Siréna od Mississippi

Mám rád, když ve mně film zůstane ještě několik dnů poté, co ho zhlédnu. Siréna od Mississippi (neplést se Sirénou od Marie Majerové) je jedním z příkladů. Přitom jsem od toho čekal něco jiného, větší napínák, více vzruchu. Ale to je vina obsahu na csfd. Stejný prohřešek si ale dovolily i televizní programy v časopisech. Já nevím, proč to dělají - vykecají celý děj a chudák divák je pak ochuzen o plnohodnotný zážitek. To, že Marion zavraždila Julii se ve filmu dovídáme až po třetině filmu. Jenže my to z novin víme už od začátku a tím film přichází o velkou část působivosti. Tentýž problém jsem měl i u předchozí Nevěsty. Ale zpět k Siréně: moc se mi to líbilo a také jsem moc rád viděl Belmonda v jiné, než v jeho pro nás typické roli policajta nebo rošťáka. Mám teď ke svému oblíbenci ještě o trošku větší respekt jako k herci. (17.10.2008)

Přepsáno v dubnu 2018. Siréna od Mississippi je intimní psychologické drama v noirovém podbarvení. Truffautova estetická poetika si pohrává s nejintimnějším vnitřním rozpoložením, intenzivně důrazným způsobem servíruje na podnose niterní sevřenost, pochybnosti i odevzdanost. Prohrabuje se vnitřkem pocitů, ohlíží se za příčinou a rozporuplnosti nechává výběr k rozkvětu, rozvratu i hledání. Kriminální zápletka je jen vějičkou, která má navodit temnější psychologické prostředí a punc vnitřnímu pnutí. Nastává zápas o dominanci, uchopení, závislosti, porozumění, podřízení i nejupřímnější lidský cit. Dávkuje napětí, vtahuje fascinací, hraje si s kontrasty a protichůdností. Stylový formát opěvuje myšlenkovou a pudovou intimnost, nabízí jedinečně podmanivá okénka do vnitřku podléhání a uchvácení. Hlavní postavou temnější psychologické romance je Louis Mahé (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladý a bohatý francouzský továrník z ostrova Réunion. Lehkomyslnost a lákavá elektrizující tajuplnost stojí na počátku nové životní etapy. Ústředním bodem je propadnutí fascinaci. Vynáší na vrchol blaha a pocitu výjimečnosti. S masochistickým uspokojením si odřezává plátky kůže. Oddání smyslnosti povznáší, existenční nutnosti rozdělují a bodají, utajení podléhá strachu, přesvědčení o vítězství zuřivě brání vydobyté území. Přijmutí bez zábran a se vším povznášejícím i destruktivním dopadem až do posledního dechu vyčerpání. Druhou stranou romance je Julie Roussel alias Marion Vergano (pozoruhodná a šarmantní Catherine Deneuve), chladnokrevně prospěchářská osudová žena. Sebevědomá rafinovanost nedává čas na rozmyšlenou. Podmaňuje si aristokraticky nataženou paží, dráždí smyslností vábících pohyby boků, podrobuje si necudně otevřenou rozkoší. Cílevědomý pragmatismus i pudy nejvnitřnější vášně, rozporuplnost, vypočítavost i otevřená odevzdanost. Cit, láska, chtíč, odměna, souznění, bolest. Výraznější postavou je Comoli (zajímavý Michel Bouquet), soukromý detektiv z Réunionu. Zadání je jasně srozumitelné, zaujetí je dáno neobvyklostí, vývoj slibuje konflikt. Z dalších rolí: Louisův poctivý a dobromyslný společník Jardine (sympatický Marcel Berbert), po zmizelé sestře pátrající Berthe Roussel (Nelly Borgeaud), či Marionin temný stín Richard (Roland Thénot). Siréna od Mississippi je potemnělejší druh osudové romance. Truffautem zkomponované obrazy nejintimnější vnitra mě uchvacují svým umným zachycením podstaty pocitů. Pro mě velmi strhující ucelený prožitek! (15.06.2009)

Keď som si nedávno pozrel film Nevesta bola v čiernom dúfal som, že nič horšie už od Truffauta neuvidím. Teda nie že by Nevesta bola zlá, ona bola iba priemerná. Veľmi rýchlo som sa dočkal. V Siréne ponúkol ešte neuveriteľnejší príbeh, znásobený zlými hereckými výkonmi (alebo zle vybranými hercami). Nemohol som im veriť mechanicky odriekavané texty. Nemohol som uveriť, že Belmondo je takým zamilovaným ťuťmákom a Catherine takou neľútostnou a chamtivou sviňou. A keďže som im to neveril, veľkú časť filmu som sa nudil. Na to, aby som upadal do vytrženia nad Belmondovými asociáciami pri pohľade na obrázok Snehulienky otrávenej jablkom a nie jedom na potkany, som už dosť starý. Aj na to, aby som veril, že niekto môže milovať ženskú, ktorá mu odkrágľovala potenciálnu nevestu, okradla ho o hotovosť, ušla mu, okradla ho o zvyšok majetku a keď jej už na nič nebol, sa ho pokúsila otráviť. Ďakujem Francois, máš mnoho omnoho lepších filmov. (23.09.2009)

François Truffaut zde naporcoval slušnou dávku romantiky i thrilleru. Spočátku to nějakou dobu vypadalo na všední romantický film, s prvním větším spádem nicméně začlo fungovat silné napětí jak "venku" v rámci útěku dvou lidí před policií a spravedlivým trestem, tak uvnitř samotného manželství s poměrně divokou historií. Pocitově mi film připomněl tehdejší oblíbené gangsterky a westerny s tzv. antihrdiny. Oba hlavní postavy zde postupně prchají před zákonem, ona je pořádná a pro společnost nebezpečná mrcha, on se díky ní už taky dopustí hříchu... přesto jisté sympatie a vzájemná chemie mezi oběma (anti)hrdiny mne postupně přijměly k tomu, abych jim i v tomhle počínání fandil. Půvabná Catherine Deneuve nemohla ve své době nechat asi žádného mužského diváka chladným a vedle prvotřídního Jeana-Paula Belmonda (pro mne osobně v jedné ze svých nejzajímavějších rolí) vytvořila osobitou postavu plnou kontrastů. Příběh občas měl možná až příliš hodně neúplně důvěryhodných zvratů, ale otevřený konec s nečekaným milostným procitnutím uprostřed tuhé zimy měl pro mne určitě velké kouzlo. 80% (15.02.2020)

Typický Truffaut se svou posedlosti femme fatale. Celý film sledujeme z pohledu Louise, který neví, zda má být šťastný, protože místo pobožné a vypočítavé staré panny - viz kufr a popis od Marion - se mu dostane sexuální dračice, u které obdivuje její krásu (v jedné scéně ji dlouze popisuje), ale ničí ho její materialismus (monolog po příjezdu do Lyonu) a on sám přestává být svým pánem a sleduje nezúčastněně svůj pád. Nebo teprve teď začal skutečně žít? Truffaut je posedlý Deneuve, jejími vlasy, tělem (jedna scéna je tu jen proto, aby Catherine ukázala prsa) a Belmondo se tak stává nositelem režisérovy touhy po osudové ženě. (15.12.2010)