Purpurová barva

Tohle je typicky priklad proc nemam rad mnohe filmy Stevena Spielberga, radobydojemne rodinne drama, tentokrat z oblasti jizasnkych afro-americanu. Natocene to neni spatne, ale me ti negramotni cerni vidlaci skutecne nijak neimponuji. U nekterych kycovitych scen jsem si vylozene placal na celo a rikal si Stevene, uz se prober! 3/10 (20.02.2013)

Na Spielberga docela slabota. Není to sice špatně natočené, jenže mě tu kromě prostředí ve kterém se to odehrává, hereckých výkonů i postav Dannyho Glovera a Whoopi Goldberg a rutinních kostýmů vůbec nic nezaujalo. [6/10] (Amblin, Guber-Peters Co., Warner Bros.) (Barevný /// Produkce: Quincy Jones, Kathleen Kennedy, Frank Marshall, Steven Spielberg /// Scénář: Menno Meyjes podle románu Alice Walkerové /// Kamera: Allen Daviau /// Hudba: Quincy Jones /// Nominace na Oscara: Steven Spielberg, Kathleen Kennedy, Frank Marshall, Quincy Jones (nejlepší film), Menno Meyjes (scénář), Whoopi Goldberg (herečka), Margaret Avery, Oprah Winfrey (herečka ve vedlejší roli), J. Michael Riva, Linda DeScenna (výprava), Allen Daviau (kamera), Aggie Guerard Rodgers (kostýmy), Ken Chase (masky), Quincy Jones, Jeremy Lubbock, Rod Temperton, Caiphus Semenya, Andraé Crouch, Chris Boardman, Jorge Calandrelli, Joel Rosenbaum, Fred Steiner, Jack Hayes, Jerry Hey, Randy Kerber (hudba), Quincy Jones, Rod Temperton, Lionel Richie (píseň)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.01.2010)

Je fakt, že Steven Spielberg je filmař s velkým F. Možná to není tak výrazný žánrový chameleón jako třeba Peter Weir, ale troufám si tvrdit, že dokáže brilantně zvládnout čisté drama (Purpurová barva, Schindlerův seznam), sci-fi (Blízká setkání třetího druhu, A.I., Jurský park, Válka světů, Minority Report) a popcorn na nejvyšší úrovni (Indiana Jones). Jen málo režisérů se může chlubit tak rozmanitou a zároveň hodnotnou filmografií, která přinesla filmovému světu nezapomenutelná a nadčasová díla. Pokud jde o tento konkrétní film Purpurová barva, je to svým způsobem něco neokoukaného (co se týče Spielbergovy tvorby) a samotný film je v tuto chvíli alespoň pro mě unikátem v celé Spielbergově tvorbě. Možná i proto, že není tak známý jako třeba Schindlerův seznam, ale je podobně citlivý, hluboce emotivní, neúprosný, krutý ve vztahu ke svým postavám a zároveň velmi silně dojímající. Příběh, který skrývá opravdu obrovskou škálu emocí, psychologie, různých citových a životních rozpoložení člověka, dokázal Spielberg natočit s grácií, pozoruhodným citem pro detail a vynikající profilaci jednotlivých postav. Fenomenální Whoopi Goldberg a vývoj její postavy, který musíte jednoduše prožívat přímo s ní, zrovna tak jako všechny její strasti, ale i ty nejdrobnější radosti, je asi nejsilnějším atributem celého snímku. Pozoruhodný je i fakt, že díky propracovanosti příběhu a přesnému režijnímu vedení, je drtivá většina vedlejších postav podobně zajímavá a vytváří dohromady s hlavní dějovou linií velmi podrobný a (možná bych napsal i důvěryhodný – alespoň z pocitového hlediska) obrázek jedné velmi nelehké doby. Na druhou stranu mě zaujala skutečnost (a považuji to za další obrovský triumf tohoto filmu), že úděl některých postav (ne všech, ale některých) není přímo způsoben dobou a konkrétními represemi vůči konkrétním skupinám lidí, ale především lidskou povahou, jednáním jednotlivce a až pozoruhodně krutou schopností degradovat svůj protějšek až na samotnou hranici lidské důstojnosti. Typický „akademický“ film, který ale svou „akademičnost“ a uměleckost dokázal využít k nesmírně poutavému a strhujícímu vyprávění, jehož výpovědní hodnota je obrovská. (24.08.2011)

Jen další z dlouhé řady Spielbergových majstrštyků, které ani nepotřebují komentář. Nevím, jak to ten člověk dělá, ale pokud divák vydrží 140 minut sedět jak přibitý u humánního konverzačního dramatu, tak to o schopnostech pana režiséra zkrátka něco vypovídá. Nebudu se rozepisovat o tom, jak je téma závažné a ušlechtilé, herci brilantní a příběh dojemný a lidský. Prostě si přečtěte obsah a krátce si představte nejkrásnější možný způsob, jakým ho zpracovat - a máte recenzi na Purpurovou barvu. I když každý to pochopitelně nevidí stejně.. 95% (17.02.2014)

Šílené široce rozkročený příběh, který poprvé odhaluje jednu ze Spielbergových slabin - pokud má pocit, že vypráví důležitý příběh, má strach, aby k němu byl dostatečně uctivý. Tím se často lapí do pasti přílišného sentimentu, zbytečně dlouhých jímavých scén a neschopnosti vypustit některé sekvence za účelem trochu ten film zkompaktnit. Zde navíc nepomáhá to, že každá scéna má jiné tempo a skladatel hudby Quincy Jones vůbec nezná míru, takže v naprosto nevhodných momentech se tam vzletně točí orchestr tří set nástrojů jak v ruskym budovatelskym filmu. Kdyby to skončilo bravurní (leč hodně teatrální) gospelovou vložkou, skrze kterou se v rámci jednoho prostoru propojí hned několik příběhů, jsem podstatně spokojenější, ale bohužel je to Spielberg, takže to nepůjde bez závěrečného loučení v Šedých přístavech. Dost mě ale překvapilo, jak je příběh tolerantní a trpělivý s postavou Dannyho Glovera, která zaslouží viset od své první scény. (05.12.2021)