Dvě tváře lásky

Suchopárný profesor matematiky (přirozený Bridges), pro něhož láska musí být rovnicí o dvou známých odmocněná sexem, profesorka literatury s otevřenou myslí, která pro nějaké racionálno a bezkontaktnost nemá v lásce pochopení (zvláštní Streisand, jenž má mezi dvěma krásnýma očima nos na řádkování při sadbě ředkviček), trocha toho Pucciniho při závěrečném muchlování a máme tu s blížícím se koncem stále více tuctovou romantickou komedii středního věku o tom, že krása vnitřní je důležitá, ale bez té vnější si jí málokdo všimne.. Vyhnout se manželskému sexu puštěním Lawrence z Arábie je velice rafinované. „Strč ho tam..!“ (10.09.2010)

Pár věcí mi v průběhu sledování tohoto filmu trochu haprovalo - Neponižovala se Rose příliš, když přistoupila za daných okolností na sňatek, ač sama to poměrně záhy evidentně cítila a chtěla celé jinak? Neměl Gregory ze svého "předsevzetí" ustoupit a Rose odprosit na kolenou mnohem dříve - vzhledem k tomu, jak popisoval v závěru "vývoj" svých pocitů? Vážně měla Rose zapotřebí podlehnout nějakým zažitým všeobecným představám o ženách a tak trochu ze sebe pak dělat někoho, kým asi úplně nebyla?... Celkové dojmy jsou ale více než dobré. Příjemné herecké výkony, chemie mezi ústřední dvojicí, námět, atmosféra... Vlastně mi to celé postupně do sebe hezky zapadlo, co mi tam haprovalo, haprovat přestalo nebo už jsem to aspoň necítila v takové míře jako ze začátku. A vyzdvihla bych ten nádherný romantický závěr, určitě jeden z nejpovedenějších, jaké jsem v rámci žánru viděla. Takováto neohrabaná a přesto dokonalá vyznání a to vše okolo, to je přesně to, co (nejen) my holky chceme zažít:) Nebo alespoň vidět v povedeném filmu. 80 %. (08.12.2023)

Ach jo, že já se zkrátka nedokážu smířit, že dobrá "romantická komedie" neexistuje, protože spojení těch dvou slov je stejně nesmyslné jako třeba výraz "světle černá barva" či "herec Nicolas Cage". Aby to vůbec mělo nějakou zápletku, nechala režisérka hlavního hrdinu vytrvale odmítat sex a navíc o tom vytrvale žvanit. A já se slzou v oku vzpomínal na film, který jsem viděl těsně předtím, a který byl plný indiánské romantiky. Indián tam v podobných situacích rozhodně nežvanil. V rámci předehry vrazil partnerce facku na jednu tvář lásky, pak na druhou, odmítání sexu bylo rázem zapomenuto a vše šlo jak po másle. Ale zpátky k tomuto veledílu. Tak na jednu stranu se tomu hrdinovi nedivím, pouze zoofil či Moravák z Polívkova Dědictví by chtěl mít sex se samicí kahaua nosatého. Tím pádem mě fascinovala závěrečná "proměna" Streissandové. Vše na sobě vylepšila, ovšem na to hlavní zapomněla, takže objektivně zůstala stejně (ne)přitažlivá jako dříve. Mi přišla jak ty velmi tlusté ženské, co si nechávají děsně záležet na namalovaných nehtech. (29.02.2024)

Film, ke kterému můžete mít spousty výhrad, ale stejně si ho vždycky rádi pustíte znovu, tedy alespoň já ano. I když je to v podstatě pohádka pro starší a pokročilé (za všechny pohádkové prvky filmu stačí zmínit jen romantickou a naprosto nečekanou :-) proměnu Barbry Streisand z ošklivého kačátka v krasavici, za kterou se ohlédnou všichni muži v čele s Piercem Bronsnanem, o Jeffovi Bridgesovi ani nemluvě), najdete v ní inteligentní dialogy, reálné postavy a hlavně sestavu herců, kteří mají obrovské charisma. Nesmrtelná Lauren Bacallová jako matka hlavní hrdinky Rose, tápající Jeff Bridges jako Rosin budoucí manžel a nakonec samotná Barbra Streisand, která nikdy opravdu krásná nebyla, a přesto dokázala ve filmu i v osobním životě uhnat chlapy, které jí ostatní ženy mohly jen závidět. Právě proto, že má velikánské osobní kouzlo, jež se z jejích filmů přenáší i na diváky. A Dvě tváře lásky nejsou v tomto směru vyjímkou. (05.07.2011)

Takové útrpné dvouhodinové čekání na Godota. Člověk si ze začátku říká, že karty jsou rozdány poměrně dobře a že by se tak mohly mezi sebou zajímavě promíchat, ale nakonec se z toho nic nestane a zápletka je prakticky nulová, protože celý film popisuje pouze období jednoho (sice ne obyčejného) vztahu a jednu jeho vážnou krizi. Nejspíš nic, co by neznala většina lidí, přestože role bývají v realitě v tomto častěji spíš obrácené. A filmy s jediným poselstvím, a to tím, že láska všechno přemůže, patří spíš do kategorie fantasy, stejně jako ten slaďoučký konec. (10.02.2018)