Daleko od hlučícího davu

Ten príbeh jedného vzťahu a ženskej nerozhodnosti ma celkom zaujal, no posadili ho do dosť nudného deja, ktorý ničím extra nevyniká. Zahrané je to poriadne, prostredie, kostýmy, to už ani veľmi netreba riešiť, to proste je na vysokej úrovni, mňa to tiež zlákalo kvôli Carey Mulligan, ktorú v súčasnosti môžem. No, keby mi tento príbeh niekto prerozprával v rýchlosti, tak by som asi odchádzal s rovnakým pocitom ako po pozretí tohto, kde mi chýbali nejaké detailné hry s tým, no a možno by som ušetril veľa času. (25.09.2015)

Jak v první půl hodince vypadala hlavní hrdinka docela rozumě, že by jí člověk i fandil, tak to pak šlo prudce z kopce a asi jí dočasně přeskočilo, protože se začala chovat úplně šíleně a z celého příběhu mi pak asi vadila ze všeho nejvíc (ona a její narůstající počet nápadníků). Příběh nebyl žádný světoborný, ale dívat se na to dalo dobře. Sice to bylo dlouhé, ale nudit jsem se nestihla. 3* (17.10.2016)

Neviděl jsem dřívější adaptace ani nečetl knížku, takže mě docela bavil příběh filmu, což by zrovna s tímhle tématem asi tak nebylo, pokud bych věděl o všech zápletkách i jejich vyústění, ale takhle šlo o kvalitní film, který mě nějak výjimečně nedostal, ale jednoduše mě bavil. Akorát si myslím, že to celé je takové šablonkové, nic extra, nic nového. Jako z příručky "Jak nezklamat diváka" kapitola "Stá adaptace toho samého." (20.07.2015)

Ten film svým způsobem vtahuje. Že hlavní hrdinka je kráva (skutečně jedna z nejnesnesitelnějších ženských postav, co jsem za hodně dlouho ve filmu viděl), je věc další a v podstatě filmu víc pomáhá než škodí. Vinterberg potvrzuje po Honu svou pozici konstruktéra dokonalých mainstreamových dramat, která nic nenarušují ani se nevzpírají, ale zkrátka volí nejfunkčnější možná řešení. Škodí jen prostřih, kvůli kterému film místy působí až moc uspěchaně, mechanicky a jisté motivace postav vyznívají poněkud nepochopitelně. (26.06.2015)

Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% (26.06.2015)