Daleko od hlučícího davu
-
Far from the Madding Crowd
-
Ďaleko od hlučného davu
Drama
Velká Británie, 1967, 168 min
Režie:
John SchlesingerHudba:
Richard Rodney BennettKomentáře uživatelů k filmu (14)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Hudba(22.3.2004)
-
Radyo
Špičková adaptace knihy Thomase Hardyho. Dokonale obsazení herci předvádějjí naplno své mistrovství, uchvacující scénář, ale i kamera, prostě paráda. Snímek se asi zalíbí nejen romanticky založeným povahám, ale i poněkud otrlejším typům, pokud alespoň trochu dokáží rozeznat kvalitu od braku. Protože tohle kvalita je. A vysoká.(3.4.2003)
-
betelgeuse
Kvalitní epika podle románu Thomase Hardyho - většinou televizně popisná, leč s občasnými záchvěvy Schlesingerovy imaginativní filmařiny, kterou později skvěle uplatnil v PULNOČNÍM KOVBOJOVI a DNI KOBYLEK.(26.11.2002)
-
WANDRWALL
T. Hardy nepsal zrovna záživné knihy, takže jejich adaptace do filmu není příliš snadná. Osobně mi nesedí charakterizace postav, přijde mi neúplná; švindl.(11.11.2010)
-
Aky
Skvostně převedená literární klasika. Stopáž je úctyhodná, ale díky kvalitě vůbec nevadí. Dnes se Thomas Hardy už právě pro jeho rozvleklost a popisnost téměř nedá číst (leda tak v nemocnici po operaci). A právě takovéto v mezích možností věrné převody uchovávají tyhle pilíře literatury při životě. I případné prohřešky proti předlohám jim je z toho důvodu nutné odpouštět.(4.9.2010)
-
eileen
Dalo by se říci, že jde o poměrně zdařilou adaptaci Thomase Hardyho, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že celkově film působí vlastně velmi chladně a přes svou stopáž útržkovitě. Jelikož jsem četla předlohu a viděla i nové zfilmování z roku 1998, mohu srovnávat. Autoři novějšího zpracování se se svým úkolem podle mého vypořádali daleko lépe. V podstatě naprosto věrně převedli knihu na filmový pásek, což považuji za velký klad. Zde je vyškrtáno a pokráceno dost důležitého a naopak některé scény jsou nesmyslně natahovány (viz. scéna v závěru, kde Troy hraje divadelní představení ve stanu na trhu). A především, celý Hardyho román má dvě hlavní postavy. Kromě Bathsheby je to i ovčák Oak a tady Oak nemá absolutně žádný prostor, jeho "rytířská" povaha zde naprosto nevyzní, láska k Bathshebě není vidět, ostatně ani hrdinčina postava zde neprodělává viditelně žádnou změnu, která je patrna jak v knize, tak i v novější filmové verzi. Kdybych nečetla knížku, celé by mi to připadalo nesmyslné a vůbec bych nechápala, proč se ti dva na konci berou, působilo to na mě jako sňatek z nutnosti - "tak jsme na sebe zbyli". Nechápu, proč ve filmu, který má přes 2 a 1/2 hodiny má jedna z hlavních postav prostor maximálně 30 minut (to si myslím, že ještě přeháním) a to jde o postavu, která spolu s okolnostmi vlastně mění povahu a pohled hlavní hrdinky na svět. Celou dobu jí kráčí věrně po boku a snaží se ji usměrňovat, ale většinou marně. Bathsheba až po několikerém spálení se přichází na to, že Oak je ten pravý. Z této verze ale o Gabrielu Oakovi nevím naprosto nic. Doporučuji všem mrknout na novější a dle mého o hodně zdařilejší film.(10.4.2009)
-
MarJel
Neuvěřitelně mě v tomhle filmu s.rou herecké výkony...(28.9.2010)
-
danecek24
25. Zlatý Glóbus za rok 1967 - nominace (3) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Alan Bates, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Pruenella Ransome(8.1.2009)
-
jitrnic
Krásné záběry krajiny a života v ní, krásná Julie Christie a skvělý Terence Stamp. Na druhou stranu přemrštěná délka, ne ůplně věrohodné motivace jednání postav a problém ztotožnit se s hlavní hrdinkou (často mě napadalo, jestli není tak trochu blbá).(2.4.2009)
-
boro123
příběh ženy, která se rozhoduje mezi třemi muži... hezký film, jen ta délka mu trochu ubírá na kvalitě. zápletka se příliš vleče a konec je lehce překombinovaný...jinak úchvatné záběry krajiny a Julie Christie je neuvěřitelně krásná v každém záběru(2.12.2007)
-
MR007
Velice hezky, nápaditě a citlivě zrežírované.(10.9.2010)
-
IdaHutt
Srovnávám tuto Schlesingerovu verzi jak s románovou předlohou, tak s TV filmem z r. 1998. Domnívám se, že Schlesinger je blíže duchu ani ne tak tohoto Hardyho románu, jako duchu Hardyho díla jako celku. Román totiž Hardy - údajně na nátlak nakladatele - opatřil happyendem, což je v rozporu s jeho pojetím světa vyjádřeným v ostatních dílech. Schlesinger vystihl právě onu syrovou, krutou, nelítostnou stránku lidských osudů, jak je ukazoval Hardy. Typické je proto srovnání scény "cvičení s mečem" - zde surové, skoro sadistické, válečnicky nepříčetné, zatímco v mladším snímku v podstatě jenom romantické, fanfarónské. A pak je nezbytné srovnat i závěry obou filmových verzí: Schlesinger dodává maličkou, ale velevýznamnou, očividně ironickou tečku, zatímco televizní dílo se drží opět čisté romantického vyústění. V obou případech se však jedná o silné filmové zážitky.(8.12.2011)
-
Smrtholka
Tenhle film nemá chybu, hraje tu moje oblíbená herečka Julie Christie, jejíž tvář je naprosto nádherná a oduševnělá a Alan Bates, pod jehož pohledem se mi podlamovala kolena :-))), atmosféra filmu věrně vykresluje be´útěšnost, dravost a syrovost anglického venkova 19.století, ale i tu utajenou romantiku, kterou je třeba hledat pod povrchem a závan něčeho, co uplynulo a nelze již vrátit...(12.1.2006)
-
Yahey
Pozor, spoilery! Krásně zpracovaný historický román (romantismus sychravé přírody, půdy a uplývajícího času) z prostředí anglického venkova 19. století o tom, jak se tři muži (záporný ale pohledný voják, bohatý ale starý lord a moudrý, ale chudý pastýř) dvoří ženě biblického jména Bathseba - a o tom, jak si její srdce vybírá. Prvního by si vzala z nerozumné lásky, druhého z rozumu, ale bez srdce, a třetí se dostane k lizu, až když jsou první dva z kola ven (lord v afektu zastřelí vojáka, jde sedět a ještě k tomu mu z toho hrábne) a Besethba už je dost stará, aby zmoudřela a její srdce konečně vidělo správně. Pak přijdou titulky. Oak (Dub) je muž charakterní a spravedlivý už od začátku a jen čeká, až to nezralé a naivní Bathsebě doteče také (ona samozřejmě není zlá, jen se jako většina žen řídí romantizujícím afektem, který se musí vybouřit životními zkušenostmi). Bathseba vlastně hledá dobro, ale na nepravém místě, řekl by Sokrates. Nejdřív osvalené tělo - pak prachy - a nakonec charakter. Říkám to cynicky (kdybych měl být ještě cyničtější, řekl bych, že na Batshebu už nikdo jiný z nápadníků nezbyl - ale mezi řádky si můžeme domýšlet Bathsebino pomyslné "zmoudření" a naplnění Oakovy trpělivé, charakterní lásky). //////////////// Vzdáleně mi to připomínalo Boženu Němcovou v Anglickém prostředí nebo ruskou klasiku. Jen se mírně liší písně, vzezření lidu, jejich sídel, řeč, přítomnost moře, krajina, v jejíž nesmírnosti se jednotlivec ztrácí, pastviny pro ovce a další románový kolorit a folklór. Ale erót (láska, touha, vášeň, osamělost jednotlivce) versus étos (svědomí, moudrost, víra, dobové konvence, tlak očekávání) jako hlavní prvek napětí dramatu je všude stejný. Proč nedávám 5? Líbilo se mi to, ale nebyl jsem úplně strhnut nebo dojat, je to moc poklidné.(4.1.2010)
