Pasťák

Koncentrovaná deprese, jaká se v české kinematografii vyskytuje jenom výjimečně. Prakticky každý záběr, každá lokace a každá filmová postava vypadá jak ze 4. cenové skupiny. Černobílá kamera jenom podtrhuje bezútěšné prostředí a vybírá si místa, kde řádila světová hospodářská krize, válka a všechna možná mizérie. V tomhle filmu se snad nevyskytují normální lidské radosti, nanejvýš nenaplněné touhy. Prostředí výchovného ústavu je deprimující, i když scénář nedává prostor nějaké výjimečné brutalitě mezi chovanci. Celou dobu ale houstne napětí a řada znepokojivých náznaků pak vrcholí mrazivým závěrem. Nejzajímavější film Hynka Bočana, který podle mého v jeho filmografii překonává pouze Čest a sláva. Poté, co režisér se svými dvěma prvními tragickými filmy narazil, zvolil jiné bezkonfliktní směřování své tvorby. Celkový dojem: 85 %. (18.06.2010)

"Tady poroučíme my. Žer!" V prostředí Pasťáku je prostě radost pracovat. Pro mladého naivního kantora je to ideální vstup do kariéry. Kde jinde by se například dozvěděl, že 76-25=91 nebo 61 možná 1000 či snad 3? Abych to zase tak moc nezlehčoval, tak z ústavů pro mladistvé delikventy nikdy nic veselého nevzešlo a tohle je docela slušné drama. Jen mě to moc nebavilo a taky mi trochu vadilo, že mladiství Holub vulgo Krampol a Topol alias Sloup běhali po světě o mnoho let dříve než jejich dospělý učitel. To byl trošku úlet. (30.05.2018)

Velmi reálné a silné drama o hledání a nalezení. Hned na začátek rád zdůrazním ojedinělou šedesátkovou atmosféru filmu. Příběh by se mohl odehrávat v jakékoli době, co se týká mentality chovanců či postupného vývoje vztahu chovanci - učitel, ale originální snímání dobové Prahy plus vynikající kamera Jiřího Šámala, dolaďují atmosféru zlatých let naprosto dokonale. Nekompromisní vhození mladého učitele do prostředí, které rozhodně není vhodné pro žádného nováčka, má několik fází. Počáteční šok a odmítání se změní v potřebu něco změnit. Vždyť jsou to vlastně kluci, jako je on. Snaha vzbudit v těch odepsaných, budoucích nebo již dnešních kriminálnících trochu citu a zájmu, se chvílemi dokonce i daří, každopádně realita prostředí a nekompromisní hierarchie ústavu, se kterou nás Bočan perfektně seznámí při vyhlašování večerky (Václav Sloup procházející potemnělý zámek) a kterou v podstatě nelze narušit, je silnější než jakékoli ostatní snažení. Ve finále si každý rád bouchne. Myšlení, které můžeme dnes vídat na fotbalových stadionech či na meetingu některých tzv "politických" stran. Ivan Vyskočil a jeho bloudění velkoměstem má stejný skvělý nádech jako v Perličkách. Obklopen na vše rezignujícími spolupracovníky - Kryzánek a jeho filozofie životního koloběhu - na nic se nevyptávajícím byrokratickým systémem "člověče...dostat se do Prahy, co by za to jinej dal...!", a hlavně nenávistnými pohledy, které se velmi snadno změní v činy. Snímek, který v sobě skrývá opravdu hodně. (10.04.2012)

Ten trend (parazitovat na skutečném problému natočením zaujatého a nic neřešícího filmu) je poněkud otravný. Na druhou stranu od mistra v ohýbání politických i jiných názorů Hynka Bočana to absolutně nepřekvapí. Deziluze s prašivého prostředí okraje společnosti vyjadřuje film skrz partičku sígrů nejhorší kategorie (role pro Krampola se Sloupem na tělo) a jejich nezkušeného příchozího učitele. I jeho samotná motivace je pochybná, ale on coby nezaujatý pozorovatel pouze vychází vstříc neodvratitelnému konci, kterým Bočan prokázal neschopnost. Proč neukázal líheň těchto vyvrhelů? Proč nenavrhl nějakou skutečnou cestu? Proč udělal z okolního světa jen černobílou šablonu? Zůstalo mrazivé prostředí, dobrá hudební smyčka a pocit záměrné manipulace. Na novou vlnu dost málo. (12.04.2009)

Příběh natočený na motivy novely Karla Misaře. Po tragikomickém úvodu na venkovské škole, kde je pomocí listování v kronice vykresleno překabáťování starého učitele (František Kovářík), následuje krátká kritika byrokracie (učitelovo putování po úřadech) a pak už film syrově zobrazuje komunitu v pražském ústavu ochranné výchovy mládeže. Název U Dobrého pastýře působí opravdu kontrastně k řádění chovanců. Učitel v podání Ivana Vyskočila se sice snaží humánně napravovat hříšníky a pomáhá slabším, ale závěrečným střetem s vůdcem rebelů - Holubem (Jiří Krampol) - vzájemná fackovaná spouští čůrek krve, který je pak startovacím mechanismem definitivního lynčování v samotném konci. Na chvíli jsem věřil, že další vůdčí chovanec Topol (Václav Sloup) podá učiteli pomocnou ruku, ale nepřekvapil. V davu je síla. Jedinec je bezmocný. Silný dojem umocňuje výborná kamera Jiřího Šámala i hudba Vladimíra Klusáka. (15.02.2009)