Voschožděnije
Vzostup
Režie:
Larisa ŠepiťkoScénář:
Larisa ŠepiťkoHudba:
Alfred ŠnitkeHrají:
Boris Plotnikov, Vladimir Gosťuchin, Anatolij Solonicyn, Ljudmila Poljakova, Marija Vinogradova, Larisa Šepiťko, Sergej Jakovlev, Alexandr Pjatkov (více)Obsahy(1)
Mezinárodně uznávané filmové drama z období 2. světové války patří k tomu nejpůsobivějšímu, co sovětská kinematografie vytvořila. Kniha Vasila Bykova, kterou do filmu převedla režisérka Larisa Šepiťková, umísťuje děj do Běloruska okupovaného nacisty. Důstojník Sotnikov a vojín Rybak se uprostřed kruté zimy vydávají na strastiplnou cestu za zásobami pro své kolegy-partyzány. Jejich cílem je malá vesnička, kterou však už předtím dobyli fašisté. Oba bojovníci padnou do zajetí a kromě nemilosrdného mučení musejí podstoupit také boj s vlastní morálkou a přesvědčením. A pohled do vlastního nitra se nakonec ukazuje mnohem bolestivější, než rány nepřítele. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
Film podle novely "Sotnikov" Vasila Bykava (nikoli Bykova jak mylně uvádí text distributora i sovětské titulky, které poruštily jméno významného běloruského autora) kongeniálně převádí na plátno silný příběh, zkoumající člověka v mezní situaci, tváří tvář hrozící záhubě. "Vzestup" není podívanou pro slabé povahy - i přes absenci naturalistických záběrů jsou scény výslechu na hranici drastičnosti a celý snímek je prodchnut depresivní atmosférou, která však jen přispívá k jeho nepříjemně realistickému vyznění. (K osobě autora předlohy a jeho dílu viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vasil_Bykav ). ()
Další z řady oceňovaných ale pro mě zcela nezajímavých, nduných a zdlouhavých ruských válečných snímků. Radši se podívám na některý z jejich patosových velkofilmů než na takovouhle nesnesitelnou nudu. ()
Vzestup je skutečně mimořádný film, a to nejen v rámci sovětské kinematografie. Svou atmosférou, kamerou, režií i hereckými výkony připomíná Němcovy "Démanty noci". "Vzestup" je sice filmařsky poněkud konvenčnější (nikoli ovšem konvenční), ale má velmi podobnou syrovost. "Démanty" jsou ovšem jiné v závěrečné pointě a především, rozhodně chtějí méně sdělovat jakási poselství. Naopak společné mají to, že jsou natočeny velmi subjektivně a filmovými prostředky popisují především prožitky ústřední dvojice... Vzestup je téměř beznadějný, velmi tragicky vyznívající film. Přestože se v něm objevují zmínky o "onom světě", dokonce modlitba, není z pochopitelných důvodů tento náboženský rys nijak podtržen, ale spíše potlačen. Zajímavé je ovšem v této souvislosti téměř "náboženské" vyznění některých scén. Ty významově i kompozičně poměrně výrazně upomínají na výjevy z novozákonních pašijových scén. Pochopitelně je otázkou, do jaké míry může jít o vědomou inspiraci tohoto ve výtvarném umění i ve filmu mnohokrát zpracovaného námětu. Motiv oběti pro druhé ovšem zůstává, byť zbaven vší náboženské metafyziky. Jakási naděje je čitelná pouze v tichém, pasivním odporu vesničanů. Současně s tím je velmi intenzivně podtržen moment bezvýchodnosti zoufalé snahy zachránit se kolaborací a zradou... Němečtí vojáci a především jejich ruští, kolaborantští přisluhovači jsou líčeni prakticky jako bezcitné zrůdy, což by mi za normálních okolností rozhodně vadilo, ale v případě "Vzestupu" je tento rys nejen pochopitelný, ale v rámci logiky příběhu i nutný. Mj. vzhledem k obrovské subjektivnosti, s níž je film vyprávěn a také proto, že není jakousi heroickou oslavou sovětských vojáků, ale spíše koncentrovanou a maximálně vystupňovanou beznadějí a bolestí, přičemž zobrazené hrdinství těch, kteří se nenechali zlomit se je tiché, trpitelské a zcela neokázalé... Otevřeně ovšem přiznávám, že se budu muset asi hodně přemlouvat, budu-li se na něj chtít podívat podruhé. Tak tíživý a těžký film to je... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Crocuta, Lavran ()
Mrazivý, syrový film Larisy Šepiťko, odvážná paralela s Pašijemi o relativitě dobra a zla, hrdinství a zrady. V mnoha momentech znepokojivý (poprava), s dokonalými hereckými výkony ústředního tria Sotnikov - Rybak - Portnov. ()
Mimořádně podnětná duchovní studie lidského nitra zasazená do kulis druhé světové války a soustředěná na svár dvou existenciálních hledisek, který se rozvíjí mezi dvěma zajatými vojáky a který má „vnější formu“ postoje k vojenské cti. Sotnikov, který se během noční přestřelky smířil se smrtí a vlastně i spáchal vnitřní sebevraždu, pohlíží na svět očima toho, který poznal smrt (apokalyptickou optikou, v níž se tělesno světa rozpadá vědomím posmrtného, věčného života), odmítá nabízenou kolaboraci (čímž by si zachránil život) a nedokáže přijmout taktizování svého druha Rybaka, jenž chce nabídku přijmout, aby mohl později utéci zpátky ke svému oddílu a dál proti nacistům bojovat. Ačkoliv křesťanský rozměr Sotnikovovy situace není vyjádřen slovy, rozvine se s maximálním dosahem v okamžicích jeho umírání: oběšený Sotnikov, který se již v předešlých hodinách vzdaluje běžné lidské fyziognomii a jehož tvář se produchovňuje, je v těchto okamžicích zalit světlem a samotný skon podkresluje stylizované zvonění (ne nepodobné slavným hlasům navrátivších se velikonočních zvonů). Rybak, který se během vyčerpávající pouti, kterou se Sotnikovem podstoupili, aby sehnali potraviny pro své spolubojovníky a převáděné vesničany, doslova sebeobětoval (zanechal ukořistěnou ovci v lese a vrátil se pro raněného Sotnikova, kterému již předtím pomáhal), neunese všeobecné opovržení a po popravě se marně pokouší o sebevraždu a nakonec se pod vědomím své bezvýchodné situace hroutí. Ačkoliv film straní Sotnikovi, jsem přesvědčen, že oba postoje si jsou rovny. Je jasné, že po duchovní stránce je ten Sotnikův mnohem výš, ale ani ten Rybakův nepostrádá smyslu. Jeho konečný pád není zaviněn jeho metafyzickou nezralostí nebo nedostatkem cti, ale osaměním v jeho boji, které mohlo vyvážit jedině porozumění jeho druha, jehož hrdost na dosažený stav mu ale takové gesto nedovolila. Pozoruhodným paradoxem, odvíjejícím se od biblických slov o ponížení a povýšení, je ale to, že jeho vzestup (vzestup duše) podnítila původně slabost – odhodlání k sebevraždě v okamžiku úzkosti, v situaci prohry. Emocionální intenzitu a duchovní hloubku filmu ještě podporuje jeho jazyk, v němž se syrová dokumentárnost spojuje s promyšlenou symbolizací, a úžasná hudba. ()
Vzestup a pád sovětského psychologického válečného filmu. Ano, je to dobrý psychologický film (podle dobré knihy, asi), ale vcelku se to drží očekávatelného příběhu a pro mě, jako někoho bez nadšení pro podobný žánr, poměrně nezajímavé. ()
Ak existuje Boh, v čo napriek mnohým nezodpovedaným otázkam verím, tak na záver mal chlapík odvisnúť s ostatnými, prípadne sa o niečo pokúsiť, zachrániť aspoň ženu, ktorá mala deti, lebo prejsť na druhú stranu, zradiť, prípadne zabiť svojho pre záchranu svojho života, to v takom prípade, vzhľadom na to, že to čaká každého, by nemalo zmysel a ako sme mohli vidieť, bolo to zlé. No ak by nebol, aký by to malo zmysel sa zachrániť a zostať na takom svete? Možno, keby existovala nesmrteľnosť, tak by sa nad tým v takom prípade dalo uvažovať, no zas by to bolo brutálne nemorálne a iba o pude sebazáchovy, ale ak by skutočne nebol, tak by ani tá morálka nemala nejaký zmysel. Tiež nechápem, ako dokáže byť niekto kvôli chvíli, ktorú strávime našimi životmi, tak krutý, keď vlastne neverí v nič po tomto živote, vlastne možno viem, väčšina takých sa sem do tohto bodu rozmýšľaním asi nedostane. Najväčšie dilema je ohľadom života a smrti ženy, ktorá mala deti, toto je aj z náboženského hľadiska najťažšia téma, ktorá nebola ústrednou časťou deja a možno je to chyba, lebo tam by to asi tak jednoznačné nebolo. Tento film bol ďalším silným dielom, no viem si tam predstaviť aj silnejšie psychologické momenty v uvažovaní o smrte a živote, napríklad ako som si pouvažoval ja. Toto bolo síce dosť zdĺhavé, spracovaním kvalitné, niektoré veci vystihujúce, no koľko ľudí z toho padne takpovediac na zadok? Asi veľa nie, napriek oceneniam, aj taký Stalker je známejší ako pozorujem, čiže niekde sa chyba asi stala, aj keď to tiež nie je veľmi dobre vypovedajúci faktor. ()
Nejde o uvedomelý ruský epos o nesmrteľnosti hrdého národa, kde sa odohrávajú veľké tankové bitky a práši guľka za guľkou. Je to o tom, čo sa odohrávalo v skutočnosti a mimo veľkolepých akcií. Nekonečné snehové pláne, v ktorých sa ukrýva slabosť, smrteľnosť, zrada, povýšenectvo. Zima zaliezajúca až do morku kostí, je len jednou z možných variácií na smrť. Film, kde niet optimizmu. ()
Vedle Klimovova Jdi a dívej se další otřesná věc, kterou těžko hodnotit. U Šepitkovové nemám nakonec takový problém strhnout "tak málo", protože to stále "drží fazónu". Nedovedl bych dát Jdi a dívej se "odpad", ačkoliv by si ho podle mě z podstaty zasloužil - filmová mašinérie nemá právo dělat z utrpení lidí expresionistické hříčky při nichž hynou další tvorové. Taktéž Vzestup je expresionistická hříčka - hanba mě fackuje, ale nemá to s realitou mrazivého válečného Běloruska společného nic než zobrazení. A přikrášlení - přikrášlení Sotnikova jako Krista, expresionistické přikrášlení celého toho martyria. O co důstojněji působila Balada o sedmi oběšených. Nemůžu si pomoct - jestliže se v USA té doby točily Čelisti, jsou pro mě Jdi a dívej se a Vzestup inverzní a totalitní podoby blockbusterů toho typu - lidé se rádi bojí, rádi se dívají na utrpení, rádi vidí mučící nástroje a kečup jako krev. Co mi u Šepiťko nechává tři hvězdy je jednak Šnitkeho hudba (ano, krom podmaleb mi stačí ona snad jen minutová echo pasáž pár klarinetů při scéně zajatců projíždějících vesničkou), a jednak neodiskutovatelné metaforické a řemeslné kvality filmu. ()
Sovětský snímek, který už dovede zaujmout hned po několika prvních vteřinách, kdy si uvědomíte, že tahle černobílá je přece jen specifická, že je jaksi šedší a že všechno, co sledujete je speciálně stylizováno, aby to mělo potřený efekt. Režisérka dovede scénou zasáhnout, ale také nudit, což je takový nechtěný kontrast. ()
Tak to je síla tohleto. Jenom tolik rovin a možností, co se naskýtá při výkladu duševních pochodů jednotlivých postav. Neni to ani trochu černobílý, naopak, dalekosáhlý a hluboký. Nešteřil bych superlativy, ale uvedu toto. Večer předtím jsem se díval na Mizogučiho Ukřižovaný milence, což je fantastický kino, a Vzestup byl pro mě ještě o stupeň silnější zážitek. ()
Mých sedm oblíbených kritiků (kteří tento film komentovali, samozřejmě včetně mě samého) tvoří průměrné hodnocení filmu 94 %; s takovou by žebříček vypadal asi jinak... I když se blížím ke svým 80 % spíš zespodu, nemohu říct, že by filmu něco chybělo, možná ale v něm něco přebývalo. Možná, že postavy byly příliš černobílé, možná to nebyly ty pravé postavy, možná to na jednoho člověka bylo příliš mnoho (nemoc, postřelení, mučení, poprava)... Distributor říká, že museli "podstoupit také boj s vlastní morálkou a přesvědčením." Sotnikov s něčím takovým nebojoval (ani jinak toho moc nenabojoval), a Rybak s tím bojuje dodnes. ()
Ak by som to nevidel v titulkoch, tak nikdy neuverím, že niečo takéto mohla natočiť žena! Nie, nie som žiaden patriarchálny namyslenec, ale taká miera psychologickej "surovosti" (alebo skôr čistoty?), množstvo neskutočne drsných obrazov, scény doslova driapajúce za srdce, obrovský filozofický presah príbehu znásobený jeho meditatívnym-mysterióznym spracovaním (hudba, zvuk, kamera), tak niečoho takého nie je schopná ani väčšina "mužských režisérov".... geniálne ale pre mňa takmer neznesiteľné.... vlastne, je veľmi ťažké film dopozerať (obzvlášť keď sa človek vžije najmä do postavy "judáša" ako sa to "podarilo" mne), práve preto že je tak(mer?) dokonalý.... Dokonalosť, ktorá z neho robí "španielsku čižmu" na ľudské srdce! ()
Jistě zajímavý příběh o zradě a morálce. Úlisný Solonicyn. Mrazivé podmínky. Akorát mě trochu rozhazovalo, že B. Plotnikov je docela podobný S. Peggovi, který zrovna nezapadá do tohoto žánru, ale tak to je můj problém :-) ... 50. KVIFF ()
A co na to Jidáš tentokrát? Co by,-chvíli se válí ve sněhu a pak zjistí, že má krátkej řemen. ()
Příběh dvou chycených partyzánů, kteří se mají vyrovnat s jistou smrtí. V těžké zkoušce se i ti hodní mohou změnit na sliz a pro svůj život obětují cokoliv. Který z nich to bude? Kdo zradí? Když jsem se na film díval, neubránil jsem se otázce, jak bych se rozhodl já? Být s osudem vyrovnaný a padnout s čistým svědomím nebo se stát ubohým zrádcem v očích obou stran? Stát se špínou je v tu chvíli lehká volba a lidé chtějí tak moc žít! Nakonec je ale výhrou smrt, protože odešli jako hrdinové a stanou se ve vzpomínkách nesmrtelní. Zrádce sice zůstane živý, ale osobní psychická muka za to nestála, ale chtěl tak žít... ()
Nametem i zpracovanim velice netradicni film. Vyborna depresivni nalada v prubehu celeho filmu. ()
vojnová dráma, zameraná na psychologické správanie hlavných postáv. Mimoriadny filmov od relatívnej režisérky . Škoda, že sa nedočkala ďalších filmov od nej (tragicky zahynula v 1979). :( ()
Fascinující studie lidské touhy přežít. Zbabělost si může člověk ve vlastních očích zdůvodnit všelijak, ale svědomí nakonec dohoní i ty nejotrlejší z nás. Působivá proměna hrdiny, který byl pod deštěm kulek schopen bez mrknutí oka zachránit kamaráda, na morální a lidskou trosku pod pohrůžkou mučení a smrti během zajetí. ()