Přítelkyně pana ministra

Jak obyčejná písařka ke štěstí přišla. Pikantní na tom všem je, že film v podstatě odráží tehdejší realitu – jen s tím rozdílem, že Adinu Mandlovou fáma o jejím smyšleném intimním poměru se státním sekretářem Frankem nakonec (po válce) přivedla až na Pankrác. Buď jak buď, Slavínský tehdy chytil příležitost za pačesy a z původně nevinného klípku stvořil nadčasový příběh o lidské závisti, hlouposti a romantické lásce, která překračuje hranice času. Že se tak stalo především zásluhou půvabné Mandlové a šarmantního Oldřicha Nového je zřejmé, jejich jiskřivé partnerství plné zamilovaných pohledů i důvěrného špitání překlenuje už bezmála sedm desetiletí. Protektorátní filmová tvorba je, obecně vzato, jakýsi omamný přelud, který po určitý čas, vymezený začátkem a koncem promítání, vyvolává pocit blažené spokojenosti a vzájemného porozumění. Tehdy i dnes. (02.11.2008)

Překvapivě jedna z těch nudnějších romantik naší předválečné éry opět variující provařené téma klepu nabývajícího celospolečenských rozměrů. Oldřich hraje svůj zaběhlý standard a Adina je sice náramně milá, půvabná a roztomilá, ale od doby, co mě úplně odzbrojila v Šťastnou cestu, mám mnohem raději její melancholičtější, psychologičtější podobu. Slavínského tvorba evidentně jde nejspíš nějak mimo mě. (05.01.2012)

A pak že dřív na sebe lidé byli hodní a vůbec se vzájemně nepomlouvali. Tady stačí aby ministr obchodu svezl výtahem mladou dámu Julinku Svobodovou a hned o tom všíchni ví. Nakonec se z toho stane ale první pomluva která nikomu neuškodí. Julince Svobodové se zvyší plat, je povýšena na sekretářku a nejenom proto že má nádherné kakaové oči se zalíbí šéfovi. A to ten šéf je přímo největší elegán v historii našeho filmu Oldřich Nový. Takže nakonec vše dobře dopadne, je to takové příjemné a milé.  Spíš milý dobový příběh než nějaká velká komedie. Hold film z roku 1940 už dneska nemusí tolik pobavit (:D). A zatímco elegantního Oldřiha Nového je radost sledovat (on to byl vážně roztomilý člověk), na místě Adiny Mandlové bych radši viděl Natašu Gollovou. Nalákalo mě zkouknutí na ČT 1, ale asi na to brzy zapomenu. (21.12.2019)

Tuctová romanťárna o tom, že pomluvy někdy neškodí a pomůžou mladé úřednici ku štěstí. Adina Mandlová mě nikdy jako bůhvíjaká kráska ani herečka nepřišla a v tomto případě byla otravnější než obvykle (něco podobného jako Dva týdny štěstí). Olda Nový taky žádný zázrak, mám ho radši v jinších filmech. Dobrá byla Marie Rosůlková, která už jako mladá měla ve svém hlasu stejnou dikci a styl jako ve stáří. Ostatní herci se nějak moc nesnažili a ve výsledku je tahle veselohra slabým infantilním odvárkem. (20.06.2021)

Sice se u toho člověk moc nezasměje (což by podle mého názoru u komedie neškodilo), nicméně aspoň je děj celkem zajímavý a 88 min uteče jako voda. Úsměvné jsou scénky z hospody, to mě vždy pobaví, když ve starých filmech zpívají písničky "operní" zpěváci, u lidovek je to ještě vtipnější. Jak říkala Pytlákova schovanka "mám jen takový neškolený hlásek". (19.12.2011)