Mys hrůzy

Ťažko súdiť, čo je horšie, či Scorseseho samoúčelná noirovsky fetišistická réžia, klasický iks krát videný DeNiro (začínam mať pocit, že je to najpreceňovanejší herec minimálne súčasnosti) alebo ten otrasný schematický scenár. Ak by som si mal vybrať jedno, s odretými ušami by vyhral scenár. Ten je kolosálne predvídateľný a hlúpy. Nolte pre DeNira nikdy nemohol byť dobrým protivníkom, od prvých minút je totiž jasné, že je jeho postava debilko a chabý súper. Všetko plynie podľa vopred nadizajnovanej línie, s tým že mu DeNiro musí urobiť to najhoršie peklo zo života, aby bol po priblblom twiste na konci zneškodnený. Toto je kult? TOTO? (13.11.2011)

Absolutní hodnoty na barometru stylovosti a drastická režie, která čaruje i s vyvařeným námětem. Další z dokonalých důkazů toho, že Scorsese ve 21. století ztratil elán a náboj. Brilantní thrller, který oprašuje odkaz Alfreda Hitchcocka a předvádí Scorseseho na samém vrcholu žánrových hrátek. Mistr filmové režie je dovádí do extrému, a tím balamutí diváka i redefinuje žánrové vzorce samotné (hlavně požadavky na jejich tempo a "rychlost"). Nestoudně geniální! (25.10.2006)

Pokud jsem u nějaké postavy napsal, že je démonická, beru zpět a všechno směřuji na Cape fear, kdy se o De Nirovi fakt dá říct, že jeho Max Cady je opravdu démonická svině, které bych se bál jenom od pohledu. Nolte jako jeho kontrast působí nevěrohodně a nesympaticky. Celkově to má atmosféru, ale zažil jsem i lepší. (23.03.2010)

Když se v jednom filmu sejdou Robert De Niro a Martin Scorsese, tak očekávám, že to bude něco extra. Mys hrůzy moje očekávání ovšem ani zdaleka nenaplnil. Originál z roku 1962 jsem neviděl, ale vsadil bych se, že se to originálu hodně podobá. Když se kouknu na nějakej thriller z toho přelomu 50. a 60. let, je to obvykle naprostá píčovina (viz cokoliv od Hitchcocka). Podle mě je to podrpůměrnej (chvílema až stupidní) thriller, kde to skvělej De Niro zachraňuje aspoň tak, abych dal ty průměrný 3 hvězdičky. (23.01.2010)

Délka, obávám se, neodpovídá materiálu a scénáři. Tudíž se často opakuje předešlé, spousta věcí se říká obrazem, a poté znovu slovem, prudký nájezdy kamery ze strany čelné k postavám a časté vertikální náklony musejí falešně urychlovat příběh a přidávat mu na napětí... svým způsobem je pozoruhodný, jak tuhle ohyzdnou špeluňku Scorsese vytapetoval. Na druhou stranu totálně selhal při změně žánru v poslední půlhodince a při pochopení základních veličin dramatu: Zatímco Hitchcock hlásal „napětí a nepravděpodobnost“, Scorsese hlásá „překvapení a pravděpodobnost“, v čemž se bohužel mílí. Mys hrůzy, toť dobrotivá vzpomínka na život než život sám. Oproti Dějinám násilí nebo Strašákům řadové zboží. (17.11.2008)