Mys hrůzy

Martin Scorsese od dětství miluje westerny, filmy noir a především oldschoolové thrillery. Po téměř třiceti letech si splnil sen - natočit remake jednoho z klasických thrillerů. Atmosféra je špičková a svou roli si užil nejen Robert De Niro, ale i Nick Nolte. Zápory jsou snad jen dva, nesympatická Juliette Lewis a Cadyho kočičí život (což je ale u podobných filmů běžné). 75%. (10.03.2007)

Ze všech vynikajících rolí je pro mě pokérovaný Max Cady takovou třešinkou na dortu páně De Nirovy filmografie. Jak je charismatický, tak je odporný a kolik herců je schopno vzbudit tyto dva pocity zároveň? Cape Fear má vynikající gradaci, která se za zvuku vtíravé hudby valí a nabaluje jak sněhová koule. Velmi oceňuji smysl pro humor, s jakým tvůrci obsadili hlavní aktéry původního Mysu hrůzy - Roberta Mitchuma, který hrál Cadyho a Gregoryho Pecka v roli štvance. (31.08.2005)

Brilantní thriller, který stojí za vidění už jen pro fenomenální herecký výkon, který zde předvádí můj oblíbenec Robert De Niro. V roli vyděděnce osudu, který se ve vězení vzdělal z negramotného prosťáčka do inteligentního samouka, který v autě poslouchá operu a sype z rukávu citáty z bible na počkání, dává De Niro vzpomenout na legendární filmové postavy, jako je Hannibal Lecter z filmu "Mčení jehňátek" z r. 19991, John Doe z filmu "Sedm" z r. 1997 či Jules Winnfield z "Pulp fiction" z r. 1994. A zapomenout nelze ani na literární postavu Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase (Hrabě Monte Cristo), který se ve vězení rovněž vzdělával, aby z něj po letech unikl a pomstil se prokurátorovi Villefortovi, který měl podíl na jeho nespravedlivém uvěznění (samozřejmě pro potřeby tohoto srovnání zjednodušuji, znalci Monte Crista a Mysu hrůzy nechť prominou). Přišla-li mi většina filmu jako profesionální podívaná za 4*, pak strhující závěr na lodi nutně zvedá mé hodnocení na maximum - něco takového se prostě jen tak nevidí. "Mys hrůzy" osobně řadím k filmům, jako je třeba "Chladnokrevně" z r. 1967, "Hodiny zoufalství" z r. 1955, "Funny Games USA" z r. 2007, ad. - pokaždé zde máme zazobanou spokojenou rodinku, které zdánlivě ke štěstí nic nechybí. Stačí však, aby se na scénu dostavil představitel (případně více představitelů) spodiny společnosti, psychopatický vyšinutý pošuk, a zdánlivá idylka se hroutí jak domeček z karet. Lidské charaktery se ve vypjatých situacích hroutí a na povrch vyplouvá to, co by normálně zůstalo někde skryto v rodinném nevědomí. Všechny tyto filmy jsou pro mě dokladem toho, jak je lidské štěstí křehké a vzácné, a jak může být zdánlivá materiální bezstarostnost někdy vykoupena cenou nejvyšší, vlastním svědomím/životem, pokud máte smůlu a zlomyslný prst Prozřetelnosti ukáže na vás (šance asi tak 1:10000000). "Mys hrůzy" je ruská ruleta par excellence, kde není vítězů ani poražených - někdo přežije, jiný ne, ale poraženi jsou zde všichni. (18.06.2011)

Mys hrôzy ponúka v prvom rade dobrý a napínavý príbeh, kde atmosféra a napätie pod režisérskym dohľadom Martina Scorseseho hrajú prvé husle. Nick Nolte nepatrí medzi hercov, ktorých môžem a zo začiatku mi ani nebol úplne sympaticky, ale čím viac sa blížime k finále, tým je to strhujúcejšia jazda a vlastne tomu brilatému právnikovi som aj začal fandiť. Každopádne hviezda filmu (ako pri Scorseseho filmoch býva zvykom) je tu šialený psychopat v podaní famózneho Roberta De Nira. Bavil ma príbeh a aj dianie okolo toho, no nemôžem sa zbaviť pocitu, že mi to prišlo natočené trošku priemerne. Kamera bola fajn, no aby som to zostručnil, tak je to film natočený v roku 91, no keby som to nevedel, povedal by som, že je to rok 81. Pôsobilo to na mňa dosť staro. Tak či tak, slušný triler. 75% - 4* (30.09.2021)

Délka, obávám se, neodpovídá materiálu a scénáři. Tudíž se často opakuje předešlé, spousta věcí se říká obrazem, a poté znovu slovem, prudký nájezdy kamery ze strany čelné k postavám a časté vertikální náklony musejí falešně urychlovat příběh a přidávat mu na napětí... svým způsobem je pozoruhodný, jak tuhle ohyzdnou špeluňku Scorsese vytapetoval. Na druhou stranu totálně selhal při změně žánru v poslední půlhodince a při pochopení základních veličin dramatu: Zatímco Hitchcock hlásal „napětí a nepravděpodobnost“, Scorsese hlásá „překvapení a pravděpodobnost“, v čemž se bohužel mílí. Mys hrůzy, toť dobrotivá vzpomínka na život než život sám. Oproti Dějinám násilí nebo Strašákům řadové zboží. (17.11.2008)