Blade Runner

Bohužel jsem tomu filmu nepřišel na chuť (11.12.2007)

75-80% ... Na prvé pozretie pred 10 rokmi ma to takmer vôbec neočarilo. Asi som musel dospieť, aby som vedel poriadne oceniť tento sci-fi skvost. Ponuré kozmpolitné ulice budúcnosti (btw rok 2019), pod kožu lezúca hudba a prepracovaný vizuál dominovali. Príbeh jednoduchý, možno trochu rozťahaný, ale vypointovaný. (03.09.2008)

I dnes, po téměř třiceti letech, vizuálně úchvatné, ale tempo k uzoufaní nudné. (12.09.2008)

Sci-fi kult. Nepřekonaný film svého žánru, ani po 25 letech to nikdo nedokázal. Ridley Scott je nesmírně talentovaný chlapík. S každým dalším zhlédnutím se mi Blade Runner zarývá více a více pod kůži. Měl jsem štěstí a nedávno viděl i drector's cut. Ano přátelé, toto je skutečně famózní dílo. Soundtrack od Vangelis je kapitola sama pro sebe. S každého obrazu je cítit chlad, déšť a slušná porce melancholie až deprese. Mimo Forda nebo Youngové, bych rád upozornil na Rutgera Hauera, jehož šílený replikant jde za svým úkolem a to i přestože si je vědom marnosti svého počínání. Jeho děsivý úsměv mám navždy uložený v paměti. " I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain. Time to die." (09.10.2008)

Vypiplaný mistrovský dílko, bodující snad v každým detailu. Když si člověk uvědomí, z kterýho je to roku, je to vlastně jeden z nejlepších filmů, co vůbec vznikly. Ridley šel tentokrát hodně do hloubky i ze strany scénáře, postavy jsou krásně rozebrány a o větách s filozofickým nádechem, jež pronášejí hlavní protagonisté, či mínění a záměru celého filmu, se dá polemizovat hodně večerů. (31.07.2009)

Dobrý příběh, nudně se táhnoucí děj. Nějak mě to nevzalo. Hrozně přeceňovaný film. Nevidím na tomto nic úžasného. 35% (29.08.2009)

Jedno z pár sci-fi, ze kterých čerpají novější snímky. Film zraje jako víno z 3* na 5* po 8 letech (13.10.2009)

Vcelku povedné scifi a krimi dohromady, ovšem mě to nepřišlo tak senzační abych vyzdivhl tenhle film do nebes. (07.01.2010)

Hudba: Vangelis (14.04.2011)

Dokonalá klasika sci-fi, jen bych rád věděl, která z těch verzí j opravdu ta správná:) Jediná chybka na filmu je vědomí, že si Ford natáčení neužíval, i když se to na plátno vůbec nepřeneslo. 9/10 (20.04.2011)

Jako malý jsem trávil hodně času ve videopůjčovnách, kde jsem procházel regály a prozkoumával všelijaké krabičky od filmů. A jednou jsem narazil na krabičku, na které bylo napsáno Blade Runner a já se dočetl, že tam hraje Harrison Ford. Hned jsem si to rozhodl půjčit, ale bylo mě řečeno, že tu videokazetu nemají. O pár let později jsem dostal starou sbírku časopisů Cinema, a jak jsem je prolistovával, tak jsem našel recenzi na Blade Runner: Režisérský sestřih, která nešetřila chválou. Film samotný jsem viděl až v roce 2008, kdy jsem dostal k Vánocům Final Cut. Pamatuji si, že jsem po celou dobu seděl a vychutnával jsem si to, co vidím. Asi před dvěma měsíci jsem se rozhodl, že by bylo dobré si přečíst knižní předlohu - Sní androidi o elektrických ovečkách. Knížka se od filmu hodně liší, ale hlavní myšlenka zůstává. Tam, kde knížka nabízí vykoupení a záchranu, tak film ukazuje nesmírnou osamělost a ztracenost. Ridley Scott vzal to nejlepší z předlohy a přidal vlastní nápady, které film posouvají někam jinam. Už úvodní záběry jsou dech beroucí, když letíme nad městem a do toho máme detailní záběr na oko. Scottova vize budoucnosti se zas tak neliší od té co napsal P. K. Dick. Špína, pára, neustálý déšť, který bičuje všechny kolem a je ozářen svítícími billboardy a neony. Rozpadající se domy, všudy přítomná osamělost a jeden cynický lovec replikantů, který neustále jí asijská jídla. K tomu neustále hraje Vangelis, který je výborně zvolený. Noirový příběh se krásně rozvíjí s příchodem nádherné femme fatale Sean Young jako Rachael a osudového záporáka v podání Rutger Hauera. Obě tyto postavy se liší od předlohy v mnohém. Naštěstí Scott skvěle vede Hauera, takže se z něho nestává typický záporák, ale někdo mnohem zajímavější. Čehož je důkazem celé finále v domě, které je geniální. Nádherně vygradované s pečlivou atmosférou a strachem. Strach hraje v tomto finále velkou roli. Harrison Ford je v roli Deckarda skvělý. Jeho ztvárnění je krásným protipólem Hauerovi postavy. A samotné jejich setkání tváří v tvář v dešti je vrcholem filmu. Nechci tady rozebírat každou skvělou scénu, jelikož bych musel od vyprávět celý film, ale pár scén si zaslouží zdůraznit. Zkouška Voigt-Kampffova testu na Rachael, hledání ve fotografii, smrt Zhory a Pris a srdceryvný projev Hauera svému stvořiteli, a jak už jsem zmínil celé finále, které končí na střeše, kde jsou vyřčená slova, která znamenají hodně. Nádherný sci-fi snímek, který odolává zubu času a krásně dojímá. (14.06.2013)

Na svoji dobu určitě výjimečný počin. Blade Runner je určitě jeden z praotců cyberpunku. To může někomu znít spíše negativně, ve smyslu "tak tohle bude zastaralé", ale podle mě je opak pravdou. Ponurá, ale přesto fascinující cyberpunková atmosféra budoucnosti je zde vyobrazena celkem mistrovsky - přelidněné město, ve kterém je prakticky pořád tma a nepřetržitě prší, honosné moderní budovy v centrálních čtvrtích ostře kontrastují s špinavými chudinskými čtvrtěmi na okraji města, velké sociální rozdíly mezi lidmi, kyborgové s lidskou podobou a samozřejmě - všudypřítomné čínské reklamy a nápisy :-) . Přesně v tomto duchu vznikaly první cyberpunková díla a je to nepsaná definice jejich tradiční atmosféry, které se už ale pozdější díla (jako např. Matrix) přestaly tak pevně držet. Což samozřejmě nemusí být a není na škodu. Bez vytváření nových konceptů bychom se za chvíli unudili k smrti. Blade Runnera bych tedy doporučil každému, kdo má rád tu původní syrovou atmosféru klasického cyberpunku a nebo těm, kdo si do ní chtějí alespoň uskutečnit poznávací výlet. Za mě subjektivně 5* díky oblíbenosti žánru, zpracování atmosféry a hereckým výkonům, ale objektivní hodnocení celého filmu je asi maximálně 4*, hlavně kvůli jednodušší zápletce a pomalému tempu celého filmu, které hodně lidem prostě nevyhovuje. (22.11.2014)

Tohle je film, povinná mantra všech sci-fi fanoušků, jenž se neztratí jak slzy v dešti... (29.08.2015)

Věřím, že té doby jedno z nejlepších scífek přinejmenším. Dnešního diváka ale už tolik nenadchne :-(. Možná by stačilo nečekat tolik. 70% (20.03.2017)

Blíží se 2049, takže repete, ale dojem se mi ani trošičku nezlepšil. Nuda, tempo utahané, herecký koncert to také není, měl jsem opět problém film dokoukat. Ale amosféra místy fajn a vize budoucna světa, který z pozadí řídí velcí hráči, jak je tomu dnes, stojí za ocenění. Potřetí už ale vážně ne. (05.10.2017)

Černo-modrý film, s neuvěřitelnými světelnými efekty (všudypřítomné ozařování reflektorů) v pozadí a drásající stálou hudbou. To všechno dělá velmi ponurou atmosféru. Příběh je pro mě tady asi až na druhém místě, ta atmosféra to přebila vše. (15.10.2017)

'Blade Runner' nepatří k mým srdcovkám, avšak uvědomuji si, o jak ikonický a zhusta citovaný audio-vizuální masterpiece se jedná. Přestože "neladné" střihy trochu vystupují (hovořím o 'Final Cut', předchozí verze na tom musely být ještě hůř) a Vangelisova jedinečná hudba pak na kompaktním samostatném, autorem zásadně překopaném albu vynikne mnohonásobně. Vlastně nijak komplikovaný příběh disponuje natolik silným "filosofickým" podhoubím, až svádí k divokým interpretacím hledajícím něco, co tam možná ani není. (16.10.2017)

Po dalším zhlédnutí musím dát plné hodnocení. Tempo mi vlastně vyhovuje. Důraz na noirový obraz. Příběh, který je sice klišé, ale tady vlastně nemá budoucnost. Co ještě lidé můžou udělat a vidět, když vědí přesně kdy umřou. Parádní atmosféra, parádní hudba, ikonická zbraň hlavního hrdiny. Parádní film. (22.10.2017)

Roy nechce zabíjet, Roy chce přežít a vyvolat u svého protivníka stejný pocit, který ho tíží celý jeho krátký život. Deckard chce lásku a když mu ji daná osoba nechce zrovna dvakrát opětovat, tak jí prostě donutí. Kdo je vlastně replikant, a kdo ne? (04.09.2018)

Dick a jeho parta.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za oba díly "Blade runnera". Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 P. K. Dick, podle jehož románu byl natočen "Blade runner" z r. 1982 a jestli to chápu správně, i pokračování z r. 2017, byl kvalitním spisovatelem vědecko-fantastické literatury (zemřel v roce natočení prvního "Blade runnera"). O tuto kvalitu se viditelně snažili i oba díly "Blade runnera" (první v režii R. Scotta, proslaveného hlavně snímkem Vetřelec, druhý v režii D. Villeneuvea, známému třeba mysteriózním sci-fi Příchozí).¬                 Režie v rukách R. Scotta odvedla tradičně dobrou práci, které nemám co vytknouti. Snad jsem nespravedlivý, ale nenalezl jsem při sledování nic výjimečného, co by ospravedlnilo zařaditi tento snímek do vyšší třídy než do chvalitebné. Je to tím, že Scottovi na jeho profi finty prostě neskočím jako většina ostatních?¬                 Pokračování v režii D. Villeneuvea bylo poněkud odlišné od Scottova prakticky profesionálního ražení. Jde o pomalý, dlouhý snímek založený na vizuálu a vůbec vnějších ukazatelích (hudba, kamera). Vším tím připomíná mi snímek stejného genru "Smrtihlav" (Dark city) A. Proyase, australského scénáristy a režiséra egyptského původu. (Zatímco však "Smrtihlav" je výkladově neurčitý, příběh v "Blade runner 2049" je znatelně čitelnější.)¬                 K Villeneuveově snaze je mi uvésti, že literatura není film, obé používá k dosažení svých cílů vlastních postupů, a že "zvizualizování" literárních postupů není nejlepším řešením. Jenže právě to se "povedlo" udělati scénáristům a režisérovi "Blade runnera 2049". Zatímco v psaném příběhu slova skrývají zároveň vnitřní smysl, není tomu tak u filmu, totiž, že by vnitřní smysl obsahovala samotná vizualizace — cesta, po níž kráčí Villeneuve i ve svých jiných dílech, ale která z principu nemůže býti úspěšná. Na takto pojaté cestě se vytrácí to, co v literárním díle je mezi řádky, snímek je citově ochuzený na úkor vnějškovosti, která se stává hlavním výrazem. D. Villeneuve nemá v sobě to, co F. Fellini, O. Welles, F. Vláčil, či o co se někdy méně, někdy více úspěšně snaží D. Aronofsky, totiž že vizuál je podřízen vnitřní citové charakteristice ukazovaného, a pro mne tak zůstává druhořadým tvůrcem. To také je mé vysvětlení toho, proč jinak nadprůměrně vyčnívající počin hodnotím hůře, než by si na první pohled třeba zasloužil.¬                 Oba dva díly hodnotím stejně, to je za 3 *. (12.11.2018)