Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • gouryella
    odpad!

    Tak tady nezachranila film od pohromy ani pani Nedosinska.(25.7.2002)

  • NinadeL
    ****

    Po deseti letech od objevení Ignáta Hermanna filmaři, došel pokrok v českém filmu tak daleko, že se zdálo vhodné i tohoto ryze dobového autora převést do aktuální současnosti. Po listopadové premiéře Bezdětné, kterou M. J. Krňanský s Otakarem Vávrou zasadil do světa povrchní až zpátečnické mondénní vyšší společnosti, bylo načase oprášit také příhody kolem Vdavek Nanynky Kulichovy. Na první den po vánocích připravil Vladimír Slavínský (a opět Otakar Vávra) aktualizaci klasického českého němého filmu. Je velice zajímavé, jak se proměnily typy oblíbených tváří, kdo se stal následovníkem koho ve stejném žánru a kdo jen dozrál za neustálého opakování týž úloh. Nejpůvabnější je zřejmě zrcadlo tehdejšího oblíbeného páru Ondráková / Lamač, na který navázal Ferbasová / Dohnal. Žabec a filuta byli ideály po celou éru prvorepublikového filmu a je fantastické, pokud má divák možnost srovnat si obě verze. Zatím je toto pouze raritní situací, která se ale snad do budoucna stane zcela běžnou.(25.10.2011)

  • krib
    ***

    No žádná sláva - rozčilovala mě Hana Vítová - hlavně jak furt fňukala a dělala jako by byl konec světa. Zato Antonie Nedošínská, Jára Kohout a Jindřich Plachta jsou výborní.(19.6.2006)

  • Marthos
    ****

    V poměrně rozsochaté literární tvorbě spisovatele Ignáta Herrmanna převládají zcela jednoznačně příběhy z měšťáckého prostředí, zobrazující tzv. střední vrstvu obyvatel na přelomu století (obecně jsou označovány jako žánrové humoresky). Vedle populárního generačního románu o Kondelíkovi se do čtenářského povědomí brzy prosadil i román Vdavky Nanynky Kulichovy a co se kolem nich zběhlo (jak zněl původně celý název). Po první světové válce, kdy filmový průmysl začal zaznamenávat stále vyšší divácký zájem, sáhli tvůrci několikrát také po Herrmannovi. VDAVKY se na plátně poprvé obejvili v roce 1925, o celých deset let později přistoupil k nové realizaci Vladimír Slavínský. Scénář a dialogy získali ryze soudobou tvář a i když se jedná o tradiční veselohru třicátých let, nemůže nám uniknout konkrétní návaznost na Nerudovu drobnokresbu, na níž později navázal i Karel Poláček. Hlavní devizou zůstává mimořádně hvězdné herecké obsazení, kdy se na place sešla takřka prvorepubliková elita. Vedle standardní Nedošinské, Kohouta, Plachty, Šlemrové a Pištěka se tu prosadila i řada mladých začínajících herců později zvučných jmen (Vítová, Ferbasová, Bušová, Waleská, Borský, Dohnal, Paul a Schránil). Dnes se může zdát vcelku banální příběh o milostných trampotách nájemníků jednoho pavlačového domu směšný či toporný, ale milovníci černobílé nostalgie si v něm naleznou stále přetrvávající hodnoty.(3.10.2008)

  • xaver
    **

    Další důkaz, že každý den není posvícení a i mistr tesař se utne. Tentokrát se mistr Vladimír Slavíncký uťal hodně a natočil velmi slaboduchou komedii, která navíc ani nebyl moc k smíchu.(18.4.2012)

  • Saesulkun
    odpad!

    Jeden z nejstupidnějších názvů v dějinách kinematografie.(19.5.2011)