Pějme píseň dohola

Ujeťárna na entou s nepřehlédnutelně topornými (ne)herci. Ale v každém případě se jedná o zábavnou komedii natočenou jen a pouze pro radost. Jako by si tvůrci jen tak z radosti a ze srandy napsali scénář, natočili a sehnali pár kluků a holek, aby si zahráli. Kultovní film a nezbytnost (nejen) pro pamětníky pionýrských táborů a i pro nás, kteří jezdíme (nebo tedy už jezdili) na letní tábory. 85%. (14.08.2008)

Panečku to byl opruz. U herců mi přišlo, že jsou snad špatně předabovaný. Zasmát se nebylo čemu, snad jen k pousmání byly nošený hadry a všeobecně ta táborová zábava. Při scéně s asi pětiminutovým pochodem za hrozně debilní hudby jsem se rozhodl, že na konec filmu přeskáču díky magickému posouvátku. Uf, díky němu byl aspoň ke konci film zajímavý :) (01.02.2011)

Sled vtipných scének bez výrazného děje. 1) Sled vtipných scének (vracení soušky zpátky do lesa nebo spouštění vlajky je fakt dobré) bez výrazného děje stojí bez ohledu na rok výroby (do kin šel film 1. 7. 1991) oběma nohama v pozdním socialismu a je to znát. 2) Plné pochopení filmu vyžaduje důvěrnou znalost dobových pionýrských táborů (zejména těch podnikových) a dále opakované zhlédnutí. Trpělivý divák bude odměněn vpravdě hlubokým vhledem do duší mladých pionýrů i jejich ideových vůdců. Je to tak, nehádejte se se mnou. Šmidra vydra. 3) Říkej rychle za sebou: mlmlmlmlmlml...rychleji...ještě rychleji. A teď rychle odpověz: Co pije kráva? (15.05.2016)

Na tábory jsem nejezdil, proto asi nedokážu úplně ocenit vykreslení jejich atmosféry. Některé situace se však dají prožít i jinde než na táboře, takže jejich zvěčnění na stříbrném plátně vítám. Příběh se mi navíc líbil a po většinu času jsem se docela dobře bavil. Nelíbili se mi ale herci. Takovou směsku nesympatických a ošklivých lidí jsem snad ještě neviděl. Jedinou zářnou vyjímkou je samozřejmě Bob! :-) (14.09.2006)

Jasně, tohle smutně vysmáté dílko prošvihlo svůj nástup, byl by to trezorák jak hrom, ale na druhou stranu vůbec nestárne špatně, pokud nepřehlížíme, v jaké pr... chci říci marasmu je český film dneska. Jednou to bude klasika -- dejte na mě. (Viděl jsem to potřetí, po letech -- na podzim 09 -- a řehtal se jak kůň.) Na třetí stranu ovšem vůbec netuším, jak to můžou vnímat lidi, kteří byli za bolševika příliš malí nebo nonexistentní. Se jich musim zeptat... (05.06.2007)