Godzilla tai Mechagodzilla

Tenhle start restartu se teda dvakrát nepovedl.. Japka i jejich ještěrka se zde topí v hromadě pathosu, který se sice snaží vyvážit nadhledem ale nestačí to. Mechagodzilla je parádní ale její pilotování zvenčí je nesmysl, který boří napětí vycházející z obav o pilotův život. Tenhle zásadní nedostatek se sice na konci na chvilku napraví ale zase to není dost aby to napravilo nemastnou neslanou pachuť předešlých 3/4 filmu. Samotný fight je svérázný možná až moc a vkrádá se pocit, že jde spíše o nezvládnutí režie a střihu než o záměr(což víceméně potvrzuje následující SOS) (27.07.2013)

Jak je možno vyčíst z názvu jde zde o souboj mezi klasickou gojirou a Japonci vytvořenou polorobotickou gojirou. Příběh je zde zase klasika: Gojira začne terorizovat nějaké z Japonských měst a na její zastavení je třeba použijí veškeré možné zbraně. Po vizuální stránce velmi zdařilé, už i Gojira není gumová a tím film působí realističtěji. Samotné souboje jsou taky dobré. Takže celkově hodnotím pozitivně, ale minulý díl z roku 2001 se mi líbil víc. Hodnocení: 71/100. (27.09.2014)

6+/10 V rámci modernej ságy určite nadpriemer a to najmä oproti predošlému dielu. Digitálne efekty sú tu využívanie s mierou (tj. minimálne) a všetko to stojí na miniatúrach a Japoncoch v kostýmoch monštier. Tak ako to má byť. Nový príbeh okolo Mechagodzilly je skvelý, aj Godzilla prešla oproti minulému dielu fajn redisignom, i keď na verziu z Godzilla 2000 to nemá. Škoda len toho konca-nekonca; celkovo mám dojem, že po originálnom rozbehu film zbytočne upadol do rutiny a na konci akosi nevedeli ako skončiť, tak to proste utli. (30.05.2014)

Přesto je snímek „Gojira X Mekagojira“ uváděný také jako „Godzilla Against Mechagodzilla“ přece jen spíše jednodušším akčním filmem, kde už opravdu moc nejde o nápady, ale jednoduše o to, aby se vytvořilo další prostředí pro to, aby mezi sebou mohla monstra bojovat. A tohle prostě musí stačit. Lidské postavy jsou celkem fajn, ale snadno zapomenutelné, ten souboj je pak rozhodně vrcholem. (23.08.2015)

Do režisérského křesla se opět vrátil Masaaki Tezuka, což jsem moc nepochopil. Vzhledem k tomu, že poslední díl Gojira, Mosura, Kingu Gidora: Daikaiju sokogeki (2001) nedopadl vůbec špatně a Shusuke Kaneko je rozhodně mnohem zkušenější režisér. Dle mého názoru, to byl zase krok zpátky. Marně jsem tedy doufal, že se Tezuka poučil ze svých předešlých chyb a konečně se jeho tvorba stane přínosem této série. Velmi záhy jsem však pochopil, že to bylo jen mé zbožné přání. Jediné pozitivum vidím v tom, že se tentokrát rozhodl pro kratší stopáž. Přiznám se, že jsem byl lehce zaskočený z názvu tohoto dílu, protože Gojira tai Mekagojira už tu byla dvakrát a já vážně nechtěl sledovat nějaký nepovedený remake. Naštěstí i tento díl se v duchu posledního trendu zcela vykašlal na to, co bylo „před ním“ a děj se opíral jen o původní film. A to takovým způsobem, že scénáristé nechali původní Gojiru odpočívat v pokoji (tedy jen do doby co byla z hlubin vytažena její kostra) a přišli s myšlenkou, že Gojira nebyla jediná svého druhu (no oni vlastně s touto teorií už přišli Američani ve své Godzille). V tuto chvíli si tvůrci získali mou přízeň a já jim vážně fandil, aby to zas celé neposlali do „kopru“, jenže to jsem ještě netušil, co bude následovat. Kromě zdlouhavého čekání, kdy se konečně Kiryu postaví Gojiře a rozpoutají další demolici všeho, co se jim přichomýtne do cesty, jsme zde nuceni přežvýkat spoustu nezáživných pasáží plných výčitek, rodinného dramatu a „ujetost“ vedlejších postav. I to bych jim však dokázal alespoň částečně odpustit, kdybych se dočkal pořádného závěrečného souboje. Leč ani ten se nekonal (tedy nic závratného).50% (26.12.2014)