Finský nůž

Československé drama pojednávající o následcích jednoho zkratkovitého činu dvou mladíků. Téměř veškerá délka snímku se zabývá situací těchto jinochů na překotném útěku před spravedlností a zejména vlastní zodpovědností. Mladší, neplnoletý a zbrklý Honza (jedna z prvních rolí talentovaného J. Hanzlíka) a starší důvtipnější Tonda (neznámý K. Meister) však jednají nelogicky, drama je plné jejich agresivních diskuzí, končících surovostmi. Průběh jejich úniku je zobrazen též velmi nepřehledně, často pouze naznačen a korunu rozpačitosti nasadil totálně utnutý závěr. Vedlejší postavy prakticky neexistují, děj je přímo zaměřen na psychologické postupy dvou uprchlíků. Přesto však v onom temném, poměrně neakčním a nudném příběhu zaujal nádherný úsměv spanilé dívky na jakési tancovačce. Docela zklamán, hodnotím Sirového dílo mírně podprůměrně, zejména kvůli nepřehlednosti, roztaženosti, nedramatičnosti a nezajímavosti. (02.02.2015)

Na československé poměry neobvyklý film, který se zaměřuje pouze na psychologii dvou hlavních postav a všichni ostatní jsou jenom v roli jakéhosi křoví. Hanzlík svou možná první filmovou roli zvládl na výbornou. Překvapila mě skvělá hudba Wiliama Bukového, takový jazzovitý styl se v našich filmech objevuje velice zřídka a proto si toho nesmírně vážím. Jenom je škoda, že je film na konci tak hrubě useknutý, znatelně zde chybí nějakých patnáct minut na pořádnou dohru, jakou by si tento zajímavý snímek bezesporu zasloužil. (17.12.2011)

Ty hnusné zvuky ve větší části filmu, tak to byl tedy děs. Začátek dokonale zmršený i s podobnými pazvuky. Dávám mínus čtyřicet. Ale jinak musím uznat, že jsem se díval velmi bedlivě. Něco mi to totiž živě připomínalo. Pan Hanzlík, jako že tehdy byl neherec, to zvládl dobře, jeho partner také, takže k mimo výše napsanému strhávám, ještě dvacet za zbytečné zdržování děje, tedy hluchým místem, tím tancováním. Jinak jsem nenašel důvod k dalším mínusům. (28.09.2017)

Poněkud málo nosný příběh dvou zmatkujících mladíků s předvídatelným koncem. Nejslabší složkou je scénář, který nedokázal patřičně rozvinout možnosti dramatického napětí a působil spíš povrchně a nepřesvědčivě. Film naopak drží nad vodou vynikající kamera a hudba a rovněž herecký talent Jaromíra Hanzlíka, který se zde již přesvědčivě projevil. Totéž se bohužel nedá říct o poměrně toporném Karlu Meisterovi, který jen odříkával předepsané repliky. (21.09.2023)

Taková civilnější verze Stínu kapradiny. Film možná krapánek přepsychologizovaný, ale taková asi byla intelektuální móda. Jak se ale posunula doba! V šedesátých letech se filmoví desperádi nemohou vyhnout otázce svědomí, v devadesátých už nic takového neřeší. Musím souhlasit s předhodnotitelem Flakotaso, ta jazzovitá hudba (s barokním nádechem, jak mi připadá) je kouzelná. (17.12.2011)