Zítra se bude tančit všude

Opus magnum zbloudilého trubadúra Pavla Kohouta. Něco takového vznikne snad jednou za život. Ten film jako by ani filmem nebyl. Jako by to celé byla jen mechanicky sestavená utopie socialismu. Stylizované, takměř afektované výstupy mladých prominentních komunistických herců (Adamíru v to nepočítaje) připomínají více než cokoli jiného oživlé postavy z dobových propagandistických plakátů, ovšem primitivně rozesmátých tváří je v tom mizerném filmu na tisíce. Celá republika tehdy tančila podle soudruha Stalina a všichni jsou prostě jen mladí a blbí a tancují a zpívají a mají se rádi. Neměla nakonec Rozárka pravdu? Tož, to bude pěkné, až bude všade na světě mír! ( -Ponrepo 26/2/13- ) (28.11.2009)

Jen pro ty největší filmové masochysty a pro ty,jenž je Amélie z Montmartu málo pozitivní.A nesmíme zapomenout na pravé kované soudruhy a soudružky.Na celém světě je hromada lidí,kterým TOTO připadne jako velký film-všechny narvat do vagonů a poslat do KLDR tam ať tančí a zpívají až do své smrti! Na TOTO doporučuji se podívat jen z historického zájmu, či kvůli opravdu dobré choreografii lidových tanců,ale předem varuji-těžce to může poškodit mozek:-) (19.03.2007)

Tento film jsem poprvé spatřil až dnes, takže konečně mi spadl kámen ze srdce! Šmankote, jak jsem jen mohl být tak dlouho šizen o 104 minuty tohoto potěšení, kde je návod, jak se nově radovat! Jak to, že jsem tak dlouho byl připraven o pohled do tolika ustavičně upřímně rozesmátých tváří?! V žádném jiném filmu, natož v reálném životě, jich tolik neuvidíte. Ach, jak se mi ulevilo, že Alena ukázala správnou cestu a že se Jeníčkovi se nadále věří (naštěstí vyvázl jen s důtkou a do Berlína nakonec jel), že intrikán Ruda byl dopaden atd,… Dále nepíšu, protože nosné postřehy jsou zaneseny v předchozích komentářích, a proto: Hopsa, hejsa, půjdu tančit. P.S.: Nechápu, proč jsem v hodnocení nedal odpad. (08.11.2016)

Tento film prohloubil některé mé averze do extrémů a tak mohu jasně říct - nenávidim lidové tance, lidové zpěvy a thymolinové úsměvy. Když se totiž na vás z každé strany valí ta nejnechutnější propaganda podpořená "hity", mezi kterými neustále vyčnívá (nerad to přiznávám, docela chytlavá) píseň Zítra se bude tančit všude (jaká náhoda, že se slovem "všude" se rýmuje "vlajky rudé"), do toho se stále tlemí Miloš Nesvadba a dvě hodiny se povídá o krásách práce a toho "našeho" socialismu, je taková reakce celkem přirozená. (02.10.2006)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)