Gerry

Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení. (15.06.2014)

1,5 * Běda. Běda. Třikrát běda! Tak tenhle film jsem měl na jednom DVD s některými krátkými filmy a měl jsem u toho poznámku - impression. Tušil jsem tedy, že půjde o vypravěčsky rozostřený film, založený na atmosféře. Víc jsem o něm nevěděl. Na to, co skutečně přišlo, jsem však připraven nebyl... a to mám nakoukané Wendersovy, Tarkovského a Kurosawovy tříhodinové opusy. Jedna věc je vyprázdněná narace a druhá věc je absolutní vyprázdněnost formy. Já, jako divák, jsem se neměl čeho chytit. Nevěda, že jde o film Guse Van Santa (kterého mám moc rád a jemuž jsem nedal nikdy méně než 4 hvězdičky), domníval jsem se, že jde o nějaký studentský film (pravda s překrásnou kamerou). Až zhruba po půl hodině, když kamera zabírala asi tříminutový(!) detail na tváře obou beze slova pochodujících herců, mi začaly jejich hezounké tváře připadat povědomé. Po další čtvrthodině, jsem se šel na CSFD podívat, kolikže ten krátký film má vlastně minut. A ejhle, on je to celovečerní film Guse s Matem a Caseyem. Přečkat ho do konce, bylo skutečně útrpné. Mám rád pomalé filmy, mám rád filmy založené na obrazech, mám rád i filozofující filmy, ale tohle nebylo ani jedno! Tohle byla bezbřehá a a neopodstatněná nuda krásně zarámovaná Skalistými horami. K docenění snímku mi opravdu nepomohly ani hlubokomyslné výklady některých zdejších uživatelů o síle přátelství a skrytém symbolismu. K tomu, abych mohl totiž o nějakém tématu vůbec uvažovat, musím nejdřív obdržet nějakou, tezi, konstrukt, náznak, záblesk myšlenky... zde jsem ale nedostal nic. A ani úžasné scenérie či krásná Pärtova hudba tuhle mizérii nespasí. L'art pour l'art. A je otazné, jestli to vlastně ještě umění je, nebo jestli si z nás starej Gus nedělá prdel. Sorry, pane Van Sante! (17.04.2017)

Krásný a z mého pohledu pologeniální film. Kdyby měl Van Sant ještě o špetku více odvahy a minutáž filmu by zdvojnásobil - transcendence by se ještě prohloubila(možná lépe řečeno zvýraznila) a "fuck-off" směrem k tupému filmovému konzumu by byl o něco údernější. Ale jinak fakt parádní, silná a hodnotná filmařina. (28.12.2013)

Tak se mě Gus zase pokusil unudit k smrti a haha, zase marně, pořád žiju, heč. Už by toho ale konečně mohl nechat, myslím, že vyprázdněný narace (nebo jakže se to říká tomu "uměleckýmu" směru, kdy se hodinu a půl natáčí záda hrdinů mizících kamsi do tmy, kopečky, mraky a jediný, co víme o postavách je, že maj pěknou hvězdu na tričku a minimálně jednou byli v cirkuse) bylo už dost a já se těším, až (teda jestli) natočí zase něco výrazně komerčnějšího. Taky by stačila hoďka deset, ale jinak je to neotřelej počin a na pány se dalo celkem dobře dívat... (04.07.2010)

Je fascinující, že ten film vzniknul, protože van Sant poprvé v životě zkusil hrát počítačové hry a fascinovala ho kamera v nich. Občas jeho intuitivní talent oceňuju (i když jsem přesvědčený, že je to dost hloupý člověk), tady jde ale primárně o tápání s několika krásnými záběry a uhrančivými okamžiky, ale hlavně banální a povrchní uměníčko. Z trilogie o smrti mě naprosto dostal prostřední Slon, u ostatního se spíš nudím. Prostě si myslím, že za padesát let od Godota se šlo dostat aspoň o krůček dál než na tuhle upachtěnou tisící metaforu života coby absurdní cesty. Možná kdybych měl jinou náladu... Možná kdybych to viděl v kině... Kdo ví. 55 % (20.10.2017)