Scénář:
Francesco LettieriKamera:
Gianluca PalmaHrají:
Aniello Arena, Ciro Nacca, Simone Borrelli, Daniele Vicorito, Antonia Truppo, Gennaro Basile, Salvatore Pelliccia, Luigi ChioccaVOD (1)
Obsahy(1)
Stárnoucí fotbalový ultra čelí následkům svojí minulosti a snaží se pro sebe a svého mladého následovníka vytvořit úplně jinou budoucnost. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (33)
Melodramatický snímek o zvláštní a fascinující kultuře hooligans. Násilí, sex, drogy. Je zde milostný románek a neustálá hrozba ve vzduchu. Sandro se rozhodl začít žít nový život a tak si film klade otázku "mohou být tito násilníci zachráněni?". Je to o správných rozhodnutích obou hlavních postav. Retro výprava se povedla, ale celkově to nenaplnilo svůj potenciál. Loni jsem byl na zahraničním kurzu, kde byl sympatický mladý velmi oddaný fanoušek SSC Neapol. Když byla Neapol vyražena z Ligy mistrů brankou v třetí minutě nastavení, tak plakal. Když jsem řekl, že sympatičtější je mi Juve, naříkal, že kvůli Juventusu jsou každý rok věčně druzí. ()
Samozřejmě tady se čekaj bitky, bitky a zase jen bitky a jak film nedá co chceš tak ho spláchneš, ale to je chyba. S ohledem na věk hlavního hrdiny má film poněkud hlubší apel a to, že ty někam nakráčíš v mladiským rozvášnění a pak pomalu nemůžeš vykročit ven, protože skupina, partza, rodina je jen na první dobrou, na druhou je to banda co se nedokáže vůběc jinak realizovat než v kontextu s fotbalovým klubem šířit rvačky a podobné rozdávání lásky ven i vně skupiny. Minimálně mě to přišlo zajímavý i když to nikam moc dlouho nevedlo, až tedy na ten konec, který ale taky moc nepřekvapil. ()
Ultras si ten Netflix hejt tady, podle mě, úplně nezaslouží. Není důvod. Jedná se totiž o takovou tu standardní festivalovou klasiku, která vzhledem k příběhu rozhodně nesedne každému. Jedná se totiž o takový ten bezprecedentní syrový pohled na fotbalové "fanoušky" z Neapole a jelikož věřím, že podobní fanoušci existují i tady, tak nebudu zbytečně tvrdit, že Italové jsou fakt magoři. Nicméně když k tomu extrémismu přičtete ještě jejich nekonečný řev a explicitní vyjadřování, tak vězte, že budete mít co dělat, abyste film dokoukali a měli všech pět pohromadě. Nakonec to ale za to stálo, protože to nejlepší na filmu je začátek a konec, který v kombinaci s výbornou hudbou vysvětluje, proč hooligans dělají to, co dělají. Čímž neříkám, že je to ospravedlňuje. Naopak. Kvůli tomu si film Vaší pozornost nicméně rozhodně zaslouží. ()
Až na příliš poetickej závěr slušný a i s ohledem na taliánskou náturu zcela vypovídající. Generační výměna a nástup děcek je vždycky o trochu víc průserový období a taky, přesně jak vypráví tenhle příběh, vymanit se z onoho komunitního kruhu je u některejch fanatiků prakticky nemožný, kor když vlastně nic jinýho v životě nemají. ()
Tohle už tu bylo mnohokrát a mnohokrát ještě bude. Je jedno, jestli se chce jedinec vymanit z područí nácků. náboženské sekty, nebo, jako v tomto případě, ze skupiny neapolských ultras, ta šablona je vždycky stejná. A autoři se jí ani nesnažili nějak okysličit. Uznávám, že zaprášená atmosféra podepřená sociální situací všech přítomných byla působivá a casting proběhl na jedničku, ale co je to platné, když je celý koncept fádní a předvídatelný.Čekal jsem mnohem víc. 40% ()
Galerie (15)
Photo © Netflix
Zajímavosti (3)
- Ultras skupina „Apači“ používá ve filmu jako logo podobiznu Magui z filmu Poslední mohykán (1992), kterého ztvárnil Wes Studi. (Punisher)
- Hlavní představitel Aniello Arena byl v mládí členem neapolské Cammory. V roce 1991 byl odsouzen na doživotí za trojnásobnou vraždu. Ve vězení začal navštěvovat tamní divadlo, kde se naučil hrát. Později byl podmínečně propuštěn. (Punisher)
- Natáčelo se v Itálii, konkrétně v Neapoli, Římě a na ostrově Ischia. (BMW12)
Reklama