašu Gollovou, která se krátce předtím stala jednou z nejmladších tváří vinohradské scény a postava moderně založené dívky vyznávající upřímnost ve sportu i v citech do jisté míry předznamenává její budoucí úspěšnou komediální dráhu, i když zatím jen v intencích veskrze průměrného scénáře. I v něm ale našla uplatnění plejáda osvědčených komiků v čele s Ferencem Futuristou a Ladislavem Peškem, kteří sem vnášejí žádaný a žádoucí humor, tento lék na všechny bolesti světa. Zásluhu na tom, že tento pozapomenutý film neztratil svůj půvab má nepochybně jeho dnes už cenný historický pel – prostřednictvím několika záběrů jsme vlastně svědky výjimečné exkurze, která nás zavádí na sportovní tribunu, kde vládl legendární reportér Josef Laufer, mezi nejslavnější fotbalová mužstva a také do samého epicentra pražské filmové smetánky, na Barrandovské terasy. A kopaná? Ta se za těch bezmála osmdesát let příliš nezměnila, jen profesionalita a čest se z ní postupně vytratily. Snad ne navěky. (05.10.2008)

Film měl jistě oslavit stříbrné medaile z MS 1934, po němž následovala velká fotbalová euforie. Má značnou dokumentární hodnotu, jsou zde záběry ze zřejmě skutečných utkání na dnes už dávno neexistujícím starém stadiónu Sparty na Letné poblíž dnešního Technického muzea, vystupuje zde i slavný Josef Laufer. V komediální podobě - ne právě nejvydařenější (Pešek byl tehdy ještě spíše pouhý šašek a s Annou Steimarovou jako dvojice trapný) - zde byly ukazovány neřesti, které už tenkrát profesionální kopanou provázely, ačkoliv, jak se zdá, tenkrát ještě nebyli hráči otroky funkcionářů, kteří je kupovali a prodávali s malým ohledem na přání samotného hráče. Novotný tu ještě nedosáhl té vyhranosti, jakou ukázal o pár let později třeba ve Škole základ života, i Gollová se teprve hledala, a tak skutečně profesionální byly výkony Ference Futuristy, Bedřicha Veverky a kupodivu snad v jedné z nejlepších malých rolí Alois Dvorský. Helenka Guttmannová byla roztomilá. (18.09.2015)