Hezké holky

Film Hezké holky je poetickou skladbou osobitého černého humoru a metrické básnické rytmiky estetického formátu Nové vlny. Claude Chabrol vymodeloval existenciální baladu mladých žen moderní doby. Touhy, přání a sny jsou v kontaktech s realitou života nuceny k ústupkům a přehodnocování. Pořádá na ně loveckou honitbu, v klínovém šiku seřazeny, vyčkávají na svůj čas maloměšťácké konvence, společenská očekávání, mužská chlípnost a neurvalost i bezradnost v osamělosti a nenaplněností. Existenciální výkřik ve verších kroku černého humoru používá úhledné míry antické velikosti, neodvratnost je řízena znameními předurčeného osudu. Henri Decaë vlévá do kompozice pohybu poezie niterné pocity, naději i úzkost a víří vášní a strachem. Hrdinkou té zlomyslné vůle antického božstva je Jacqueline (pozoruhodná Clotilde Joano), mladá prodavačka. Věří ve velkou lásku, vždyť její víra je podporována na každém kroku. Černý humor nekompromisně utká ze souběhů drobností velkolepý výkřik. Druhou hrdinkou básně je Jane (velmi dobrá Bernadette Lafont), mladá prodavačka. Mužská chlípnost a ten sebevědomě povzbuzovaný chtíč vymezují cestu, přizpůsobení se musí povznést nad možný pocit ublížení. Třetí hrdinkou je zde Ginette (zajímavá Stéphane Audran), mladá prodavačka a spolubydlící Jane. Její představa o úniku z nenaplněné bezútěšnosti obyčejného života musí nejprve překonávat obavy z veřejného zostuzení, inu moderní popkultura udává směry. Hlavní mužskou postavou je André Lapierre (velmi příjemný Mario David), osamělý motorkář a ta mužná ochranná ruka v nejvhodnějším okamžiku. Základní živočišný instinkt slaví své vítězství. Z dalších rolí: čtvrtá, další mladá prodavačka se svým ústupkem výhodného zasnoubení, Rita (Lucile Saint-Simon), stařičký a mlsný majitel obchodu spotřebního zboží Belin (Pierre Bertin), důstojná pokladní obchodu s netradičním fetišem, paní Louise (Ave Ninchi), Ritin výhodný snoubenec Henri (Sacha Briquet), sebevědomý chlípník neurvalých způsobů Marcel (Jean-Louis Maury), jeho ve všem spolehlivý kumpán Albert (Albert Dinan), Janina známost a mladý voják Ernest (později slavný režisér a producent Claude Berri), v citech neúspěšný doručovatel (Serge Bento). či Henriho upjatější rodiče (Gabriel Gobin a France Asselin). Hezké holky jsou básní, důvěrně stylizovanou estetikou a rytmem Nové vlny. Film je obratný ve skládání slok a směrech energie i pohybu, je přímým svědkem bezútěšnosti i osamělosti a zlomyslně nechává vyniknout nadhled černého humoru. Jedinečná existenciální poezie! (02.08.2020)

Viděla jsem od pana Chabrola několik filmů (Ženská záležitost, Kloboučníkovy přeludy, Bestie musí zemřít, Nevěrná žena atd.) a v porovnání, jakým dojmem na mne zapůsobily, hodnotím tento snímek za 3*. Upřímně řečeno ničím mě nenadchnul, no na druhou stranu ani neurazil, finále mě překvapilo, bohužel ne příjemně a poslední záběr byl snad z úplně jiného filmu.. (01.04.2024)

Taková rozverná každodennost točící se okolo čtyř žen, které prostě nějak žijí a snaží se navazovat různé vztahy... jenže na pozadí všeho je něco zlého, co je tak moc na pozadí, že se na to dá lehce při sledování zapomenout (aspoň někam do poloviny, pak se TO začne objevovat častěji) a ze závěru už vám tak veselo nebude. Má to podobnou výstavbu jako Fliegaufovo Je to jen vítr, ale zatímco on nebuduje nic a pak prostě přijde s pointou, Chabrol aspoň něco buduje a to především příběh Jacqueline, která je sice většinu času v pozadí a je nejméně výrazná, ale právě jí se běh věcí bude nakonec věnovat nejvíc. Skvěle se s ní ve scénáři pracuje - výraznější je jen ve scénách, kdy je sama s jednou osobou, nebo když zrovna řeší něco osobního, ale v houfu moc nemluví, baví se spíš jen proto že tam musí být a dá se lehce přehlédnout, jelikož zbylé tři ženy jsou vždy dominantnější. Je to pěkný záměr, velice se mi líbila práce s ním a jelikož je to to hlavní, na čem film stojí (+atmosféra romantické Paříže, kterou už ale z principu nedokážu vnímat jinak než jako klišé, nehledě na rok vzniku), dá se říct, že je povedený. Bohužel mi ale nesedla jeho atmosféra, jelikož na pohlcení každodennosti holt potřebuji zvolení pomalejšího tempa a tohle na mě bylo moc rychlé a rozverné, abych se do toho dokázal dostat a tak to i brát. Tudíž to beru jako propracovaný film s nejednou skvěle zrežírovanou scénou (hlavně tou v bazénu - tam skvěle funguje jak kamera, tak i střih a zvuk a vše je přesně načasované, aby vyvolalo správný, objasňující nebo naopak matoucí, efekt) a dokonce i občasným povedeným vtipem, ale nechal mě chladným i ve svém finále a s jeho vybudovanou atmosférou jsem to měl velice podobné. Silné 3* (28.03.2024)

Na začátku filmu dvě kamarádky užívají víru nočního velkoměsta, zábava takřka do kuropění. K tomu jakási záhadná, tajemná postava. Bavilo mne pohrávat si s myšlenkami, jak se bude příběh dále odvíjet, možností bylo v podstatě nekonečně, a já byla tuze zvědavá. Možná mé očekávání (a fantazie :-)) bylo větší, takže další události okolo celkem 4 kamarádek (a zároveň kolegyň z práce v jednom malém příjemném obchůdku) pro mne již nebyly (navzdory slibnému začátku) tak zajímavé. Ovšem záhadný motorkář v povzdálí pokračuje, a to dodávalo příběhu potřebné koření. Některé scény se mi ale hodně líbily (např. k zamyšlení podněcující lamentace zpěvačky, která chtěla mít aspoň občas chvíli jen pro sebe, když s kamarádkami sdílela jak pracovní, tak i osobní život, či velmi komická scéna seznámení s rodiči budoucího ženicha, o polední pauze v klokotu rušného bistra, kdy otec nastávajícího miloval umění, a tak těsně před jeho příchodem bylo slečně doporučováno "dělat, jako že miluje hudbu a umění" (a jakýsi dezert) :-D, načež (otec s matkou již ve dveřích) na ni ženich ještě stačil vychrlit na poslední chvíli něco o Michelangelovi :-)). Žel toho ale aspoň na ty čtyři hvězdičky pro mne bylo stále málo. Každopádně konec samotný by zasloužil nejméně pětihvězdu, ten mne dokonale odzbrojil. A plně doufám, že spravedlnosti bylo (bude) učiněno zadost. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ (14.03.2024)

Jsem ráda, že Willy Kufalt  Hezké holky zařadil do promítání Virtuálního kina, protože podle popisku bych si asi film sama nevybrala, a tak bych přišla o kouzlo večerní Paříže přelomu padesátek a šedesátek, neprožila bych líně se vlekoucí pracovní den party čtyř děvčat, ani se s nimi nepobavila v bazénu či nočních podnicích. Každá z té čtyřky holek je trochu jiná, ale každá má podobné plány, naděje a touhy. Stačil den a něco a pro jednu z nich naděje mizí, pro další se probouzí. A Paříž si dále žije svým životem. (08.03.2024)