Pověst o stříbrné jedli

Filmů, poetizujících těžkou dřinu, se v Československu natočilo celkem dost. Ale málokterý se na práci díval jen a jen okem romantika. Navíc Vláčil do obou hlavních rolí obsadil Slováky, kteří se samozřejmostí sobě vlastní mluvili plynně česky. Za vzájemné česko-slovenské dabování (nejmarkantnější hnus je ve filmu Súkromná vojna) bych stavěla autory před popravčí četu. (23.03.2013)

Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*. (24.03.2017)

Skvělé vánoční ozvěžení. Příběh lídí živící se jako sběrači smrkových šišek. Solidní kaskaderské kousky v korunách stromů (viz skok z jednoho vrcholku na druhý: "Synku, zkracuju si cestu!"). V hlavních rolích Marián Kramár, Jůlius Vašek (Romance pro křídlovku), Lubomír Kostelka, J. Hliňáková, Jíří Hálek. (26.12.2004)

Krásně syrové a lehce ponuré a tajemné, ale všechno je hezky vybalancované přesně v hranicích dobrého vkusu. Liškova hudba je skvělá a to, jaké záběry dokázali Vláčil s Uldrichem natočit i na barevnou kameru, je potěchou pro oči. Herecky kraluje Július Vašek, zaujala mě však i výtečná minirole Jiřího Hálka, jako velmi hloubavého učitele :). (19.12.2011)

Malá velká poezie. Vláčil znovu poeticky smýšlí o nepopsatelném kouzlu české přírody a stylizuje jej skrze romantické Beskydy. Netřeba dodávat, že toto kouzlo vyniká zejména díky režisérovu citu pro abstrakci a obdivuhodné schopnosti vytvářet z prostého dění ojedinělý zážitek. Pověst o stříbrné jedli tak není jen umělecky založeným filmem, ale je rovněž velmi funkční z hlediska běžné filmové zábavy. 80% (20.12.2013)