Tři tygři

Tuna sice trapného humoru, ale docela zábavného, který se nejspíš Pražákům moc líbit nebude – ale o to jde. Tahle trojice je ochotná ze sebe dělat úplné kokoty, ale provádí to formou, která se líbí docela velkému počtu lidí a já jim to neberu. Navíc jim tam účinkují občas i docela pěkné ženské. Na odreagování to není špatné a jak už jsem řekl, člověk se u toho i zasměje. Takže tři hvězdy zcela zasloužené. Štěpán Kozub je z nich nejlepší! (22.11.2020)

Každý počin má své příznivce i odpůrce. Jelikož žiji přímo v ohni "regionu razoviteho" miluji tento humor. Ostraváci jsou prostě tvrdší v řeči což je historicky dáno tvrdou prací. A to když zabrousíme o pár kilometrů dál do Polska tak uslyšíme kouzelnou proloženou slezsštinu.  Tady se sešli nadšení komici, skvělí herci a improvizace jim sluší. Jejich skeče mají dokonce i děj a ne jen vtipné hlášky, i když si někdy říkám kam na to proboha ten Štěpán chodí? Musím si rýpnout a porovnat s Partičkou která je založena na svíjení se smíchem pod taktovkou Daniela Dangla. To mne více bavili Geňa se Suchošem v Tele Tele. Jak zde krásně píše verbal, jen ať se nedají zlomit komercí. (04.01.2022)

Podobnému formátu jsem se vždy vyhýbal, k fanouškům improvizace a podobných scének totiž moc nepatřím. Partička mě neoslovila nikdy a například mistr improvizace Jaroslav Dušek mě zaujme spíše v rozhovorech v Duši K než v jeho improvizacích. Nicméně Tři tygři mě baví velmi. Narazil jsem na ně, asi jako spousta lidí přes projekt sKORO NA mizině. A musím se přiznat, že mě jejich streamy povětšinou dokáží zabavit skvěle. Některé scénky se povedou více, některé méně, ale zábava je to pořád. Jednoduše mi sedli a z velké části se mi trefili do vkusu. Navíc oceňuji jejich snahu zkoušet nové neprobádané cesty a taky to, že se z blbé situace neposerou, zabojují a dokáží se i v těžkém období prosadit. Takže pánové čtyři hvězdy a místo díků posílám malý příspěvek… (12.11.2020)

Jůtuberový projekt ostravského divadla Mír, který je předchůdcem koronavirového Skoro na mizině se stejně uhozeným a přisprostlým humorem, který je tak uhozený až je to zábavný. Respektive dokud se jedou skeče do pěti minut, tak je to jako zábavná anekdota, ale jakmile se jedou delší útvary viz. dvacetiminutové parodie na Vyvolené tak už to ztrácí údernost, pointu a zbyde uřvaná trapnost se sprostými slovy. Prakticky to stojí na skvělém Kozubovi, ale je milé vidět i neokoukané tváře z oblastního divadla. (27.11.2020)

Je relativně jedno, zda to je či není vtipné, zda jsou trapné momenty záměrně (ne)vtipné, zda klouzání po povrchu skrze "děláme si srandy z nekontroverzních věcí/témat" (vostravština, práglhumory) není sázka na jistotu či zda, když to nejde, tak se sklouzne v laciné pitvoření se, že by srdéčko všech těch troškových čerťísků a vodňásků zaplesalo. Jde o to, že to je komediální improvizace, která až na výjimky potvrzující pravidlo nemůže fungovat bez vaší přímé účasti (v publiku, hospodě, to je jedno kde). Takhle se totiž kluci neladí na smích přítomných diváků (a tedy nemohou štelovat volume humorů dle toho "co na ně dnes funguje"), ale na sebe sama a... V mých očích se na jeden zdařilý gag na sebe naladí asi tak jednou za uherský rok; je tam až příliš výstřelů do prázdna či momentů, kdy jeden rozjíždí něco, z čeho by něco i mohlo vylézt, ale nikdo se k němu nepřidá čili to opět sklouzne v dělání opiček. Je to jako koukat na kámošova videa z kalby, kde se jely gagy a hlášky, ovšem je to mezi lidma, které neznáte a na té kalbě jste nebyli. A kámoš se může potrhat, zatímco vy nechápavě zíráte "co je na tom jakože vtipného". Jediné co klukům nelze upřít je, že dva z nich mají dar za pochodu ze sebe cedit hlášky, které si mnohdy říkají o zlidovění. Díky čemuž stojí za to jednou za čas si to protrpět s nadějí, zda zrovna dneska jim to aspoň jednou nesedlo. Ve čtyřech z pěti případů nesedlo, ale ten pátý je to, co stojí za vidění. (21.02.2021)