Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmový scénář Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990. Prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem česko-francouzského filmu "Žiletky". Jeho poetikou Tyc navázal na svůj režijní debut - vynikající, leč stále nedoceněný film "Vojtěch, řečený sirotek". Podobně jako v něm i v "příběhu o lásce až za hrob" je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy (ve ztvárnění Filipa Topola), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme od roku 1984 do současnosti, tedy do roku 1994. V "čase temna" potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se "útěkem" na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (94)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Je to sice skvěle natočené a některé scény jsou hodně povedené, ale jinak mě tenhle film moc nezaujal, dost mě nudil a osud hlavního hrdiny mi byl poněkud lhostejný. Navíc jsem čekal víc, že z toho vypadne něco víc, když už to trvá dvě hodiny, ale ono ne... Jisté kvality to sice má, ale na podobný příběh - život za komunismu - bylo natočeno v Česku hodně filmů a většina z nich byla zajímavější, byť tahle se aspoň odlišuje vizuálem. Jen to ale nestačí. 2* ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Velmi zvláštní - a asi i nedoceněný - film, šlo by o něm dlouho přemýšlet. Hlavní postava mi zpočátku nebyla moc sympatická (vadil mi i ten modrý filtr kamery), nebavilo mě sledovat Andrejovo divné, někdy až nepochopitelné chování, jako když například vypije láhev rumu na ex, nebo když vyleze - závratím navzdory - na vysoký komín, z něhož odmítá slézt, o tom jeho věčném bloumání po ulicích a zapalování jedné od druhé nemluvě. Postrádal jsem tam navíc nějaký příběh, který by mě k tomu více připoutal. Nakonec jsem ale asi k Andrejovi sympatie přece jen našel - líbilo se mi, jak celou dobu toužil po stále stejné ženě (btw. Markéta Hrubešová podle mě není nijak zvlášť dobrá herečka, ale pro její půvaby mám slabost, a její výskyt v tomto filmu považuji za velké plus) a že zůstal svůj i po všem, co v tom filmu prožije. Samotný závěr se mi pak líbil moc a vyvolal ve mně velmi příjemné emoce, které ve mně doznívají ještě druhý den - myslím, že s odstupem mám tendenci ten film vnímat více kladně než při jeho sledování. Přesto je pro mě těžké si k němu více najít cestu, od Tyce jsem nikdy žádný jiný film neviděl, není to úplně můj filmový cup of tea, a jsem v podstatě i takřka nedotčen hudbou Psích vojáků nebo tvorbou obou bratrů Topolových, takže to pro mě nemá ten význam, jako pro lidi, kteří na tom vyrostli. Přesto je mi líto, že Filip zemřel tak mladý, a jsem rád, že jsem tento film nakonec mohl vidět, protože jsem si tak mohl odškrtnout jeden devadesátkový kult, který má nezpochybnitelné filmařské kvality, i když se mi nemusely příliš trefit do vkusu. ()

Reklama

Drom 

všechny recenze uživatele

Depresivní pohled na ubíjenou duši prostřednictvím krvavých cárů příběhu, který se snaží udržet anonymní odstup a nekonkrétní zpodobnění? Uměleckým ztvárněním je představena vizualizace utrpení, s na očividně nízký rozpočet některými skutečně vybornými efekty. Priznávám nicméně, že druhá polovina mě zaujala po té první plitké a trochu zmatené více. A nebylo to jen prakticky neustálým modrým filtrem. Naproti tomu závěr je hodně obrazový a zážitkový, což kazila sice výborná ale na proměnlivost chudá hudba Psích Vojáků (a navíc mám stejně nejraději Krasobruslaře). Nedokázal jsem se, i přes vnímání vykreslované atmosféry, nikdy plně vcítit do depky bratří Topolových a ani do tohoto snímku se nedokážu plně ponořit. Asi mám málo výkonnej mozek nebo co... ()

Koryntos 

všechny recenze uživatele

Nikdy v životě jsem neviděla film víc umělecky a poeticky ztvárnění, žel bohu k jeho škodě, protože pro mě to byla hrozná zívačka, úplně by mi to stačilo vidět sestříhané do 20 minut čistého času. Tenhle film bylo opravdovým utrpením sledovat, přišlo mi to, jako kdybych měla trávit celý den s člověkem o kterém nevím absolutně nic a s tím člověkem poznávám lidi, které on zná, ale já je opět neznám. Charaktery postav byly hodně jemně načrtnuté, k žádné postavě filmu si nešlo vytvořit vztah, ať už pozitivní, nebo negativní. Proti Topolovi jinak nic nemám, ale 108 minut koukat na ten jeho ukřivděnej psí pohled mi naprosto stačilo, nějak jsem furt nechápala proč se furt tváří, že ten svět je tak hrozně proti němu, když se mu zas tak nic hrozného nedělo. ,, Mladík trýznivě prožívá čas vojny." Tím jako chtěl básník říci, že za komunistů, byla vojna strašná, njn co by se dělo, kdyby náš hrdina žil v Americe a narukoval tam na vojnu, to by neprožíval trýznivě, ale cool,když by ho poslali někam vybombardovat nějaké město...ehm, rozuměj srovnávat pořádek. Takže jednou a stačí. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Žiletky Zdeňka Tyce jsou v kontextu českého filmu naprostým solitérem a v našem geografickém prostoru i zjevením. Film reflektující existenciální krizi středoevropského intelektuála (symptomatické jméno hlavního hrdiny - Andrej Chadima!) spíše jen omylem spojovaného s prostředím a fenoménem dobového undergroundu, film jako obrovská a přesná metafora nemožnosti intelektuálního úniku z české kotliny (symbolická scéna odlehlé koliby pod Karlovým mostem), film plný nádherné hudby Psích vojáků (zvláště závěrečné Žiletky se švenkem kamery do prázdnoty vesmíru plného hvězd; ale i motiv písně Chce se mi spát...), film s významovými přesahy, s poetikou hledání a s přístupem, který lze označit jako UMĚLECKÝ, film snažící se dávat odpověď, film plný symbolů (komín - absurdita protestu, Kristýna - symbol nedosažitelnosti, pouť, bloudění, páter noster...), film vybočující svým přístupem k barvě, černobílý i plný barev a barevného tónování odrážející psychický stav a nálady hlavního hrdiny (jasný odkaz k jinému intelektuálovi světového filmu Krzysztofu Kieslowskiému a jeho trilogii barev vznikající ve stejné době), film rozdělený na dvě nevyvážené, byť obě velmi důležité části - černobílou - popisnou a barevnou - symbolickou, film těžký, hloubavý, depresivní, přemýšlivý, mnohoznačný a mnohoúhelný... Spolu s Reifovou Postelí, režisérovým debutem a v poslední době se Štěstím Bohdana Slámy na dlouhou dobu jediný skutečně autorský film. (Škoda, že byl pro festival Berlinale zbaven své závěrečné barevné katarze...) ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Kniha, kterou si čte hlavní hrdina v druhé polovině filmu, je Zapomenuté světlo Jakuba Demla. (NinadeL)
  • Ve filmu kromě písně „Žiletky“ uslyšíme i hudbu z písní „Chce se mi spát“ a „I am lucky“ od skupiny Psí vojáci. (Emo-haunter)

Reklama

Reklama