Režie:
Peter BogdanovichKamera:
László KovácsHrají:
Barbra Streisand, Ryan O'Neal, Madeline Kahn, Kenneth Mars, Austin Pendleton, Michael Murphy, Sorrell Booke, Graham Jarvis, Randy Quaid, M. Emmet Walsh (více)Obsahy(2)
Ryan O’Neal a Barbra Streisand v bláznivé komedii o roztržitém hudebním vědci, excentrické mladé dámě a čtyřech navlas stejných zavazadlech. Americká crazykomedie s hvězdným obsazením je založena na existenci čtyř navlas stejných kabel, mezi nimiž dojde k řadě záměn. V jednom zavazadle jsou šperky závratné ceny, v dalším jsou zase přísně tajné vládní dokumenty. Zcela bez důležitosti není ani zavazadlo třetí, ve kterém má jistá dáma svoji „garderóbu“ na cestu. Zdánlivě bezcenná je poslední taška, plná „kamení“, pokud by ovšem její obsah nesloužil k demonstraci převratné vědecké teorie. V důsledku toho dojde i k propletenci lidských osudů. Tak se seznámí dvě zcela rozdílné osobnosti – roztržitý hudební teoretik Howard a excentrická slečna Judy... Děj samotný se odehrává jednak ve velkém hotelu, jednak v ulicích San Francisca, a je „prošpikován“ množstvím gagů a nápadů. Film získal Cenu britských kritiků za nejlepší komedii roku 1972 a byl v témže roce vyhlášen za pátý nejnavštěvovanější film v USA i Kanadě. (Česká televize)
(více)Recenze (124)
Psycho stalkerka Streisand vyráží do ulic San Francisca s úmyslem někoho sbalit a když to neklapne s pekařem za výlohou, vrhá se s cílem vyhrát za každou cenu na nebohého, již zasnoubeného doktora. Ale mimo děsivou Barbru je film ukázkou zábavné praštěné sedmdesátkové komedie, kde nechybí honičky v autech, vtipné dialogy i výborný "obrazový" humor - např. za těžký den nosičů skla si film zaslouží respekt. ()
Au, tak todle bolelo. A to doslova. Po první půlhodině mě bolela hlava. Já nejsem nějakým fanouškem tohoto typu komedií, kde se dějí pořád nějaké záměny, omyly, pořád někdo někam běhá a schovává se apod. Navíc hlavní ženská postava mi od počátku lezla na nervy. Také mi nepřipadalo skoro nic vtipné - ani situace, ani slovní přestřelky. Nevím, jestli je to tím, že není použit nadčasový humor a vtip jako takový pokročil o tolik dopředu. Nebo je chyba ve mě - ale já mám rád filmy založené na slovních přestřelkách. Prostě a jednoduše mi to vtipné nepřišlo, bolela mě z toho hlava a místy mi to přišlo i trošku trapné. Howgh! ()
No vida, tuhle komedii jsem kdysi viděl a je to naprostý masakr. Uťáplý hudební profesor přijíždí do hotelu s příšernou uječenou snoubenkou a stává se terčem krásné studentky, která se nezastaví před ničím, aby ho dostala. Oba mají stejné kufříky, pak je tu kufřík se šperky a kufřík s tajnými dokumenty. A taky plejáda výborných postaviček co po nich jdou či sledují vlastní zájmy. Zpočátku to vypadá "jen" na konverzačku (plnou neskutečných hlodů), ale pak přibývá dalších a dalších fyzických gagů a v poslední třetině se to mění na grotesku, u které jsem řval smíchy a musel si některé scény vracet. Honička v San Franciscu je tak dokonalá, že sem zvedl hodnocení, třeba naprosto geniálně vypointovaná scéna se sklem :D A finále u soudu s neurotickým soudcem je třešnička na dortu (s luxusní pointou). Výborní povětšinou neznámí herci, kupodivu krásná Barbra, milion fórků které na poprvé nemáte šanci ani pobrat a na konci výborný odkaz na O´Nealovu Love Story. I nějaká ta romantika se najde. Zasloužených 5* a komedie roku 1972. ()
Jak to dopadne, když si "groteska" podá ruku s francouzskou situační komedií? Celkem slušně, i když pár opravdu dobrých scén a dialogů (požár, u soudu) nevyváží schematickou předvídatelnost toho ostatního. V originální verzi, kterou jsem viděl, tenhle dojem nevyvažují ani herecké výkony. Šarm a uvěřitelná ztřeštěnost Francouzů tomu zkrátka trochu chybí. ()
Přímá konkurence francouzských ztřeštěných komedií, ozdobená natolik vtipnými dialogy a sympatickými postavami, že ta zápletka s kufry vlastně nebyla potřeba. Nejvíc film fungoval při interakci Barbry a Ryana, ale samozřejmě ani ostatní scény nepostrádaly šmrnc. Speciálně scéna u soudu. Vůbec nechápu jak je možné, že jsem tak pohodový a vtipný film doteď neviděl, resp. že nemá podobně kultovní status, jako zmiňované francouzské pecky. ()
Galerie (71)
Photo © Warner Bros. Pictures
Zajímavosti (8)
- Píseň "You're The Tap" zazní ve filmu dvakrát: první verze pod úvodními titulky, kde ji zpívá pouze Barbra Streisand, ve druhé při závěrečných titulcích se k Barbře přidá i Ryan O'Neal. (Robbi)
- Jedna z posledních pronesených vět ve filmu "Láska znamená, že se nikdy nemusíš omlouvat" je vtipnou narážkou na dva roky starší zahraniční film Love Story (1970). I zde je totiž jednou z posledních řečených vět, tentokrát však s mnohem dramatičtějším podtextem. (Chegi)
- Madeline Kahn v tomto filmu debutovala. (Pumiiix)
Reklama