Blade Runner

Úchvatné sci-fi, v kterém dostal Ridley Scott jedinečnou šanci velmi volně zadaptovat náhled F.K. Dicka do Delfské věštírny, z které si přinesl vidinu světa vzdáleného, ale přitom tolik blízkého. Temná atmosféra jaká je u filmů noir zvykem je tu skvěle doplněna o dokonalou hudbu (Vangelis), skvělý cit pro režii a výběr herců. Stále promočený Harrison Ford odvádí výborný výkon vedle, kterého se Rutger Hauer rozhodně neztrácí a předvádí nezapomenutelné okamžiky filmových dějin. Ostatní role nejsou tolik působivé, zajímavé a poutavé. Na jednu stranu jsi sem hodnocením v podobě 5* jistý, ale na druhou mám i pochyby. Jenže ty celková vizuální stránka filmu naprosto odsouvá a je úžasné, co Scott dokázal vytvořit za svět. I přes první pokus shlédnout toto dílu, při kterém jsem usnul, jsem se nevzdal a odhalil jsem mnohé skryté stránky nejtemnější sci-fi (minimálně) 80. let. (02.09.2004)

Po právu je tento kousek Ridleyho Scotta jedním ze základních kamenů sci-fi žánru. Už dlouho jsem neviděla film s TAKOVOU atmosférou... *I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time...like tears in rain..Time to die.* (19.07.2008)

Milujem pomalú hypnotickú atmosféru, milujem nebesky majestátnu Vangelisovu hudbu a milujem aj experimentálne skĺbenie pochmúrneho daždivého noir s retro-futuristickými prvkami, ktoré Blade Runner dodali kult nezabudnuteľnej filmovej klasiky... ale čo, preboha, ten scenár?! Tak božský námet s robotickým potenciálom (vzbury robotov a z toho vyplývajúca možná apokalypsa ľudstva, túžba po večnom živote, ...) si zaslúžil omnoho väčšie rozvrstvenie, omnoho väčšie zanietenie a omnoho viac scenáristických slučiek. Už len keď vezmeme do úvahy dve dejové, nezávisle od seba plynúce línie (love story Forda a replikantky vs detektívka), obidve ponúkali dostatok možností na vytvorenie vlastného príbehu bez toho, aby boli tak nezmyselne prepájané. Blade Runner je úchvatným obrazovým a hudobným dielom so silným, ale nedotiahnutým filozofickým podkladom (to už akčný Terminátor prináša väčšie myšlienkové posolstvá) a obsahovo je tak nedomyslený a nerozvinutý, že sa v mojich očiach nikdy nezaradí na popredné miesta najlepších sci-fi filmov, čo ma pri žiadnom filme nemrzí tak, ako práve pri tomto. (25.05.2012)

Když jsem se na tenhle film porpvé koukal, tak jsem se nehorázně nudil a radši to v polovině vypnul, jenže teď když jsem to viděl podruhý, tak už jsem se nenudil ba naopak mi to připadalo jako hodně zajímavej film. Sice jsem už viděl spoustu lepších sci-fi, ale tenhle film byl ve svý době revoluční. Dalším kladem tohohle film je perfektní temná atomsféra bzdoucnosti, do který hraje výborná muzika, je teda pravda, že ze začátku mi spíš připadalo, že se do filmu vůbec nehodí a to i když navozovalo dojem hudby z budoucnosti, ale posutpem času se to ustálilo a nakonec byla muzika perfektní. Herecký zastoupení včele s Fordem bylo taky kvalitní a většina heců se do svých rolí hodili, takže měnim svoje hodnocení ze 2* to navyšuju na 4* (09.01.2005)

I po více než dvaceti letech stále mladá, svěží a novátorsky vyhlížející sci-fi, která neztratila nic ze své působivosti. Scottovo vizuální vidění, podpořené Vangelisovou hudbou, však plně přebíjí obsah, který je ve své podstatě až příliš jednoduchý a za filozofii bych jej rozhodně neoznačil, stejně tak jako nespatřuji moc oduševnělé romantiky ve vztahu Deckarda s Rachael – mnohem více na mě zapůsobil démonický Roy Batty jehož proslovy o zážitku ze žití ve strachu a slzách v dešti ve mně rezonovaly po zbytek filmu. Filmový kult pro fajnšmekry, pro mě nevšední zážitek po dvouleté odmlce, která propříště už tak dlouhá zřejmě nebude. (03.01.2007)