Gepard

Do cela nuda,a to som naivne očakával niečo oslňujúce jednak pre hereckú zostavu,ktorá sa tu zišla,t.j Lancaster,Cardinale a Delon-ich mená majú váhu,ale na tomto projekte nie je až tak možné,aby sa prejavili s plnou parádou,keď napríklad prišla Claudia,tak som vnímal jej krásu a ak má herecký talent,tak tu nie je absolútne vidieť,Burta poznám,tu myslím,že nie je potrebný pre tento dlhočizný projekt a Alain je tak trochu v tieni tých ostatných,aspoň,že Mario Girotti ešte nie ako Terence Hill dokazuje,že nie je len parťák Buda Spencera v ich šialených westernoch-komédiach... Snímok prekvitá kostýmami,výpravou a kamerou,ale čo mi najviac vadí,že sa tu pomerne často nič nedeje,trvá to príliš dlho,je to ukecané ako Spielbergov Lincoln. Mám rád 3 hodinovky,ktoré ale majú potrebnú vyváženosť ako sa na takéto snímky patrí,napr..Titanic,The Lord of the Rings-The Return of the King alebo Lawrence of Arabia,všetky tieto počiny majú práve to,čo nemá Gepard,a to je dej,ktorý posúva film vpred,tu sú akoby stále na mieste. Neľutujem čas,ktorý som venoval snímku Luchina Viscontiho,ale keby viem,čo ma čaká,tak by som prehodnotil túto voľbu sa podujať na tento monštrózny projekt,čo sa týka jeho náplne. (05.05.2014)

Píše se rok 1860 a na Sicílii se vyloďují Garibaldiho oddíly. Lid povstává proti nenáviděným Bourbonům a povstání se šíří jako požár. Do vily Salina poblíž Palerma, kde žije se svou rodinou kníže Fabrizzio, dochází poplašné zprávy, což ovšem nebrání knížeti, aby si po večeři nezajel do města za prostitutkou Mariankou. Jeho synovec, hezký a lehkomyslný Tancredi Falconeri, kterého má kníže raději než své syny, se rozhodne přidat k povstalcům a odjede. Boje se brzy rozhoří i v samotném Palermu, kde se bojuje o každý dům, každou barikádu. Povstalci zvítězili a Salinové vše přečkali bez pohromy. Pouze Tancredi byl v bojích zraněn, ale vzápětí za statečnost povýšen do hodnosti kapitána. Proto může rodina jako každý rok vyrazit na letní byt v Donnafugaty. Tady se Tancredi seznámí s krásnou Angelikou, dcerou zbohatlíka Calodera Sedara, a okamžitě se do ní zamiluje. Rozhodne se poprosit knížete, aby mu zprostředkoval sňatek, což se velmi dotkne komtesy Concetty, která pohledného mladého důstojníka také miluje. Historická freska, kterou v roce 1962 natočil podle stejnojmenného románu Guiseppa Tomasiho di Lampedusy slavný režisér Luchino Visconti (Vášeň, Rocco a jeho bratři, Soumrak bohů) patří k nejvýznamnějším italským filmům šedesátých let a je právem počítána do zlatého fondu světové kinematografie. V hlavních rolích se představí hollywoodská hvězda Burt Lancaster (Ostrov Dr. Moreaua, Odtud až na věčnost, Pole snů) jako Don Fabrizio - kníže ze Saliny, Alain Delon (Tři muži na zabití, Zorro, Povídka o policajtovi) jako Tancredi a Claudia Cardinale (Dárek, Tenkrát na Západě, Bubovo děvče) jako Angelica. V dalších rolích se objeví Paolo Stoppa (Rocco a jeho bratři, Tenkrát na Západě, Boccaccio 70) jako Calogero Sedara, Rina Morelliová (Krásný Antonio, Dobrodružství Salvatora Rosy) jako kněžna Maria Stella, Romolo Valli (Bobby Deerfield, Smrt v Benátkách) jako otec Pirrone a v roli Cavriaghiho uvidíte mladého Maria Girottiho, který si později začal říkat Terence Hill a proslavil se především jako partner Buda Spencera v dlouhé řadě dobrodružných komedií plných honiček a rvaček. (26.02.2009)

Viscontiho tvůrčí adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusa zachycuje výsek ze života stárnoucího sicilského aristokrata v čase mocenského oslabení šlechty a vzestupu zámožného měšťanstva. Tento poslední gepard (a „poslední potomek svého rodu“ sui generis) asistuje hodnotové i společenské proměně (hraje si bezmála na jejího režiséra), aby zkáze nepodlehlo vše, co je jí ohrožené, nicméně nakonec shledává, že nastalé zpovrchnění vše minulé poskvrnilo. Jeho milovaný synovec Tancredi pozbývá svých mladických ideálů a své původní rebelantství nahrazuje maloměstskou (nebo velkoměstskou) usedlostí a kariérismem a cesta aristokratismu jím končí ve slepé uličce. (26.04.2009)

"Jestli chceme, aby všechno zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit." - Tato tak často citovaná věta předznamenává celý film. A skutečně: všechno se změnilo, jenže nic z toho, co - zdánlivě! - zůstalo jako dřív, už není stejné. A nejen proto, že se střídají generace a mladí nastupují na místa svých otců, nejen proto, že se jen "trochu" mění postavení tříd a střední třída se chce "po dobrém" dostat na místo šlechty. Všechno se mění, všechno je jiné a Visconti zve svého diváka, aby tuto nenápadnou proměnu v malebných, nádherných obrazech sledoval krok za krokem s ním. Režisér je ve výhodě, sám patřil k vysoké italské šlechtě a tento svět důvěrně znal. Zajímavé místo je hned z kraje filmu: Kníže očekává, že se on a jeho vrstva budou muset přizpůsobit měnící se společenské situaci, jít s dobou a že všechno půjde hladce, ba i nějaký ten zisk že z toho bude a na to mu pater Pirrone říká: "Takže vy páni se spojíte s liberály... třeba se svobodnými zednáři. Na náš účet, na účet církve... Náš Pán léčil slepé, ale co zaslepení? Kde ti skončí?" Umíráček v chudinské čtvrti v posledních sekvencích filmu (jak ostrý přechod z nádhery a pompy plesové noci!) jako by odzváněl konec těm starým časům, které se už nikdy nevrátí. Je to mimochodem jedna z nejsilnějších scén celého filmu - kníže Salina na kolenou na špinavé ulici se sklání před Nejsvětější Svátostí, kterou právě kolem něj nese kněz k umírajícímu! - - - Sicilie, druhá polovina 19. století, knížecí rod Salinů, risorgimento, Garibaldi... Pro mne tyto nové známosti nekončí. Jako v poslední době tak často, vede moje cesta od filmu k předloze, od monitoru do knihovny. Už se těším na román Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard. Pěkná recenze: https://vesper001.wordpress.com/2011/04/04/gepard-il-gattopardo/ (17.11.2015)

Sledovať Viscontiho filmy je ako participovať na nejakej bohoslužbe. Tak ako nejaká omša ani ony nepostrádajú hĺbku, vážnosť, zmyslové bohatstvo, opulentnosť formy, teatrálnosť akcie, veľavravnosť odmlky a sumu emócií bublajúcu pod pokrievkou monotónnosti a znavujúcej dĺžky. V "Gepardovi" sa Visconti konečne oslobodzuje od neorealizmu a zároveň zvysoka kašle na Novú vlnu, aby v plnej paráde predviedol svoj delikátny, subjektívno-realistický štýl, veľkolepý i v komornejšom rámci. Visconti sa rozhodol položiť neviditeľné ťažisko na bálovú scénu, ktorú rozvinul do neuveriteľných 45 minút. Táto kapitola môže byť šialene nudná, pokiaľ nie sme fascinovaní jednotou času a priestoru a pokiaľ odmietneme akceptovať fakt, že ide o púhy vyjadrovací prostriedok. Celý ten aristokratický balast by sa mohol zdať zbytočný, otravný a nudný. Lenže to nie je len aristokratický balast. Samotný príbeh z obdobia druhého rokoka, ktorý sa zaoberá problémami istej spoločenskej vrstvy obdobia druhého rokoka by nebol k ničomu. V "Gepardovi" nie je len trvale platné poznanie, že "ak má ostať všetko po starom, je potrebná zmena", ale i kvantum rozmanitých, najmä estetických vibrácií, ktorých zásluhou je obsah povýšený na umeleckú formu. "Gepard" je pre mňa prototypom kultivovaného historického veľkofilmu, ku ktorému sa dostal najbližšie iba ak Martin Scorsese vo "Veku nevinnosti". Afektovane komerčná "Kleopatra" (božská Liz láskavo prepáči) z toho istého roku môže len slepo závidieť. (24.05.2005)