Blade Runner

Nejpůsobivější videoklip k Vangelisově hudbě. Mistrovské dílo plné dechberoucích obrazů, dotvářejících noirovou atmosféru světa pomíjejících jistot, a závažných filozofických otázek (co dělá člověka člověkem, od čeho jsme na světě), které je na základní úrovni poměrně snadno srozumitelné (nakonec záleží hlavně na tom, čemu věříme), ale zároveň ponechává dost prostoru pro divákovy úvahy. Přes svou ponurost a designovou vypiplanost zároveň nejde o těžkopádný film, který by se opájel vlastní krásou. Stále s přehledem to nejlepší, co Scott natočil. (Hodnotím Final Cut.) 95% Zajímavé komentáře: k212, jahol, mm13, dobytek, Zóna, Triple H, Dominicus, Vinczent, danodo (11.04.2005)

Nadčasové dílo s depresivní atmosférou a dokonale zpracovaným prostředím. Ridleyho pohled na Los Angelse mě uchvátil. Asijská kultura na každém kroku. Opravdu se toho dočkáme? Někdo říká, že každý si z Blade Runnera může vzít to svoje. Podle mě je zde téma lásky a touhy žít vykresleno až moc dobře na to, aby si toho někdo nevšiml a psal, že je to o ničem. (04.04.2010)

[FInal Cut]: Blade Runner pre mna donedavna znamenal iba meno. VIdel som ho len kedysi davno na osuchanej VHS a to bolo este v dobe, ked pre mna pozeranie filmov znamenalo iba obcasne vyplnanie volneho casu a z filmu som si nic nepamatal. Teraz, uz ako regulerny filmovy maniak, som sa k nemu konecne dopracoval a poriadne si o uzil. Na videoprojektore, s riadnou zvukovou aparaturou a rovno poslednu Final Cut verziu. A veru to bol zazitok! Blade Runner patri k filmom, ktore su akoby z ineho sveta. Audio-vizualna stranka je tak pohlcujuca, ze som film od prvych zaberov proste akceptoval ako dokonale fungujuce universum. Jasny priklad toho, ze moderne pocitacove technologie ani zdaleka niesu tym, co najuveritelnejsie dokaze sprostredkovat fikciu. Je to predovsetkym tvorcia vizia, jej pochopenie a jej prenesenie na platno vo forme, ktora je zladenim vsetkych prvkov, ktore film vytvaraju. Vizual, hudba, pribeh, postavy...vsetko musi byt navzajom prepojene a navzajom sa podporujuce. Nejde o dokonalost, ale o sulad. A taky je Blade Runner. Nehladaiac na jeho zanrove zaradenie, nehladiac na jeho vek - je to nadcasovy filmovy klenot (nevraviac o tom, ze ak mate slabost pre sci-fi a noir, uzijete si to este viac). [FInal Cut] - (10/10) (13.07.2008)

Hodnoceno na základě verze Blade Runner: The Final Cut. Vizuální bomba, která mohla vzniknout i čtvrt století později a stejně by mi svým zpracováním připadala nadčasová. Scottovi se podařilo v roce 1982 vytvořit tak megalomanskou a tak přesvědčivou verzi roku 2017, že nad tím zůstává rozum stát. Všudepřítomná reklama, přelidněná města (ve kterých se pohybuje docela velké procento Asijatů :-) a roboti, jejichž dokonalost se stala pro svět už takovou hrozbou, že byli odsunuti daleko od světa lidí. Docela silný základ, na kterém stavět, bohužel dějově je Blade Runner trošku komplikovanější, takže jsem ze začátku moc nepobírala, co se mi Scott snaží ve svém mimořádně atmosferickém filmu sdělit. Z nějakého důvodu se ale na jeho kultovní sci-fi ráda podívám po nějaké době znova; řada scén jako Harrison Ford visící několik desítek metrů ve vzduchu, Nexus 6 prolétávající sklem nebo závěrečné "Všechny ty chvíle se ztratí... jako slzy v dešti," se mi vryla do paměti tak hluboko, že i u mě má Blade Runner založeno na budoucí kult. A kdo ví. Třeba mu za půl roku tu pátou hvězdičku skutečně přihodím. Dodatek 15. června 2008 Jak jsem před půl rokem psala, tak se i stalo. Blade Runner se mi zaryl neskutečně hluboko pod kůži, to snad ani není možný. Nemůžu z hlavy dostat tu dokonalou vizualitu, ani scénu, kdý se blonďatá hlava Roye Battyho v neustávajícím dešti kloní k zemi. Všechny chvíle se možná ztratí jako chvíle v dešti, ale Blade Runner ne. (20.01.2008)

„If only you could see what I've seen with your eyes..“ Nadpozemská hudba Vangelise doprovází Marlowa 21.století Harrisona Forda na bolestné, metaforami protkané cestě za sebepoznáním. Na výhradně velká plátna patřící a různými interpretacemi živený Scottův kult je volně inspirován novelou Dicka "Do Androids Dream of Electric Sheep?", nicméně našel jsem si v něm i magický svět zítřků Raye Bradburyho a to nejen v názvu budovy, na jejíž střeše film prostřednictvím replikanta s nejzákladnější touhou žít (úchvatný Hauer) vyvrcholí. Bezesporu jeden z milníků filmového science fiction, který by měl před vypuštěním holubice k nebi vidět každý fanoušek tohoto žánru místo Neapole. Už jen proto, že člověk nikdy neví, jestli nenajde na chodbě přede dveřmi origami jednorožce.. (02.07.2009)