Režie:
Jaroslav DudekKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Jiří VáclavHrají:
Iva Janžurová, Zlata Adamovská, Lenka Termerová, Lubomír Lipský st., Václav Kaňkovský, Jiří Kodet, Miroslav Vladyka, Ota Sklenčka, Milan Neděla, Zuzana Fišárková, Zora PolanováObsahy(1)
Malá televizní komedie o ženě, která se postavila proti nešvarům, panujícím v jejím podniku. Jiřina Bláhová neví kam dřív pro samou práci. Vyřizuje, dojednává práci za celé oddělení. Čeká za své úsilí přiměřenou odměnu. Ale vedoucí Pivoňka rozděluje peníze podle svých sympatií. Náhoda nahraje Jiřině v její prospěch. Vedoucí pro své soukromé záležitosti nestačí odměny napsat a svěří to právě Jiřině. Ta je rozepíše spravedlivě a začne se chovat jako její kolegové. Všichni zuří. Vše řeší až náměstek, který dá Jiřině za pravdu a dokonce jí navrhne pracovat v odpovědnější funkci. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Film v principu celkem věrně ukazuje tehdejší poměry. V práci se nikdo dvakrát nepřetrhnul, platy nebyly nijak závratné, ale dalo se z nich vystačit, protože nájemné, energie, voda, základní potraviny a pivo byly laciné (viz ve filmu: „svačina celkem čtyři koruny šedesát haléřů“). Také nebyly žádné poplatky za návštěvu lékařské pohotovosti ani žádné doplatky za léky, platili jsme pouze jednu korunu za recept. V obchodech často nebylo nějaké zboží, ale když měl člověk známosti, tak nedostatkový tovar sehnal, a známosti měl každý, takže nakonec všichni měli všechno. Neexistovala nezaměstnanost, slovo exekuce bylo prakticky neznámým pojmem, zkrátka občané měli sociální jistoty. Muži chodili do důchodu v šedesáti letech, což je v souladu s poznatky gerontologie; nešlo o žádnou rozmařilost socialistického zřízení. ČSSR byla soběstačná ve výrobě potravin. V práci se smělo kouřit (viz ve filmu), v hospodách se smělo kouřit. Všechno to jaksi záhadně fungovalo bez nějakých dotací z nějaké EU. No a potom to skončilo. ()
Bezzubá dobová moralita, která se tváří, že pranýřuje jeden z odvěkých lidských syndromů, tzv. tulení nemoc (nechuť pracovat), ale ve skutečnosti je leda směšná jako ten nemožnej vohoz Zlaty Adamovský. ()
Občas neuškodí lidem nasadit zrcadlo a krapet je vytrestat. Taková lekce je kolikrát prospěšná. Velmi dobře obsazená moralitka. Myslela jsem si, že tenhle malý příběh je součástí Bakalářů. Výborně by tam zapadl a neztratil by se. ()
Krásná ukázka socialistického zaměstnání. Nikdo nic nedělal, až na jednu uhnanou ženu středního věku. Ostatní vyřizují v pracovní době svoje kšeftíky a bokovky. Až nepravedlivé odměny vedoucího, který je rozdává kamarádům a milence - díky náhodě - vede paní Bláhovou k činu. Vedoucímu se to nelíbí, ale náměstek to v podstatě téměř neřeší. Takže konec je víceméně rozpačitý, až žádný. Prostě jak to tehdy bylo. ()
Ooomajgod... ()
Divna "komedie" z dob socialismu. Jakesi pracovni ohodnoceni se tam resi nebo co...nedokazal jsem moc udrzet pozornost. ()
"Soudruhu náměstku, je tu soudružka Bláhová..." Soudruzi a soudružky, na mne s takovouto komedií nechoďte. ()
Typický produkt socialistického televizního průmyslu. Film o tom, kterak si každý vyřizuje na pracovišti své záležitosti, nikdo nepracuje a je za to spravedlivě potrestán, neboť se neplní plán. Je otázkou, zda je to lepší dnes nebo tehdy. Tenkrát nebylo nezaměstnaných, ale taky se spousta času proflákala, i když spravedlivě přiznat, že ne každé povolání mělo takové možnosti. Dnes nikdo nestíhá, na vše existují lhůty, ale nikdo je nedodržuje, ovšem zase máme plno nezaměstnaných. Bez kvalitních herců bych šel ještě o hvězdu níže. ()
Trošku jsem se špatně orientoval v ději. Přesto jde o zábavnou věcičku i když to není nic světoborného. Na tu necelou hodinku bylo zábavy dost. Musel jsem se však podívat ještě jednou abych si tu motanici upřesnil a mohu konstatovat, že se mi to nepodařilo. Takže musím z původních šedesáti dvacítku odebrat. ()
Socík v celé své "kráse", nebylo nezaměstnaných, ale nikdo nic moc vlastně opravdu nedělal. ()
Některé kousky mohou být i právem zapomenuté. Nezaujal mne nějak ničím a proto podle mne patří mezi ně. Úplně bez hvězd to není jen díky Ivě. ()
Starodobí zmrdi a zmrdky v kanceláři jednoho národního podniku parazitují na těch, kterým ještě není blbý za prachy, co dostávaj, nemakat. Vlastně jen na jedné, která se k nim v závěru nakonec přidá a tak budou všichni společně rozvracet rozvinutou socialistickou společnost. Poměrně věrný obraz tehdejších kancelářských poměrů. Zahrané dobře. ()
Typická moralita z reálného socialismu osmdesátých let. V podniku maká jen Janžurka, která stíhá vypisovat i "důležitá" hlášení a výkazy a je za to všímavým náměstkem povýšena. Ve skutečnosti by ten náměstek byl jedna ruka s těmi, kteří si v pracovní dobu jen vyřizují své osobní záležitosti. ()