Taxikář

Scorseseho první prvoligový zářez, který náleží dodnes mezi jeho nejslavnější. Mistr se opět pustil do toho, co mu jde nejlépe, a ponořil hlavního hrdinu a až po bradu do špinavých, prostitutkami a malými gangstery prolezlých zákoutí New Yorku, kde nějaké etické zákony absolutně neplatí. Jako vždy excelentní De Niro se zhostil své role skvěle a jeho pomalý vnitřní přerod patří k tomu nejlepšímu, co Taxikáře zdobí a jeho příběh zvýrazňuje. Scorsese velmi zručně manipuluje s divákem, hodinu a půl si ho vlastně jen připravuje a snaží se o ztotožnení s hlavním hrdinou, které je směrem k závěrečným minutám hodně podstatné a pro celkový dojem rozhodující. Atmosféru také značně utužuje výborná a tajemná Herrmannova hudba, jejíž tóny zní skoro na každém kroku. Jen je škoda, že celému vyprávění nebyl dodán trochu plynulejší a surovější odstín, protože takhle působí to krvavé finále vzhledem k celému příběhu přeci jen poněkud kontrastně a absurdně-) Taxikář je další působivý film od reřisérské legendy, ale znovu si ho asi jen tak npustím. 80% (08.02.2013)

„Pripomínaš mi pieseň od Krisa Kristoffersena.“ Na Oscara nominovaný De Niro je tak fascinujúci ako taxikár, ktorý „nemôže spať“ a „počuje hlas“, až sa v určitej chvíli divákovi sprotiví, avšak kvôli divnému vyústeniu scenára ho nemôžeme obdivovať ako dokonalú zápornú postavu, pretože tvorcovia sa čudne snažia stoj čo stoj napriek všetkým zvratom so zbraňami, atentátmi a evidentne ťažkou duševnou poruchou, aby ho zmätený divák vnímal ako kladnú postavu. Čo je predsa úplne šialené. Snímka oplýva dusnou džezovou nočnou atmosférou zhnitého veľkomesta a silným obsadením podporných roličiek (Keitel, Shepherdová, Fosterová). Vznikla v roku 1976, kedy mal Martin Scorsese na konte Špinavé ulice (v ktorých sa tiež stretli De Niro a Keitel), ale naplno sa rozbehol až po TaxikároviI, po ktorom ešte veľa krát spolupracoval s dvorným De Nirom (Zúriaci býk, Kasíno...) a často sa vracal na drsnú ulicu (Mafiáni, Na druhej strane...). taxikár ako taký ma napriek spomenutým plusom (herecké výkony, atmosféra) nudil a nebudem mu dávať 80% len preto, že tak robia všetci ostatní. Dúfam, že už ho viac krát v živote neuvidím. (17.04.2009)

Taxikář je rozhodně velmi kvalitní, chytrý snímek, který mne po celou dobu stopáže udivoval zručností nejen mistra režiséra, ale i vytříbených, skvělých herců. Přesto jsem se ale k závěru snímku podivoval nad tím, kam se v zásadním obratu v psychologii Travise Bickleho poděla inteligence a celkový nadhled, který si jinak hrdina v příběhu zachovával. Samozřejmě, že právě tohle je na filmu tím, co z něj dělá tak zvučný snímek - Travisův bojechtivý mozek nakonec nápor nezvládnul - ale i tak se mi závěrečné minuty Scorseseho majstrštyku jaksi nepozdály. Jinak je to celé perfektně vypilované, a jedná se o působivý dramaticko-psychologický film. O to více mne v jinak vybroušeném scénáři zarazila ignorance policejních složek, které nad finálním řešením problému jen mávly rukou a obrátily osud hlavního hrdiny vzhůru nohama... Taxikář mne zaujal, donutil přemýšlet, ale po prvním shlédnutím z něj mám spíše rozporuplné pocity. (30.08.2009)

Jednou přijde skutečnej déšť a smyje z ulice všechnu tu špínu. Špínu, hnus a strach. A taky hodně násilí. Jeden z nejstylovějších snímků, co znám, z nočních ulic New Yorku. Scorseseho pozoruhodná sonda, do duše válečného veterána, který trpí nespavostí, prožívá post-vietnamský syndrom a je pro něho čím dál těžší zařadit se zpátky do společnosti. Taxikář dýchá neopakovatelnou atmosférou, je doprovázen asi nejlepší hudební linkou slavného skladatele Bernarda Herrmanna (Psycho) a výkon (a také účes!) hlavního představitele, zde nelze nazvat jinak, než výjimečným (skvělý je i Kouzelník (Peter Boyle) s vynikajícím dabingem Jana Přeučila). Nezapomenutelný film, De Nirova ONE MAN SHOW! (18.11.2009)

Jak pravil Hwaelos: "Impozantní a do detailu vypiplané dílo nám předkládá ponor do psychiky nezpůsobilého sociopata, který se cítí být westernovým hrdinou, v hávu neonnoirových dekorací. Taxikář je velmi zemitý film s pomalým tempem vyprávění a specifickou atmosférou. Není snadné do něho proniknout, ale odměnou je nevšední zážitek." *** Mráz po páteři, o to mrazivější, že si uvědomujete, jak je kupodivu příjemný(sic!!), pramení z toho těžko uchopitelného rozporu, že nefalšovaného, zkratovitého a nebezpečného sociaopata vám představuje nesmírně krásná, stoicky klidná a precizně všímavá kamera. A pak ten hořkosměšný fakt, že hrdinou americké společnosti se stal čistě náhodou - bylo jedno, koho postřílí, po které dějové linii se vydá ze dvou možných - jestli to odnesou politici, anebo pasáci. A poslední špendík do strnulé šíje vám zasadí, když si počtete v anotaci filmu a mnoha komentářích - kde se praví, že je to film o boji válečného veterána se zlem a špínou velkoměsta - kolik lidí nepozná omezeného ubožáka s bordelem v hlavě, zvlášť pokud vám ho tak elegantně a vznešeně nasnímají, a je ochotno ho na vlnách skandovaných chvalozpěvů vynést do nebe. Myslím, že právě takové fackovací zrcadlo toužil Scorsese vytvořit. *** Zajímavosti od dona corleoneho tentokrát taky stojí za pozornost. (03.12.2013)