Režie:
François TruffautKamera:
Henri DecaëHudba:
Jean ConstantinHrají:
Jean-Pierre Léaud, Claire Maurier, Guy Decomble, Albert Rémy, François Truffaut, Jean-Claude Brialy, Georges Flamant, Jeanne Moreau, Jacques Demy (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Ukazuje nebezpečná úskalí chlapeckého dospívání, která sice dobře znají pedagogové a sociologové, ale která obvykle přehlížejí ti, kdož by měli nejspíše podat dítěti pomocnou ruku jeho rodiče. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti. Snaží se dokázat, že problém mládeže na scestí je spíše problémem dospělých. Jeho film je krutou obžalobou společnosti, v níž dítě vyrůstá bez lásky, společnosti, která zavírá třináctiletého chlapce společně s prostitutkami a v nápravném ústavu sním zachází jako s tím nejsprostším dospělým zločincem. Na MFF v Cannes 1959 byl film Nikdo mne nemá rád vyznamenán Cenou za režii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (167)
Podle mě nejlepší Truffautův film, kterým navázal na Vigovu Trojku z mravů a kterým uvedl na scénu (a posléze i do všech filmových příruček) nezapomenutelnou postavu Antoina Doinela, pro kterou se narodil Jean-Pierre Léaud. Celá doinelovská pentalogie nemá ve filmu odboby, nadto je upřímná a citové zrání mladého Antoina působí přesvědčivě. Kdo by mohl zůstat lhostejný k trampotám jednoho upřímného mladého Pařížana, který to nemá v životě lehké? ()
Styristo Poharov /nejaky "genialny mozog" to prelozil ako Nikdo mne nema Rad/ je krasny francuzsky film o dospievani mladeho chlapca /Jean-Pierre Leaud - roku 1973 natocil La Nuit Americaine, tiez s Truffautom( na parizskom predmesti. Chlapec ma problemy s rodicmi, ktori su castejsie v praci nez doma a tak sa mu dostava len minimum lasky od rodicov a spolocnosti, v ktorej zije. Filmov na toto tema - nepochopenie mladeze a dospelych a naopak- uz bolo natocenych vela, ale maloktory film bol natoceny tak s laskou ako prave tento Truffautov Les Quatres Cents Coups. Interiery a exteriery Pariza 50. rokov potesia divaka, dialogy su na urovni a divak sa z nich kopu informacii dozvie + vyborna rezia samotneho Truffauta, ktory ukazal nesporny talent. 86 % ()
Tak si tady čtu ty komentáře, a nechápu kde ty odborníci vzali ty názory, že jedna scéna určuje tohle a další scéna zase tamto. Takhle na film nekoukám a ani nechci. Nejsem žádný odborník a na film jsem koukal čistě jen ze zajímavosti a hlavně proto, že mě to v televizi dokázalo zaujmout. Jenže jak jsem se vžíval do toho kluka, tak mě začalo rozčilovat, že se vlastně příběh nijak zásadně dál neposouvá, hrozně pomalu to ubíhá a šíleně to nudí. Pravda je, že pár scén zajímavých skutečně je, ale proč mám koukat na film, kde mě každá postava strašně rozčiluje a hlavní hrdina, kluk, který neví co si počít, vlastně nedělá celý film skoro nic a na konci se to všecko semele? Má mě to uhranout a držet celou dobu, a ne mě to táhnout jak chlupatou deku po štěrku znaveně a otráveně jako tenhle film. ()
K naprosté spokojenosti mi něco chybí a já osobně bych to natočil o něco drsněji, ale jinak nemám co vytýkat. Původně jsem chtěl dát silné 4*, ale nakonec dám hodně slabých 5*, protože to má silné finále a hlavně se mi líbí, že i když je v hlavní roli malé děcko, které "nikdo nemá rád", i tak se to naprosto obejde bez jakéhokoli citového vydírání, patetických scén a dokonce (!) se to i vyhýbá takovým omletým klišé, jako šikana apod. A i přes to to je silné a v divákovi to takový dojem i zanechá. Fakt, něco takového v dnešní době považuju za umění, obzvlášť když skoro všechny dnešní filmy s podobným tématem se spoléhají na výše zmíněné klišovité prvky a ani tak nic nezanechají. Tohle se Truffautovi fakt povedlo, snad skoro po všech stránkách, příběhové, filmařské i herecké. A i scénář to má chytře napsaný a navíc tu hraje můj francouzský oblíbenec Léaud ve své první hlavní roli - a to dost slušně. Takže jo, nakonec si to těch slabých 5* zaslouží. ()
Úsměvné, ale a s přibývajícím časem čím dál víc smutné. Nutí mě to porovnávat s pozdějším režisérovým snímkem Kapesné, které oproti tomuto snímku zaostává jak v humoru (nejvíce mě pobavila scéna s tělocvikem), tak v práci s dětskými hrdiny (oba kamarádi mi přišli maximálně autentičtí). Kromě dospívání (vhodně podbarveného hezkou hudbou) mladého grázlíka se však řeší i vážnější otázky, jakými jsou opravdové přátelství, správná výchova či možnost/způsob polepšení/trestu. Na druhou stranu, některé pozdější události, které potkaly hlavního hrdinu, mi přišly spíš ze žánru science-fiction, než že by se opravdu mohly stát. Ale na chlapcův závěrečný tolik říkající pohled asi jen tak nezapomenu a celkově hodnotím silnými 4*. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (47)
- André Bazin, veľký filmový teoretik a zároveň tútor Françoisa Truffauta, zomrel deň po začatí nakrúcania. (Biopler)
- Scény v domě Antoinova (Jean-Pierre Léaud) přítele Reného (Patrick Auffay) se natáčely v interiéru v bytě Clauda Vermorela na rue Pierre-Fontaine v 9. obvodu a v exteriéru na avenue Frochot. (classic)
- Scény v bytě Doinelových rodičů se natáčely v ulici Marcadet. Scéna polibku mezi matkou a jejím milencem se natáčela na Place de Clichy. Fasáda paláce Gaumont-Palace na náměstí Clichy se ve filmu objevuje, když jde rodina večer do kina. (classic)
Reklama