Late August at the Hotel Ozone
Režie:
Jan SchmidtScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jiří MacákHudba:
Jan KlusákHrají:
Beta Poničanová, Ondriš Jariabek, Magda Seidlerová, Hana Vítková, Vanda Kalinová, Natálie Maslovová, Irena Lžičařová, Jitka Hořejší, Alena Lippertová (více)Obsahy(1)
Vize světa po atomové katastrofě se záměrně vzdává jakýchkoliv atraktivních prvků a důsledně se soustřeďuje na jediné: jak člověk v takových podmínkách (zde skupina žen, putující zničenou krajinou) klesá na úroveň zvířete, jak v něm začínají převládat zvířecí pudy a instinkty, jak se vytrácejí regulující funkce svědomí jako projevu lidství... Scénář k filmu napsal Pavel Juráček, který se v 60. letech přičinil (jako scenárista a režisér, ale i ve vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin) o vysoký umělecký a ideový kredit české kinematografie, ale později, v období tzv. normalizace, nesměl natáčet ani publikovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (134)
sice vcelku originální, jinak ale značně neumělé až amatérské, autor sice ví, co chce říct, ale říká to až příliš hlasitě... ()
Je to jako zjevení z našich luích a hájích. Šedesátá léta dokažou pořádně překvapit. ()
Jeden z těch filmů, z kterých člověku není dobře. A v tom právě spočívá jeho hodnota. ()
Dlouho, předlouho jsem tento film sháněl, ale sehnat se mi ho nakonec podařilo. Syrová pastva pro oči v černobílém provedení, poukazuje na staré zásady a nový pohled na svět. Rozdílnost v přístupu nové postkatastrofické generace. Film mě zklamal svým koncem. Kvalitě díla Stalker se ani nepřiblížil. V hercích je uveden i Ondrej Jaraibek, ale nějak jsem ve filmu druhého muže nepostřehl. ()
Pavla Juráčka si cením za dva vynikající filmy: Případ pro začínajícího kata a za Postavu k podpírání. Díky tomu byl pro mě Konec srpna v hotelu Ozon nepochopitelným počinem (Juráček je autorem námětu a scénáře). Marně jsem hledala, čeho se ve filmu chytit. Po 40 minutách sledování jsem pochopila, že když se film nerozjel doteď, nerozjede se už vůbec. Film byl pro mě nepřesvědčivý, bez atmosféry (svět po atomové válce si představuju opravdu jinak). Ona nepřesvědčivost pramení i z toho, že charaktery postav působily příliš ploše a nepropracovaně. Herecké výkony byly velice chabé (vyjma postavy pana Herolda) – vše působilo tak kostrbatě, prvoplánově. Snímku chyběla větší dynamika a gradace. A tak jediné, nad čím jsem po skončení filmu přemýšlela, bylo, zda zvířata, která byla ve filmu zabita, to schytala doopravdy – spolky na ochranu zvířat asi tehdy ještě v socialistickém Československu negungovaly, že? ()
celkove se lidem film asi moc nelibi nebo zda spis prumerny, mozna zustava trochu nepochopeny, muj nazor je opacny, je to vyjimecny film a k tomu jeste cesky, sci-fi povidka na dnesni pomery mozna trochu mdla a neakcni, ale na rok 1965 mi pripada vyborna, styl nataceni specificky(prvni filmy jsou proste prvni filmy, kde lze poznat plno propracovanych napadu mladeho autora nasbiranych za nekolik let "predpriprav" prvniho filmu)) ()
...ale to ještě jezdily tramvaje, ještě hráli v biografu. -- Pak lidstvo za ojedinělých výstřelů navždy odešlo. ()
Dlouho jsem přemýšlel co k tomuto filmu napsat. K filmu, který mne zasáhl svojí syrovostí, podanou formou, která nenechá člověka pochybovat o možném scénáři, kdyby se svět do této situace skutečně dostal. Veškeré potřeby lidstva se totiž skutečně dají vtěsnat do jediné věty - " přežije jen ten nejsilnější ". Na svou dobu mimořádný film s drsným, ale pravdivým koncem. ()
Z dnešního pohledu neuvěřitelné a nepředstavitelné: Armáda zaplatila natočení filmu, který naprosto otevřeně kritizuje světové zbrojení a naznačuje, jak může dopadnout. Jsou tu dílčí chyby: Otřesné modelkovské účesy hl.hrdinek a pár dalších vad, celkově je to však možná nejlepší Schmidtův film. (Ne, Postava opravdu není jeho film, přátelé.) Člověk si díky tomuto filmu uvědomí míru Juráčkova talentu (autor scénáře). Film natočený podle povídky, kterou napsal Pavel J. tuším hned po gymplu. 99 procent píšících lidí tvoří na gymplu nevyzrálé pi.....y, hledá se. Je vidět, jak byl Juráček jako tvůrce neuvěřitelně vyspělý a vyzrálý. A Schmidt mu to nepokazil. Sám Juráček po shlédnutí filmu litoval, že si to nenatočil sám - podcenil sílu své povídky. ()
Postapo po česku, minimalismus, art. Depresivní pohled na sklon civilizace a bezútěšnost dní nastávajících. Ta krutá autenticita zabíjení zvířat byla možná ale až příliš. Až se divím, že do toho dámské osazenstvo šlo. Dohromady jde ale o velice zajímavý československý počin, který u nás asi nemá obdoby. ()
Na tu dobu hodně neobvyklé. Ale zas to bylo tak nějak o ničem. ()
Do jisté míry se jedná o ojedinělý zjev v československé kinematografii, na nějž vzdáleně navazuje snad pouze Poslední přesun. Inspirací pro snímek byla jistě vyhrocená mezinárodně politická situace v šedesátých letech. Tehdy skutečně stačilo málo a svět se mohl zmítat v křečích postapokalyptického světa. Onen pocit strachu se tak stal zdrojem nápadů pro mnohé umělce. Režisér Schmidt - a Juráček jakožto scénárista - (který mě učaroval snímkem Vracenky, podle mého názoru trochu neprávem opomíjeným dílem krátce porevoluční kinematografie) a jeho kolektiv se svého "úkolu" zhostili nad míru dobře. Atmosféra světa situovaného zhruba 30 let po jakési globální válce je přesvědčivá. Na Zemi ještě žijí lidé, moc jich není, ale žijí. Otázkou však je, jsou to ještě vůbec lidé? Příběh se soustředí na skupinu osmi žen, která putuje krajinou, loví (často velmi brutálně) zvěř a hledá nějaké jiné lidi (zejména muže). Film je to spíše minimalistický, dialogů tu moc není, což může být pro leckoho trochu překážka. Film se mi líbil, mám rád takovéto tajemné a snad i trochu zapomenuté kouty československé - české kinematografie. ()
Zdařilé postapokalypticke sci-fi. Úvaha o zničení lidské civilizace v podání české kinematografie. Film působí hodné temně, naturalisticky a syrově. Deprese je stupňována krutými scénami a chladnokrevným až anetickým chováním zbylých lidí. Režisér nám předložil ošklivou a depresivní vizi světa po atomovém výbuchu. Zbylí lidé - ženy se chovají hůře než zvířata a není v nich ani špetka pokory či chování, které by opovídalo poučení z katastrofy, ze které vzešly. Naopak je v nich citová prázdnota, tendence k chování chladných predátorů. Škoda, že stopáž filmu nebyla o něco delší. Charakter filmu a jeho zpracování je zjevně poplatné době, ve které vznikl. Působí trochu zastarale, ale stále ma myslím co říct i dnes. Je dobře że takový film u nás vznikl. Nebylo by na škodu, kdyby na toto téma v Čechách někdo znovu navázal. ()
Tzv. Nová vlna v 60. letech se nebála vkročit do různých témat do té doby ve filmu takřka neznámých. Tento snímek je toho důkazem. Svět po jaderné katastrofě je na české podmínky vcelku zajímavá vize. Skupinka žen toulající se krajinou a snažící se prostě přežít. Život je to však ponurý a nudný. Nikde ani živáčka, všude ticho. Jejich lidská stránka tak díky tomu dostává trhliny. Tvrdý životní úděl je mění na nelítostné osoby, které ztratili lidskost a veškeré zábrany. Zkrátka klesají na úroveň zvířete. A tak se ani neštítí zastřelit jinak klidného psa. Prostě jen tak. Ztvárnění příběhu je dle schémat 60. let. Na povrch se vkrádá jistá poetika a psychedelično. A to je značná rozdílnost mezi podobnými snímky ze světa. Tam se mezi sebou vraždí a okrádají o naftu či benzín, viz Šílený Max, Cyborg, atd... Trochu zamrzí upravenost a vizuální civilnost postav. Protože se post katastrofické snímky u nás nikdy moc netočili, působí tento počin skoro jako zázrak. ()
Postapokalyptická sexmise v Sudetech se zabíjením zvířat. ()
Obsahuje spoiler. Nemohl jsem si pomoci a snad první polovinu filmu jsem vnímal především jako apokalyptické obrazy Doupovska, o něž se s takovou důsledností postarala ČSLA. A ta vlastně už jen dokončila, co začaly národní výbory na jaře 1945. Stará volající Je tu někdo?? na doupovském nádraží, z něhož dvacet let předtím odjely odsunové transporty – to si asi budu pamatovat dlouho. ___ Tsunami_X má pravdu, že "poselství" filmu působí dnes jaksi vyčpěle. Myslím ale, že roku 1966 a v ČSSR tomu mohlo být, alespoň v Juráčkově hlavě tedy (i když, známe-li bojové plány armádního vedení..), jinak. Ony se trefně zmiňuje o herečkách. Zvláště Vanda Kalinová zřejmě někde při bezútěšném putování přece jen narazila na kadeřníka. ()
Velmi povedená dobová (ale i nadčasová) vize jak by to vypadalo, kdyby proběhla 3. světová válka v podání jaderných zbraní a jak by vypadal následný svět po jaderném holokaustu. A že to bylo tenkrát hodně na vlásku... ()
Československý postapokalyptický film, jehož prapodivný název plně odpovídá i samotnému zpracování snímku. Po atomové katastrofě, na sklonku civilizace zůstane z celé populace naživu pouze stará žena a jejích osm (?) dcer. Charakter těchto posledních lidí je značně pokřiven a na pusté planetě si volný čas krátí krutou zvířecí bestiálností. Veškerá lidská morálka a humanita po generace pěstovaná v nás všech je tatam. První polovina filmu se nese ve velmi pomalém tempu a nepříliš zajímavém ději, zatímco druhá půle od příchodu Muže má stoupající tendenci. Herecké výkony jsou velmi slabé, dialogy se povětšinou ztenčily na jednoslovné příkazy, hloupé otázky a nelidské zvuky. Hlavní představitelky (většinou neherečky) byly dokonce vybrány zejména podle toho, aby měly žaludek k natočení skandální scény s krávou, neboť v tomoto případě se jedná o skutečnou smrt zvířete. První polovina hodně slabá a nudná, námět v československých podmínkách ojedinělý a zajímavý, zpracování nevýrazné, avšak za pokus o experiment a také za střízlivě zvolenou stopáž si to 3 hveždy zaslouží. ()
I při přehrávání rychloposuvem mi to připadalo jak zpomalenej film. Neuvěřitelné šnečí tempo. Propagandistický film o neexistující hrozbě. Symbolika: 1:03:39 – 3x6 handsign. ()
Povídka je živější, film je poněkud rozvleklý. ()